.jpg)
Odjel jsem z Paříže 24. září 1915 na stálý, aspoň delší pobyt do Anglie. Beneš zůstal v Paříži a odtamtud, stejně jako Štefánik, dojížděl do Italie, a tak jsme měli hlavní spojenecké země oficiálně obsazeny. Ostatně v Londýně i v Paříži jsme mohli jednat a jednali s vyslancem italským a s vyslanci jinými. Zatím nebylo obsazeno jen Rusko.
Proč jsem zvolil Londýn, už jsem řekl: také jsem referoval o tamním pobytu na jaře a o Memorandu pro ministra Greye. Usadiv se teď v Londýně, pokračoval jsem v práci, memorandy začaté.
V Londýně mi nabídla universita londýnská (Kingś College) profesoru pro slovanské věci; měli být získány také jiní slovanští odborníci a položen základ pro slovanské oddělení. Nabídku mi učinil jménem rektora Burrowse několikrát Seton-Watson; zdráhal jsem se místo přijmout, obávaje se, že nebudu mít dost klidu pro vědeckou práci, a nejsa slavistou; ale přece jsem místo přijal. Uposlechl jsem rady svých přátel a učinil jsem dobře. Dojednal jsem s rektorem Burrowsem 2. října. Vzpomínám tu s vděčností a s přátelstvím svých styků s tímto výborným znalcem Řecka a novořecké politiky a kultury; vážil jsem si jeho mužnosti a šlechetné starostlivost o jeho universitu.
Měl jsem vstupní přednášku dne 19. října: Problém malých národů v evropské krisi. Přednáška byla prvým politickým úspěchem větších rozměrů. Předně jsem se uvedl širšímu politickému publiku londýnskému tím, že ministerský předseda Asquith přijal předsednictví (po anglickém způsobu) při přednášce; protože ochuravěl, zastupoval ho Lord Robert Cecil. Toto politické pozadí prospělo naší věci značně. Avšak i věcně přednáška působila dobře a vydatně (také v brožuře anglické i ve francouzském překladě); vyložil jsem tu po prvé politický význam toho zvláštního pásma malých národů, které se v Evropě nalézá mezi Němci a Rusy. Ukázal jsem takto na německý Drang nach Osten v novém osvětlení a také na ruskou politiku. Zejména podstata Rakouska-Uherska a Pruska tím vynikla. Rozčlenění Rakouska-Uherska vyplývalo jako hlavní úkol světové války. A konečně jsem podal, myslím, dost pádné argumenty proti strachu z tak zvané balkanisace Evropy a přesvědčil, že malí národové mají právo a možnost samostatného vývoje kulturního i státního.
Mnohé listy referovaly o přednášce, a bylo pak pozorovat, že působila. O malých národech a možnosti jejich samostatnosti se nadále často mluvilo a psalo věcněji; vůbec vynikal positivní úkol války, úkol rekonstrukční: nešlo toliko o obranu proti centrálním mocnostem, nešlo jen o jejich zdolání – válka byla počátkem veliké rekonstrukce střední a východní Evropy, Evropy celé.
.jpg?s3=1)
