.jpg?s3=1)
Z Vladivostoku jsem chtěl jet na lodi přímo do Ameriky, ale pro rozmanité překážky jsem musil použít mandžuské dráhy a jet celou Koreou až k moři do Fusanu a odtamtud lodí do Japonska. Vyjel jsem 1. dubna přes Charbin a Mukden. Dne 6. dubna jsem přibyl do Šimonoseky, 8. dubna jsem byl v Tokiu a tím zase – v Evropě, neboť bylo možno ihned navázat styky s evropskými vyslanectvími.
Ameriku zastupoval Mr Ronald Sletor Morris, Anglii Sir Conyngham Greene. Mr Morris mě žádal o memorandum pro presidenta Wilsona o stavu Ruska a bolševictví a položil mi k tomu konci některé otázky; odpověděl jsem stručným výkladem o potřebě promyšlené politiky států evropských v Rusku. Podám tu text stručného memoranda, jež po výkladech o Rusku nevyžaduje další objasňování, leda upomnění na datum a stav věcí v době, kdy jsem své názory takto formuloval.
Soukromé.
Důvěrné.
Psáno 10. dubna 1918 v Tokiu.
1. Spojenci by měli uznat bolševickou vládu (de facto – o uznání de iure netřeba diskutovat; poselství presidenta Wilsona k jejich moskevské schůzi bylo krokem v tomto směru: budou-li Spojenci s bolševiky v dobrém poměru, budou moci mít na ně vliv. Němci je uznali, sjednavše s nimi mír (znám slabé stránky bolševiků, avšak znám také slabé stránky ostatních stran – nejsou lepší ani schopnější).
2. Hnutí monarchistické je slabé; Spojenci ho nesmějí podporovat. Kaděti a socialisté revolucionáři se organizují proto bolševikům; nečekám od těchto stran nějaký větší úspěch. Spojenci očekávali, že Alexějev a Kornilov budou mít na Donu veliký úspěch; nevěřil jsem tomu a odmítl jsem se s nimi spojit, ačkoliv jsem od vůdců byl zván. Říkám totéž o Semenovu a jiných.
3. Bolševici udrží moc déle nežli jejich odpůrcové předpokládají: oni umrou, jak všecky ostatní strany, na politický diletantism – je kletbou carismu, že nenaučili lid pracovat, administrovat; bolševici byli zeslabeni svým neúspěchem v mírových jednáních a v otázce pozemkové, ale na druhé straně získávají sympathie, protože se učí pracovat a protože ostatní strany jsou slabé.
4. Myslil bych, že by vláda koaliční (socialistických stran s kadetskou levicí) po nějaké době mohla dosáhnout všeobecného souhlasu (bolševici by byli ovšem také ve vládě).
5. Trvalá demokratická a republikánská vláda v Rusku bude vykonávat veliký tlak na Prusko a Rakousko (socialisti a demokraty); to je důvod, proč Němci a Rakušané jsou proti bolševikům.
6. Všecky malé národy na Východě (Finové, Poláci, Estonci, Lotyši, Litevci, Čechové se Slováky, Rumuni atd.) potřebují silného Ruska, sice budou na milost a nemilost Němců a Rakušanů: Spojenci musí Rusko podporovat za každou cenu a všemi prostředky. Podrobí-li si Němci Východ, podrobí si potom Západ.
7. Schopná vláda mohla přimět Ukrajince, aby se spokojili s autonomní republikou, tvořící část Ruska; to byl původní plán Ukrajinců samých, teprve později prohlásili svou nezávislost, avšak Ukrajina nezávislá bude ve skutečnosti německou nebo rakouskou provincií; Němci a Rakušané sledují s Ukrajinou touž politiku, kterou sledují s Polskem.
8. Budiž připomenuto, že jih Ruska je bohatou částí země (úrodná půda, donecký bassin, Černé moře atd.), sever je chudý; ruská politika bude gravitovat k jihu.
9. Spojenci musí mít společný plán o Rusku, jak je podporovat.
10. Vlády Spojenců nesmějí své úředníky v Rusku nechávat bez direktiv; jinými slovy, jednotlivé vlády musí mít jasný plán o Rusku.
11. Japonci, doufám, nebudou proti Rusku; to by hovělo Němcům a Rakušanům; naopak Japonci by měli bojovat se Spojenci, trhlina mezi Japonskem a Německem by se rozšířila.
12. Nikde na Sibiři (od 15. března do 2. dubna) neviděl jsem ozbrojené zajatce německé a rakouské; na Sibiři není větší anarchie než v Rusku.
13. Spojenci musí v Rusku udolávat Němce a Rakušany;
a) Ať se organisuje společnost, skupující obilí (pšenici atd.) a prodávající je tam, kde je toho třeba: tím Němci to obilí nebudou moci dostávat. Avšak ruští (ukrajinští atd.) sedláci nebudou prodávat své obilí za peníze, protože jim peníze k ničemu nejsou, oni potřebují tovarů (boty, šaty, mýdlo, železo, nástroje atd.).
Protože Němci a Rakušané nemají tovarů, Spojenci mají nejlepší příležitost zmocnit se ruského trhu.
Plán vyžaduje jen energie a organisace: kapitál v tento obchod umístěný se vrátí.
b) Němečtí a rakouští agenti se vrhnou na Rusko; nutná protiakce musí být organisována (američtí a ostatní agenti musí přinést vzorky, snad malou cestovní výstavku vybraných tovarů, ilustrované katalogy atd.).
c) Němci mají vliv na ruský tisk netoliko svými zvláštními žurnalistickými agenty, nýbrž svými válečnými zajatci, kteří píší do rozličných listů po celé zemi (netoliko ve velkých městech).
Do jisté míry pracují naši čeští zajatci proti tomu, ale celá akce musí být organisována.
d) Ruské železnice se musí podporovat; bez železnic nebude armády, nebude průmyslu atd.
e) Němci skoupili ruské papíry, aby v budoucnosti ovládali ruský průmysl.
f) Je známo, že Němci vykonávají svůj vliv na válečné zajatce, zpracovávajíce na příklad zajatce z Ukrajiny pro armádu ukrajinskou atd.; Spojenci by mohli vykonávat vliv na zajatce německé, pokud zůstanou v Rusku (tiskem, zvláštními agitátory atd.).
g) Podařilo se mi organizovat v Rusku z českých a slovenských zajatců korpus 50 000 mužů; dohodl jsem se s francouzskou vládou, že je teď pošleme do Francie. Spojenci mohou pomoci transportem této armády: jsou výborní vojáci, jak to dokázali v obnovené ofensivě v minulém červnu.
Můžeme organizovat korpus druhý v téže velikosti: to musí být učiněno, aby se naši zajatci nevraceli do Rakouska, kde by byli posláni proti Spojencům na italské nebo francouzské frontě.
Spojenci se dohodli opatřit nám nutné prostředky. Ve Francii máme také již menší armádu poslanou zčásti z Ruska, zčásti formovanou z uprchlíků; a doufám, že utvoříme armádu také v Italii.
Význam celé české armády ve Francii je patrný: musím tu uznat, že Francie politický význam věci pochopila od samého počátku a podporovala naše národní hnutí všemi prostředky. Ministr Briand byl prvý státník, jenž našemu národu veřejně slíbil pomoc francouzské republiky. A on to byl, jemuž se podařilo v odpovědi Wilsonovi přidat výslovný požadavek, aby Čechoslováci byli osvobozeni (Čechoslováci jsou nejzápadnější slovanská bariéra proti Německu a Rakousku).
Za daných poměrů 100 000, ba i 50 000 vycvičených vojáků má značný význam.
14. Má odpověď k otázce často opakované, může-li se v Rusku formovat armáda: mohl by být formován za 6 až 9 měsíců řekněme jeden milion mužů.
Rudá armáda nic neznamená a bolševici už vyzvali důstojníky (bývalé carské armády), aby vstoupili do jejich armády jako instruktoři (pro armádu je třeba železnic).
Poznámka: Dnešní Advertiser (11. dubna) přináší tuto zprávu: Dobrovolníci skládají zbraně. Československý korpus jdoucí do Francie, zastaven Trockým. Moskva 5. dubna. Jakožto výsledek dohody mezi Trockým a francouzským vyslancem armáda československých dobrovolníků, jdoucích do Francie, odevzdala své zbraně úřadům sovětským. Důstojníci byli propuštěni s výjimkou generála Dieterichse, jenž doprovázel korpus do Francie.
Zpráva je velmi příznivá: armáda, jdoucí do Francie, nemusí mít zbraně, protože budou nově vyzbrojeni ve Francii; důstojnici, o kterých se děje zmínka, jsou důstojníci ruští, kteří vstoupili do naší armády.
Tyto názory jsem přednesl (ústně) také francouzskému vyslanci Regnaultovi.
Na anglickém vyslanectví jsem se dověděl, co se děje v Evropě.
Šel jsem také k japonskému ministru zahraničních věcí. Japoncům – rozumí se – byli jsme v té době málo známi. Podal jsem sekretáři tehdejšího zatímního ministerstva Šideharovi memorandum (rusky psané) a požádal hlavně anglického vyslance a stejně amerického, aby se nás u japonské vlády zastávali. Potřebovali jsme pomoci japonské pro odjezd našich části z Vladivostoku po případě Japonskem a potřebovali jsme Japonska k zásobování šatstvem a obuví a vším ostatním, čeho se v Rusku a na Sibiři nedostávalo. Se všemi jsem mluvil také o tom, jak zjednat lodi.
Stejně jako všude navázal jsem i v Japonsku styky s žurnalistikou. Potíže jsem měl několik dní s tokijskou policií; vadil jí můj anglický pas; noviny psaly o mně pod mým jménem, ale pas byl na jméno jiné. Nedivil jsem se policii v Tokiu, že si tuto nesrovnalost srovnala teprve za několik dní; v Londýně se mi stalo totéž. Tam jsem sice měl pas na jméno své, ale srbský, a policii také nešlo na rozum, jak se to srovnává se skutečností. Už jsem přednášel na universitě londýnské, ministerský předseda Asquith mě svým zástupcem uvedl, ale policie mého okresu byla několik dní znepokojena. Svatý Byrokracius je všude stejný – ostatně bylo docela v pořádku, že úředníci konali svou povinnost.
V Japonsku jsem četl známou řeč Czerninovu ze dne 2. dubna. Nepřekvapil mě osobní útok Czerninův; důležité bylo, že francouzský ministr Painlevé a pak hlavně Clemenceau podali na rakouské lži o mírových nabídkách Rakouska své kategorické prohlášení, a že list prince Sixta Bourbonského ze dne 31. března 1917 byl uveřejněn. Rakousko lhalo, císař sám se choval nepěkně a zbaběle, a aféra končila Czerninovým odstoupením 15. dubna. Pro nás, jak ještě vyložím, tato episoda měla značný význam tím, že Spojencům byla dokumentována nespolehlivost a falše Rakouska způsobem tak pronikavým.
V Tokiu jsem také dostal něco zpráv o Sjezdu potlačených národů rakousko-uherských v Římě (8. dubna); o tom však, jakož i o důležité dohodě na Korfu (20. července 1917) povím více v úhrnné úvaze o poměru k Jihoslovanům.
Dvounedělní pobyt v Japonsku mého poznání Japonska valně neobohatil. Všecka má pozornost byla obrácena k osudu legií, k válce a k očekávanému míru. Navštěvoval jsem v Tokiu ty a ony chrámy několika vyznání, podíval jsem se na mnohé, k čemu byl přístup, ale nemohu říci, že jsem Japonsko studoval. Zajímal mě hospodářský stav Japonska a o něm jsem se hleděl poučit; chtěl jsem vědět, jak se válka odráží hospodářsky na čilém Japonsku. Fakt, že Anglie a do jisté míry i Francie byly válkou zdrženy od obvyklého dovozu zboží na Dálný východ, přirozeně dal Japonsku možnost, aby svůj obchod v Asii rozšířilo a to na příklad až do Egypta.
Prohlížel jsem si se zájmem knihkupectví a umělecké obchody. Podařilo se mi koupit pěkné dřevoryty japonské a některé evropské knihy. Vliv německé literatury, zejména lékařské, byl v knihkupectvích patrný; našel jsem knihkupce-antikváře, který obchodoval hlavně s knihami německými.
Dne 19. dubna jsem se přestěhoval do Yokohamy. Šťastnou náhodou odjížděl velký parník Empress of Asia do Kanady; loď byla určena pro transport vojska z Ameriky do Evropy. Tak jsem se dostal velmi rychle na americkou pevninu; odpluli jsme 20. dubna 1918 v poledne a dorazili už 29. dubna do Victorie a Vancouveru.