TGM Světová revoluce 123: V kleštích nekritického egocentrismu

Demokracie, nová demokratická republika vyžaduje nových lidí, nového člověka, nového Adama. Člověk je bytostí zvykovou: máme-li mít demokracii opravdovou, moderní, důslednou, musíme odvyknout starším zvykům politickým, t. j. všem druhům a formám násilnosti. To především znamená také heslo: odrakouštět!

Stále nutno zdůrazňovat: demokratická republika nezáleží jen v záměrně monarchy presidentem, rozdíl netkví jen ve státní formě, nýbrž v rozdílu zásadním. Demokracie je státní formou novodobé organisace společnosti, moderního názoru na svět, moderního člověka; demokracie vyplývá z celého názoru na svět a život, názoru nového, nového zorným úhlem, novou metodou. Uznání a provádění rovnosti všech občanů, přiznání všem občanům svobody, humanitní zásada bratrství uvnitř i navenek – toť novum nejen politické, nýbrž i mravní.

Ukazoval jsem nedávno na příkladě Ruska, jak působí politický anthropomorfism. Lidé nejen nábožensky, nýbrž i politicky vytvářejí si ideál budoucnosti, pozemský ráj a nebe, podle sebe, to jest podle svých schopností, vlastností dobrých i špatných, podle svých zvyků, obecně ustálených. Kus anthropomorfistické a sociomorfistické šaškoviny máme v sobě každý a všecky strany politické. Anthropomorfism svou podstatou je jednání a myšlení zvykové. Lidé nesnadno tvoří nové, v nejlepších případech pozměňují staré, a to co nejméně; analogie, logicky a noeticky řečeno, vede velikou většinu lidí v theorii i v praxi, nikoli tvůrčí rozum. Avšak správná filosofie a věda žádá pro všecky obory, aby lidé myslili, aby nastřádali co nejrozsáhlejších zkušeností (indukce), aby pozorovali a srovnávali všecko, co je dáno v přítomnosti a minulosti, a aby své výsudky ze zkušenosti ověřovali zkušeností další, aby se nedostali dedukováním z malé zkušenosti, dedukováním ukvapeným, do říše fantastiky. Fantastika jak v umění, tak v politice v praxi vůbec se liší od obrazivosti, od obrazivosti přesné, jak ji nazval Goethe. Obrazivost je velmi nutný prostředek správného a přesného myšlení. Obrazivost přesná! Člověk myslící a promyšleně jednající – přemyslovsky! – je ten, jenž dovede svou obrazivostí vystoupit ze sebe, vyprostit se z poměrů, v kterých je zvykově upoután, ten, kdo se dovede pohroužit myšlenkou a citem do lidí jiných a jiných dob, kdo se dovede vnořit v celek národní, evropský, všelidský. Jen takto lze tvořit nové a stát se člověkem novým; ovšem i takové tvoření vždy bude skrovné. Nejsme titanové, nadtož bohové.

Posavadní politika všude, a zejména také parlamentarism, trpí antropomorfismem; veliká většina lidí politicky činných se nedovede povznést nad sebe, nedovede se vyprostit z kleští nekritického egocentrismu. A protože dnes občané pravidlem jsou členy nějaké strany, uplatňuje se v parlamentarismu stranictví, ztotožňuje se zájem celku s výhradním zájmem stran, to jest několika osob, někdy osoby jedné. Parlamenty nejsou ještě zastoupením národa, lidu, massy, nýbrž stran a vlastně koterií, vlivných a silných – neříkám: vedoucích! – jednotlivců.

Pokračování