TGM Světová revoluce 23: Nebylo slyšet českého hlasu

Nadešel čas, přeložit centrum propagandy do hlavních států dohodových. Již v Praze jsem se zasazoval o to, aby nás za hranice šlo tolik, abychom obsadili aspoň Paříž, Londýn, Petrohrad. Čekal jsem na dra Beneše, aby byl v Paříži, já v Londýně.

Paříž byla 1915 centrem vojenským, Londýn více politickým; Francii muselo jít o to, získat a udržet sympathie Anglie a tím také působit na Ameriku. Anglie byla také Italii bližší než Francie. Rozhodl jsem se tedy žít v Londýně a odtud dojíždět do Paříže, neboť spojení bylo rychlé a snadné (i za ponorkové války); dr Beneš by z Paříže občas dojížděl do Londýna. Tak se také dálo. Paříž a Londýn tvořily proto akční a politický celek, stejně jako spojení Francie a Anglie mělo a má ten veliký význam pro válku a mír po válce.

Londýn byl také vhodný dobrým spojením s Amerikou, které se pro nás stávalo stále důležitějším. V Americe se vyvinul velmi důležitý oddíl naší propagandy, jak o tom dám zprávu; a když jsme po vylíčené nehodě musili změnit způsob a směr svého podzemního spojení s Prahou, rozhodl jsem se užívat poslů z Ameriky a z Holandska, a pro spojení s oběma zeměmi byl Londýn výhodnější.

Opustil jsem Ženevu 5. září, dr Beneš přijel 3. září; dne 17. přijel za mnou do Paříže.

Naše politická posice v Paříži a Londýně byla ještě prekérní; nikdo z našich politických lidí kromě mne a Düricha nebyl venku. Jihoslované měli za hranicemi značnou část svých poslanců, jejichž jména v procesu záhřebském a vůbec v akcích proti Rakousku prošla novinami; k tomu Srbsko svým hrdinným bojem znamenalo pro všechny Jihoslovany a Evropu živý program. A program krvavý: zvěrstva, páchaná v Srbsku od Rakušanů a od Maďarů, sloužila vydatně jihoslovanské propagandě.

Také Poláci měli účinnou propagandu, nehledíc k tomu, že jejich zahraniční emigrace byla dávno známa a jejich program všude přijímán.

O nás i Francouzové věděli málo; téměř jen to, co jsme sami svými, zatím slabými prostředky dovedli povědět. A případy jako vystoupení pražského starosty Groše, nás právě v Paříži kompromitovaly; parlament ve Vídni nezasedal, a tím nebylo slyšet českého hlasu. Pravda, nebylo pro nás venku – ostatně ani pro vývoj poměrů doma – neštěstím, že vídeňský parlament s počátku a delší dobu nezasedal.

 Rakouské, maďarské a německé listy náš odboj umlčovaly. V pařížském Tempsu objevila se také již noticka pro nás nepříznivá; nebylo tedy divu, že naši přátelé jako Denis a Seton-Watson měli obavy. Ani jeden ani druhý neustávali mě zvát do Paříže a do Londýna; proto jsem tam ihned ze Ženevy spěchal, jakmile šťastnou náhodou (náhodou?) dr Beneš přijel. Práci ve Švýcarsku a zčásti i v Paříži jsme měli organizovánu. V Paříži již vycházela (od 1. května) Denisova francouzská revue, dr Sychrava svůj český list vydával teprve později (od 22. srpna); založení českého listu nám dělalo větší obtíže než francouzského. Nebylo českých spolupracovníků, z nás každý měl své práce jiné; a peníze hrály značnou a pořád značnější roli, a můj fond pořád nebyl dost silný. Že v Praze nenašli okliky, kterou by peníze byli poslali, bylo mi znamením, že na politickou propagandu, jaké bylo potřeba, nepomýšleli; ovšem že se posud nic takového nedělalo. Přesto jsme neztráceli chuti ku práci a naděje na vítězství; bylo nás málo – dobrá, musíme pracovat tím promyšleněji a intenzivněji.

Pokračování