TGM Světová revoluce 19: Husovy oslavy

Rozhodl jsem se, že proti Rakousku vystoupíme již způsobem manifestačním. Naše kolonie všude to čekaly a žádaly. V Rusku byla již od podzimku Družina, také ve Francii naši byli ve vojsku; ve všech koloniích vystupovalo se proti Rakousku a Německu důrazně.

V rakouském vojsku si naši vedli dobře, zprávy o tom jsme šířili všude a účinně. Velká část pražského 28. pluku přešla k Rusům u Dukly (3. dubna) a dokonce listy rakouské oznamovaly formální rozpuštění 28. pluku, kdežto posud a ještě dost dlouho potom odboj umlčovaly.

Doma se politické persekuce stupňovaly (zatčení dra Kramáře, dra Rašína a jiných – velezrádné procesy a konfiskace) a ve Vídni povolili německému tlaku, změnili státní znak a vzniklo „Rakousko“, bez zatížení „království a zemí na říšské radě zastoupených.“

My jsme ve své propagandě na všecko ukazovali, ale lidem našim i cizím chyběla, abych tak řekl, oficiální firma toho všeho; Jihoslované nás svou ústřední organizací a svými prohlášeními předešli.

Pravda, měl jsem pro svou reservu pádný důvod  - finanční. K vedení každé války je třeba mnoho peněz, a já zatím neměl dostatečného fondu; z Prahy peníze nešly a s Amerikou bylo spojení zdlouhavé. A bez peněz jsem nechtěl a nemohl začít oficiální akci; nesměli jsme se zastavit anebo dokonce jít zpět, musili jsme akci stupňovat.

A proto jsem zařídil věc tak, že jsme vystoupili napřed kulturně; dne 4. července promluvil jsem k našim a k Němcům v Curychu o Husovi a 6. měli jsme s Denisem schůzi v Reformačním sále v Ženevě. Denis měl historickou přednášku, já jsem přidal politické zahrocení. Toto vystoupení publicisticky náležitě rozšířené, mělo úspěch; ve spojeneckých zemích všude si ho dobře všimli. A mělo všude pro naše kolonie a vojáky význam výchovný; že totiž náš odboj je veden duchem husitských předků a že má nejen politické, nýbrž i mravní oprávnění.

I v následujících letech jsme Husovy oslavy všude pořádali s úspěchem; v Anglii na příklad roku 1916 dne 6. července ve všech chrámech stala se zmínka o Husovi a o Češích.

V Rakousku si ženevské oslavy Husovy všimli také dobře; Neue Freie Presse žalovala na „prvé vypovědění války Rakousku.“

Čistě politické vystoupení odložil jsem ještě na nějakou dobu; také proto, že mi z Prahy psali, abych ještě počkal. Uvědomil jsem je a poslal jim náčrt manifestu. Také jsem čekal na příchod dra Beneše. Když konečně dr Beneš na počátku září (3.) přijel nadobro a zahraniční práce náležitě byla rozdělena, vystoupili jsme proti Rakousku veřejně 14. listopadu. Já byl tehdy už v Londýně.