Poslední trubky vysoce kontroverzního projektu, který zmítá politikou, klimatickými aktivisty i cenami plynu, byly začátkem letošního září svařeny a uloženy na dno Baltského moře. Nedlouho předtím jeden německý soud suše rozhodl, že se provoz nového plynovodu z Ruska do Německa musí řídit pravidly EU pro společný trh s plynem. Tím projektu zaroveň nadělil řadu dalších překážek, které mohou zpomalit, ale už zřejmě nikoliv zastavit zprovoznění projektu. A v pozadí, už nejméně od léta, probíhají celkem zřejmé ruské snahy o zvýšení tlaku na evropské, hlavně německé politiky, který je má popohnat k rychlejšímu schválení provozu nového plynovodu.
Ve hře je především teplo pro část obyvatel unie v období blížící se zimy. A do toho všeho si přemýšlivější politikové uvědomují, že osud německé Energiewende je spojen s tímto vysoce problematickým projektem jako pupeční šňůrou. Prezident Biden sice zatím zrušil sankce svého předchůdce vůči plynovodu, ale nadále je k němu velmi rezervovaný. Americké varování před přílišnou energetickou závislostí na Rusku neslábne. Zkrátka schizofrenie v pohledu na Nord Stream 2 na všech stranách.
Další krušné chvíle jsou projektu naprogramovány dost možná v případě, že se Zelení (Bündnis 90/Die Grünen) dostanou do německé vlády. Ovšem i pro ně samotné se taková situace může stát zkouškou racionálnosti. Chtějí totiž co nejrychleji zkrátit lhůtu odchodu od uhlí z roku 2038 nejméně na rok 2030. Přitom je evidentní, že zejména v klíčovém sektoru výroby tepla – které tvoří více než polovinu energetické spotřeby Německa – ještě Energiewende ani pořádně nezačala. A energetická soběstačnost pouze na bázi obnovitelných zdrojů energie v rozměru čtvrté nejsilnější ekonomiky světa je při současném stavu techniky přece jen utopií. Proto také Zelení, pokud hovoří o úspěších Energiewende, s oblibou uvádějí pouze čísla, dokumentující povzbudivé výsledky v podílech na celkové výrobě elektřiny. Cudně přitom zamlčují, že skvělá čísla u elektřiny se dosahují jen v části roku a za vydatné podpory fosilní energetiky, hlavně uhelných elektráren a dovozů elektřiny. A zcela se vyhýbají tématům tepla a dopravy, kde je z hlediska celkového významu pro Energiewende těžiště energetiky a dosavadní výsledky chabé. Stromwende = transformace elektrárenství je prostě pouhou menší částí Energiewende, která jako celek pokulhává. Nord Stream 2 je proto silnou rezervou hlavně v oboru tepla, bez které se energetická bezpečnost Německa zatím neobejde, i když Zelení by projekt nejraději zakázali.
Verdikt německého soudu
Rozsudek Vrchního zemského soudu (OLG) v Düssledorfu o příslušnosti evropského práva na Nord Stream 2 odborníci očekávali. Pokud by padlo jiné rozhodnutí, vynutilo by si to automaticky právní kroky ze strany Evropské komise. Tím, že plynovod nebyl ukončen před 23. květnem 2019 automaticky se na něj vztahuje příslušná směrnice EU o rozšíření unijních pravidel i pro plynovody, vedené z třetích zemí do EU. U majitele plynovodu koncernu Gazprom to vzápětí vyvolalo konstatování, že je „nepřípustně diskriminován“. Rozsudek by mohl napadnout u Spolkového soudního dvora a vlastní směrnici u Evropského soudního dvora, přičemž rozsudek by se zřejmě posunul až do roku 2022. Gazprom mimoto souběžně požaduje na základě mezinárodní Smlouvy o energetické chartě náhradu škody u smírčího soudu. Nakonec ale bude muset Nord Stream 2 z hlediska EU splňovat přinejmenším tři základní podmínky podle směrnice EU pro plynárenský trh: poskytnout přístup
k plynovodu dalším dodavatelům plynu, provádět transparentní cenotvorbu u přepravy plynu a v neposlední řadě striktně oddělit dodávky plynu od provozování plynovodu.
Úkoly jsou řešeny za pochodu
Na základě posledně jmenovaného požadavku se nyní Gazprom kvapně snaží certifikovat společnost „Nord Stream 2 AG“ jako „nezávislého provozovatele přepravní sítě“. Zároveň byla přizvána ruská těžařská společnost Rosněfť – která zatím nemá ani exportní povolení, aby využívala kapacity plynovodu společně s Gazpromem. Zjevně s cílem uklidnění protestů klimatických aktivistů se aktuálně objevují zprávy o tom, že Gazprom prověřuje technické možnosti využívat v přístích letech nejméně jednu ze dvou větví 1200 km dlouhého plynovodu Nord Stream 2 pro napájení vodíkem, který je jedním z hitů EU v boji proti změně klimatu.
Deutsche Umwelthilfe protestuje
Stále znovu je projekt vystaven tlaku ze strany různých aktivistů a organizací, které se obávají gigantického objemu emisí, jež s sebou přináší. Například nevládní organizace pro ochranu životního prostředí Deutsche Umwelthilfe se odvolává na jasný rozpor projektu Nord Stream 2 s klimatickými cíli Pařížské dohody a na související letošní dřívější rozsudek Spolkového ústavního soudu, který vedl ke zpřísnění zákonných opatření na ochranu klimatu v Německu. Proto žádá nové přezkoumání provozu plynovodu, které bude brát v úvahu klimatické závazky Německa a mohlo by ve svém důsledku zpochybnit i dosavadní souhlasné rozhodnutí Spolkového úřadu pro námořní plavbu a hydrografii. Nové přezkoumání může minimálně pozdržet projekt, u něhož jsou jinak z technického hlediska možné první dodávky plynu už během letošního října.
Ceny plynu letí vzhůru a zásoby v EU nejsou komfortní
Plynovod je tedy po třech letech stavby hotov a chybí mu jen certifikace ze strany německých úřadů a vyřešení různých právních problémů. Proto ani moc nepřekvapuje, že Rusko mezitím zvyšuje tlak na německé politiky s cílem urychlit zprovoznění plynovodu. Během léta byly Ruskem do EU dodány jen objemy plynu, blížící se minimální úrovni, vyplývající z dlouhodobých dodavatelských smluv. Marně i Ukrajina nabízela hladké zvýšení tranzitní kapacity. Zásobníky plynu v EU proto zdaleka nejsou plné, ceny plynu stoupají a zima se blíží. Proto význam nového plynovodu roste s časem a už nyní přesahuje jeho skutečnou důležitost. Mluvčí ruské vlády Dmitrij Peskov k tomuto vývoji poznamenal: „Bezpochyby by co nejrychlejší zprovoznění Nord Stream 2 výrazně vyrovnalo ceny plynu v Evropě.“ Rusko přitom k dramatickému vývoji cen samo významně přispělo.
