TGM Světová revoluce 37: Poslové z českého Ruska

Stálou starostí mi bylo Rusko a jeho osudy; vyhledal jsem občas zase ruského velvyslance Benckendorffa. V Londýně žil také vládní žurnalista Veselickij, známý pod jménem Argus, seznámil jsem se také s emigrantem Dioneem a Kropotkinem (profesora Vinogradova jsem už jmenoval). Z Ruska přijel (v květnu 1916) Miljukov a jiní členové Dumy s Protopopovem; dohodli jsme se s Miljukovem o protirakouském programu, a v tom smysle také jednal v Paříži s Benešem a učinil pak projev. Později přijel přednášet v Oxfordě, a tu zase jsme měli příležitost podrobněji se zabývat politikou a válkou. Sazonovu jsem poslal list bělehradským profesorem Belićem, v němž jsem doporučoval poslance Düricha. Konečně se zmiňuji o Amfitěatrovu, který z Italie jel přes Londýn do Petrohradu (koncem listopadu 1916); měl vydávat deník Protopopova a sliboval si, že jej bude moci vést ve smysle radikálně liberálním. Dal jsem mu pro všechny případy článek, v němž Rusům vykládám nutnost zničit Rakousko. To se na Rusku, stejně jako na Západě, musilo hlásat, protože mnoho Rusů stále mělo nejasný plán o malém nebo menším Rakousku, v němž bychom po případě hráli vedoucí roli.

O českých poměrech v Rusku jsem byl informován dopisy z Ruska, svými zvláštními posly a řadou Rusů a našich lidí, přišlých z Ruska do Londýna. Dr Pučálka byl jeden z prvých; pracoval také pro naše vojáky v Srbsku. Přijel také redaktor Pavlů a měl příležitost poznat poměry v Anglii a ve Francii a přesvědčit se o poměru Západu k Rusku. Zmiňuji se ještě o panu Rejmanovi, Vladimíru Vaňkovi a profesoru Píseckém. Viděl jsem na poměry ruské a na naši kolonii a její vůdce dost dobře.

Do Londýna přišel 1916 také Dmowski; shodovali jsme se v mnohém. Pochopil, že i Polákům trvání Rakouska je a bude stálým nebezpečím. O otázce slezské tenkrát nebylo ještě mnoho řečí, a v poměru k našim cílům společným byla to jistě otázka velmi podružná; jednal jsem s ním o ní později ve Washingtoně.

Pokračování