.jpg)
Zde je místo povědět něco o Denisovi a o jeho účasti v naší osvobozenské propagandě.
Autorita, které si Denis u nás získal svou historickou prací, posloužila v začátcích války v pařížské kolonii; ale urovnání vnitřních sporů bylo nad jeho síly. Poměry proň byly nové a překvapující, jak jsem už pověděl.
Paříži politické Denis, byl profesorem a literátem, ale i v tom svém kruhu měl dost odpůrců; i mezi samými slavisty byly neshody. Teprve jeho kniha o válce zjednala mu sympathie širší. Politicky ve stranách neměl vlivu a neměl ho v oficiálních kruzích; pro znalce poměrů není s podivením, že politicky byl také cejchován jako – protestant. Tout comme chez nous! Francouzští protestanté se sice veřejně osvědčovali a postavili v řady národní, ale přece i liberálům byli aspoň trochu podezřelí z germanofilství. Denisova kniha myslícím mohla říci dost, ale tenkrát klidné, přesné myšlení všude bylo vzácností. Nebylo mi proto překvapením, že jsme s počátku kvůli Denisovi měli dokonce jisté obtíže, které jsme teprve po delší době překonali; podařilo se dru Benešovi ve věci Denisově působit na vládní kruhy podle pravdy, a pak proti němu nebylo námitek. To všecko jsme, rozumí se, tenkrát nikomu neříkali, zejména ne lidem našim.
I někteří naši lidé byli proti Denisovi upjati; u jedněch působil vliv oficiálních kruhů, jiní nerozuměli jeho odporu proti stranickým bojům v naší kolinii.
Denis vykonával pro nás veliký a velmi cenný kus práce publicistické a prospěl nám tím, že se snažil o organisaci slovanských studií v Paříži. Jeho kniha o Slovácích byla milým darem. Měl jsem s Denisem časté porady o všech našich věcech a zejména o slovanské politice; celkem jsme byli shodni. Mezi Štefánikem a jím byl poměr chladný, s Benešem si rozuměli mnohem lépe.
Pokračování
.jpg?s3=1)
