TGM Světová revoluce 13: Řím mě potěšil

S Francouzi jsem chtěl jednat až později, až shlédnu poměry v Paříži, proto jsem s nimi v Římě styků stálých nenavazoval; také jsem se domníval, že Paříž je z dřívějších let z Prahy lépe zpracována, než se pak ukázalo.

S anglickým velvyslancem (byl jím Sir James Rennell Rodd) konferoval jsem několikrát; zprostředkoval mi dopisy do Londýna.

V Berlíně (na cestě do Holandska) ujednána schůzka s Bülowem, jenž vedl německé velvyslanectví v Římě; politik, jenž Bülowa dobře znal, prostředkoval rozmluvu. Byl bych rád s nějakým německým oficiálním politikem promluvil, ale Bülow se omlouval, že nemá kdy. Tenkrát, jak se v Římě mluvilo, snažil se Italii získat pro válku na straně Německa-Rakouska; nabízel Italům italské kusy Rakouska, a to popuzovalo ve Vídni. Ve Vídni vůbec poměr Italie a Německa dost podezřívali.

S Italy, zejména v oficiálním postavení, styků jsem nevyhledával; musil jsem předpokládat, že rakouské a snad i německé velvyslanectví dává na mne pozor, a proto jsem nesměl nikoho kompromitovat; neboť Italie byla neutrální. Vzpomenu však jedné scény. Navštívil jsem jednoho večera historika a publicistu profesora Lumbroso (vydával Rivistu di Roma); milý profesor byl mým příchodem omráčen – četl na začátku války v listech, že jsem byl v Praze zabit, a jako pořádný registrátor zařadil si do přihrádky „Masaryk“ také článek o mé smrti: „Budete žít dlouho!“

Řím mě potěšil. Italové zůstanou neutrální, nepůjdou s Rakušany, spíše proti nim, tak zněl výsledek mých pozorování a zpráv; Italie by nešla proti Anglii a s Francií měla tajné ujednání z roku 1902 (z 1.-2. listopadu), zavazující v případě války k neutralitě; v nynější válce však Německo, vypověděvši Francii a Rusku válku, sotva jednalo v duchu dohody trojspolkové, sjednané pro defensivu. Rakousko vůči Italii bylo přímo nelokální, když jí neoznámilo svůj postup proti Srbsku, ačkoli to paragraf 7 trojspolkové smlouvy předpisoval. Jevil se v tom despekt, který Vídeň Italii ve všem jednání za války projevovala. Italská ministerská rada usnesla se proto na neutralitě hned 2. srpna. Expedice do Valony věstila aktivní vystoupení s Dohodou, ovšem, věstila také konflikt o Balkán, zvláště s Jihoslovany.

V prosinci 1914 a v lednu 1915 již se pilně agitovalo pro účast Italie na válce; začínala ostrá polemika proti Giolittimu, jako aby stranil Německu a Rakousku. Ve skutečnosti, jak jsem slyšel od lidí dobře informovaných, byl proti válce, domnívaje se, že lze od Rakouska dostat žádoucí koncese bez války; ale nebyl pro mír za každou cenu, zejména kdyby Rakousko Italii nepovolilo. Neočekával jsem, že povolí – byli ve Vídni příliš nafoukaní a neměli z Italie strachu, bylo známo, že zejména vojáci (Conrad von Hoetzendorf) chtěli s Italií mít válku, neohlížejíce se na smlouvu trojspolkovou. Aehrenthal se měl co bránit proti Conradovi; v Italii to všecko znali, jak jsem se přesvědčil.