TGM Světová revoluce 14: Vatikán a válka

Postavení Vatikánu na počátku války bylo rozhodně austrofilské a germanofilské. Z rakouského velvyslanectví u Vatikánu (hrabě Pálffy) a také u Quirinalu (Macchio) šířily se zprávy, že i papež Benedikt XV. je pro Rakousko a proti Srbsku. Měl jsem docela bezpečné zprávy o Pálffym; Rakousko, tak hlásal v Římě, je katolickým státem par excellence a ochráncem církve, zejména také proti pravoslaví. Pálffy zdůrazňoval, že nejen státní sekretář, nýbrž papež sám vystoupení proti Srbsku bezpodmínečně schvaluje.

Rakousko-Uhersko bylo v Evropě jediným velikým státem katolickým, a proto se už napřed mohlo a musilo očekávat, že Vatikán bude na straně Rakouska. Vatikán věděl, že rakouský katolicism je „bahno“ (tak soudily o něm hlavní katolické orgány v Německu), ale jeho nadějí byl katolicism německý, jenž by svou životností a politickou mocí (centrum) dovedl vést katolíky rakouské a uherské. Skutečně centrum a zejména jeho čelný politik Erzberger ve válce od samého počátku hráli vynikající roli svou propagandou a politickou iniciativou. Mimo to rozhodoval dobrý osobní poměr císaře Františka Josefa k papežům.

Ale postavená Vatikánu ve válce nebylo určováno jen zřetelem na Rakousko a Německo, nýbrž také na katolíky druhé válčící strany. Hledíme-li na církevní příslušnost bojujících stran čistě statisticky, tož na straně Dohody bylo ve válce více katolíků než při Rakousku a Německu; již proto Vatikán byl nucen postupovat opatrně, což v praxi bývalo pravidelně neurčitostí. Odsud stálé spory mezi politickými katolíky o pravém mínění Vatikánu a výklady, jež vatikánský tisk a sám státní sekretář Gasparri musil dávat papežským slovům. Než politika Vatikánu nebyla určena pouze počtem; na příklad jihoamerické republiky, vyslovivší se proti centrálním mocnostem, nepadaly tak na váhu, jako evropské národy a státy katolické. Vatikán byl zejména v choulostivém postavení vůči Francii; a stalo se, že se francouzští biskupové za války vyslovovali proti Vatikánu a papeži.

Tím pak, že se Italie postavila na stranu Dohody, situace Vatikánu se stala ještě nepohodlnější; tak lze pochopit a vysvětlit, že Vatikán své austrofilství postupem války mírnil, k tomu vedl také poměr k Belgii (kardinál Mercier)!

 Zajímavé bylo pozorovat, jak postupovali političtí katoličtí vůdcové obou stran. Hledisko národní rozhodovalo více než náboženské. Vzpomínám memoranda, jež němečtí katolíci podali hned začátkem září 1914 do Říma; proti němu se francouzští katolíci ozvali začátkem 1915, a proti této odpovědi zase Němci vydali pamětní spis. Přes tyto a další spory Vatikán navenek zachovával jistou objektivitu; to se mu dařilo hlavně tím, že se vyhýbal aktuálním otázkám, spokojuje se povšechnými úvahami o svém božském poslání. Zvláště se Vatikán takřka specializoval na úkol mírotvorce; proto také katolická propaganda ve všech válčících zemích směřovala k sjednání brzkého míru; za dané situace prospívalo se tím, zejména v Anglii a v Americe, Němcům.

Od oficiální politiky Vatikánu se musí odlišovat osobní smýšlení toho nebo onoho papeže, jednotlivých kardinálů a některých osob ve vatikánských úřadech. Stopoval jsem politiku Vatikánu stále bedlivě po celou válku. Se Štefánikem jsme s ním navázali styky; při tom jsem nezapomínal ani na chvíli, že „qui mange du pape en meurt“.

V Římě jsem si pro všechny případy smluvil útěk z Terstu do Italie. Občas totiž jsem myslíval, že se snad nakrátko ještě vrátím do Prahy; chtěl jsem tam naše utvrdit a s nimi ještě jednou celý plán prohovořit podle nabytých zkušeností v Italii. Také jsem chtěl uschovat část svých knih, o které mi šlo (s poznámkami a jistá pretia affectionis). Nepochyboval jsem, že přijde na byt policie, jakmile zůstanu venku; pro ten případ jsem pro ni přichystal dopis, oznamující, že již nic politického nenalezne, hlavní věci politické že jsem už bezpečně uklidil.

Dne 11. ledna, navštíviv naposledy zamilovaný Panheon, odjel jsem z Říma do Ženevy; známý náš úředník italské diplomacie zavezl nás podél moře (Siena-Pisa-Sestri-Levante) autem do Janova, z Janova pak šla cesta drahou.

Pokračování