TGM Světová revoluce 56: Náš poměr k Ukrajině

Zároveň s obtížemi s bolševiky se kupily obtíže s Ukrajinci. Náš korpus byl rozložen kolem Kijeva na ukrajinském území. Pokud tam panovalo Rusko, byl náš poměr k Rusku jednoduchý; Rusko nám poskytovalo možnosti korpus organizovat, vyzbrojit a potřebnými zásobami udržovat. Za to jsme na území námi okupovaném a hlavně v Kijevě střežili vojenský majetek všeho druhu a udržovali pořádek.

Avšak nedlouho po bolševickém převratu Ukrajina se počala osamostatňovat. Dne 20. listopadu 1917 byl vyhlášen III. universál, podle něhož se Ukrajina stala republikou a autonomní součástí ruské federace. Tím nastala nutnost jednat s ukrajinskou vládou: dohodli jsme se na stejných podmínkách, jaké jsme měli s Ruskem (15. ledna 1918). Ovšem zvláště v prvé době ukrajinské samostatnosti poměr Ukrajiny a Ruska a zejména ukrajinského a ruského vojska nebyl jasný; tím se také znejasňoval náš poměr k Ukrajině. Ale celkem jsme neměli obtíže nemilé; některé nesnadnosti vznikaly nesrovnalostí vnitřních poměrů ukrajinských a zejména sporem stran.

Již v lednu se připravovalo odtržení Ukrajiny od Ruska; dne 12. ledna Ukrajina byla od centrálních mocností uznána. Byl jsem o tom, co se dálo, dobře zpraven a podle toho jsem se připravoval. Pokládal jsem za nemožné, zůstat na Ukrajině, od Ruska úplně održené; nejen pro starší závazky a sliby Rusku, nýbrž z ohledu na naše krajany v bolševickém Rusku a zejména na naše zajatce (aby nebyli pronásledováni) a bez Ruska jsme se nemohli dostat na Sibiř cestou do Francie. A proto, když 25. ledna vyhlášen byl IV. universál, podle něhož se Ukrajina stala státem úplně samostatným, oznámil jsem 26. ledna ministru zahraničí A. J. Šulginovi (A. J. Šulgin, vlastně Šulhyn, ukrajinský na rozdíl od V. V. Šulgina ruského v Kijevě), že IV. universálem naše smlouva je rozvázána a že tedy z Ukrajiny co nejdříve své vojsko vyvedeme; vojsko bylo formováno v souhlase s Ruskem, Rusku naši vojáci přísahali věrnost, Rusku jsme byli oddáni – nemůžeme jednoduše přesedlat, ačkoli proti Ukrajině a její politice nijak nechceme vystupovat; otázku ukrajinskou bude řešit také Rusko; my se do vnitřních záležitostí Ruska zásadně nemícháme. Řekl jsem ministru Šulginovi, že v dané situaci odtržení od Ruska pokládám za chybu, zejména proto, že se rozbouřená a správně nehotová Ukrajina dostane pod vliv rakouský a německý nadmíru silný. Měl jsem pro toto mínění dosti vážné důvody. Důvod formální konečně byl, že jsme nemohli zůstat na území státu, jenž s Němci a Rakušany sjednal mír. To stejně platilo pro náš poměr k bolševikům. Ukrajina smluvila s Němci a s Rakušany mír 9. února (v Brestu Litevském), den po vzetí Kijeva bolševiky.

Není bez zajímavosti vzpomenout, že toto neuznání IV. universálu velmi brzy nám usnadnilo jednání s Muravjevem.

Jen stručně buď poznamenáno, že v Kijevě naše propagační práce nepřestávala, a že jsme každé příležitosti využili, abychom svůj program ruské a pak i ukrajinské veřejnosti vykládali. Měl jsem přednášky také v Kijevě: v Kijevě jsme uspořádali velkou schůzi utlačených národů (12. prosince); předtím (29. srpna) vyslali jsme dra Girsu na moskevský sjezd.