TGM Světová revoluce 115: Východ a Jih pro nás

Bylo by přirozené, kdyby se malí národové sbližovali a snad i spojili; vždycky se však takové spojení nevyrovná jednotlivosti a centralisovanosti sousedících národů velkých. Spojení národů nebo států mívají rozličné příčiny a důvody; jsou podmíněna zejména zeměpisnou polohu (sousedstvím), konfigurací půdy (na příklad tu i tam rovina), vzájemným doplňováním přírodními a hospodářskými produkty, společným nebezpečím, přátelením politickým. Historie nám podává mnoho rozmanitých příkladů spojování a slučování; bývají dohody dočasné a stálé a rozličné formy federace a jednoty. V době starší násilné podmaňování a sjednocování bylo mocným činitelem.

Nelze očekávat, že by se malí národové vespolek spojili všichni; zájmy jsou příliš různé. Podle dané situace lze zatím jen očekávat, že se ustálí některé skupiny malých národů, jako na příklad Malá dohoda. Vedle ní lze již pozorovat, že státy severní jednávají o svých společných zájmech – Finové, Estonci, Lotyši, Litevci a také Poláci. Pozorovat, že malí národové své společné zájmy sobě počínají uvědomovat; na tom základě prozíraví politikové budou pracovat k dalšímu sblížení a vznikne mezi nimi a jejich státy aspoň tacitus konsensus. V každém případě stojí za uvážení, že to pásmo malých národů má daleko více než 100 milionů obyvatel – ovšem jestliže se Poláci chtějí hlásit k těm menším. Zeměpisně se to pásmo táhne ze severu na jih celou Evropou; již tím jsou dány značné obtíže pro spojení. Na příklad Finové a Řekové sotva ihned uznají společnost svých zájmů.

Referoval jsem o pokusu Středoevropské unie, jak se representanti malých národů v emigraci našli; několik representantů je ovšem něco jiného než jejich národové, ale i takto pokus je zajímavý a pozoruhodný.

Velmi často se ukazovalo na Rakousko-Uhersko jako prý přirozenou federaci menších národů; prý turecké nebezpečí sblížilo Čechy, Rakousy a Uhry. Také se mluvívá o federaci dunajské v tom smyslu, jako by Dunaj byl přirozeným pojítkem přidunajských národů a zemí s řekami, vlévajícími se do Dunaje (naše Morava s Dyjí – Dráva a Sáva a tak dále). Rakouští historikové a zeměpisci napsali knihy a články o tom, že zeměpis přirozeně spojil rakouské země, totéž dělali uherští pro Uhry.

Avšak naši historikové upozorňovali, že popud k utvoření Rakouska vycházel také od našich králů Přemyslovců (před tureckým nebezpečím). Turecké nebezpečí minulo; a co se konfigurace půdy týká, naše republika je horopisně a zeměpisně vůbec organičtějším celkem než bývalé Uhersko a Rakousko; jistě ne méně organickým. Ostatně nerozhoduje tu dnes geografie; moderní technikou ztratily přirozené hranice, nejsou-li to nebetyčné hory, největší řeky nebo moře a pouště, dřívější důležitost. Potřeby hospodářské, potřeba záštity, rozmanití činitelé kulturní jsou dnes mocnější; příroda člověku vnuká mnohé, nabádá ho, ale rozhoduje o sobě člověk sám a pociťované jím potřeby.

Rozpadnutí Rakouska-Uherska se musí vykládat stejným způsobem jako jeho vznik; jestliže nám historikové vykládají, jak Rakousko-Uhersko přirozeně vzniklo, musí stejně vyložit, jak se také přirozeně rozpadlo: nebezpečí turecké nedalo Habsburkům práva na absolutistické potlačování národů, zejména našeho. Národové osvobození chtějí svými vlastními státy intensivním úsilím odčinit nedostatky, způsobené extensivním absolutismem; nemůže proto být řeči o více méně násilné, vynucené unifikaci a centralisaci v jiné politické formě. Ty společenské a historické síly, které vedly k organisaci Rakouska-Uherska a k jeho rozpadnutí, budou činné i nadále; ty, které se uznají za plodné a zdravé mohou být vědomě uplatňovány. Je možné a žádoucí, aby mezi státy, vzniklými z Rakouska, byly živé styky hospodářské a kulturní vůbec; proto především usnadnění komunikace osob a věcí je požadavkem rozumným a časovým.

Vývoj několika let už ukazuje, že překonání válečného rozčilení a nepřátelství pokračuje: sbližují se nejen státy národů, které se politicky sbližovaly již v starém Rakousku, nýbrž vznikají již slibné národy v Rakousku-Uhersku rozvaděnými. Máme již obchodní smlouvu s Rakouskem, neboť přátelení s tímto státem vyžadují společné zájmy (hospodářské), z dřívějšího spojení zděděné, fakt, že v Rakousku máme veliký počet svých státních příslušníků a tak dále. Skutečně se dnes již sblížily čtyři nástupnické státy: Československo – Jihoslovansko – Rumunsko – Rakousko.

Naše přátelení s Jihoslovany, začaté dávno před válkou a utvrzené Malou dohodou, vyhovuje vzájemné potřebě; jsme odkázáni na východ a na jih, k moři. Nové Rakousko má pro nás a pro Jihoslovany význam jako stát transitní.

Tím se rýsují další možnosti. Předně pokud se Jihoslovanů týká. Řekl jsem o své jihoslovanské politice před válkou a za války dost. Jihoslované teď po válce mají mnohé a zajímavé úkoly, a jeden z nejdůležitějších bude ten, který dovedou plnit na Balkáně. Jistě Jihoslované zeměpisně a historicky mají pro uspořádání Balkánu veliký význam; jsou z balkánských národů největší a již tím uspořádání Balkánu a zejména likvidace tureckého panství v Evropě nemůže se stát bez nich.

Již před válkou vznikaly rozmanité pokusy o balkánskou federaci; a zase se již mluvívá o spojení Jihoslovanů s Bulhary. Toto spojení bylo již před válkou nejen přetřásáno, nýbrž i zahájeno, může se říci, vzpomeneme-li na známý pokus o sbratření srbské a bulharské inteligence. Mezi Srby a Bulhary vznikly kruté spory, ale není důvodu, aby se v nich pokračovalo; v Jihoslavii jsou dnes také Charváti a Slovinci a ti by mohli na Srby a Bulhary vykonávat usmiřující vliv, neboť v těch sporech přímo zúčastněni nebyli. Federace Jihoslovanů a Bulharů by znamenala obyvatelstva na 17 milionů, které by za málo desítek let mohly být zdvojnásobeny. Problém cařihradský a jeho rozřešení jistě bude Jihoslovanům (zatím nomen omen) předmětem přemýšlení a jednání; možnost politiky veliké a světové mohla by také zmírnit nerozumné spory srbsko-charvátské.

Nezapomínám na Řeky a jejich kulturní poměr k Cařihradu a k Srbům a k Bulharům: a stejně pozoruju úsilí Italie, směřující na Balkán a do Malé Asie. A konečně vím, že Cařihrad zajímal velmoci a zajímá posud, třebaže v míře menší než dříve.

Mluvím tu, rozumí se, s našeho hlediska, a to je určeno naším postavením v srdci Evropy: komplikovanost poměrů, vznikajících z toho našeho postavení, ukládá nám ohledy na všecky strany, opravdu na celý svět, a proto opakuju, co jsem dávno před válkou vyslovoval, že musíme dělat politiku světovou. Jestliže Bismarck pověděl, že pánem Evropy je, kdo ovládá Čechy, postřehl se svého imperialistického a pangermánského stanoviska světové položení našeho národa a státu uprostřed kontinentu: my nemůžeme být pány Evropy, stačí nám být pány svými, ale tolik si z postřehu Bismarckova můžeme vybrat, že i pro nás Východ má veliký význam, a právě pro pruskoněmecký Drang nach Osten, a že si tedy uspořádání Balkánu přejeme podle přirozeného základu etnografického a podle kulturního vývoje historického: v obojím ohledu balkánští Slované by mohli mít na Balkáně postavení rozhodující.

Máme proto s novým Rakouskem i z toho důvodu silný společný zájem; redukované Rakousko nabývá svého původního významu, jako „říše východní“. Předpokládám, že se udrží vedle Německa samostatným. Toho je si přát nejen politicky, nýbrž i kulturně: shoduji se s názory rakouských politiků a kulturních pracovníků, kteří svéráz rakouského němectví zdůrazňují a jeho udržení vedle němectví a proti němectví v Německu, zejména proti pruství, hájí. Tisícileté samostatné trvání svědčí pro samostatnost za nových poměrů. Proto naše politika k Rakousku, zejména republikánskému, může a musí být docela přátelská. Jinými slovy: musíme o „idei“ Rakouska ještě i za nové situace vážně přemýšlet, pokračujíce v přemýšlení Palackého. Jistě vývoj nového Rakouska vyžaduje naší bdělosti a politické zralosti.

V Rakousku-Uhersku jsme byli také s Poláky, Malorusy, Rumuny a Maďary. S Poláky byly již za Rakouska přátelské styky politické i kulturní, stejně s Malorusy a Rumuny; s Rumuny také Slováci šli v Uhrách společně. Teď všichni a taktéž Maďaři jsou našimi sousedy, a je proto přirozené, že s nimi chceme být v poměru přátelském. Poměr k Malorusům je pro nás důležitý přičleněním Podkarpatské Rusi a maloruskou menšinou (na Slovensku). Svým sousedstvím s Německem a s Ruskem Polsko a Rumunsko – Maďarsko sousedstvím s Rakouskem – mají pro nás zvláštní důležitost; odsud nový důvod k politice přátelské.