TGM Světová revoluce 67: Organisoval jsem propagandu demokraticky

Snažil jsem se co nejrychleji vniknout do politické situace v zemi. To prakticky znamenalo poznat nejvlivnější a rozhodující osobnosti ve vládě, v Kongresu a ve společnosti. V tom se mně stal Charles Richard Crane výborným pomocníkem, neboť měl známosti téměř se všemi lidmi, kteří mě zajímali, zejména byl blízek presidentu Wilsonovi; jeho syn, Richard Crane, potom prvý americký vyslanec u nás, byl tajemníkem zahraničního sekretáře Roberta Lansinga.

Propagační činnost vyžadovala návštěvy hlavních měst Spojených států, navázání osobních styků a obnovení starých známostí. Šlo o to, získat veřejné mínění; to se také dařilo a podařilo. Dost brzy jsem mohl uveřejňovat interview a články v největších a nejvlivnějších listech denních, v týdenících a revuích. S mnohými a vynikajícími publicisty všech směrů jsem přišel do osobního styku; příkladem uvádím W. Harda, s nímž jsem se stýkal častěji, pak Bennetta, Dixona (Boston) a Martina (Cleveland). Nepodávám ostatních jmen, mohl bych někoho z velikého počtu opomenout; jsem všem, celé americké žurnalistice zavázán díky.

Navštěvoval jsem mnohé spolky a kluby (na příklad zmíněný již Chicago-Club). Vedle publicistů dán byl styk ve Washingtoně s poslanci obou hlavních stran a všech směrů (G. M. Hitchcock, předseda senátního výboru zahraničního a jiní). Rozumí se, že jsem vyhledával také republikány, hleděl na příklad informovat senátora H. C. Lodge a jiné. Senátora E. Roota jsem poznal už na Rusi.

Vedle poslanců se mi podařilo brzy přijít v přímý styk se členy vlády a s důležitými úředníky několika ministerstev; mimo R. Lansinga vzpomínám na mnohé; jsou to zvláště: W. Phillips, první výpomocný státní sekretář; F. L. Polk, rada státního úřadu; Breckinridge Long, výpomocný státní sekretář; dále: vojenský sekretář N. D. Baker; sekretář vnitra F. K. Lane a jiní. Nakonec jsem navázal styk prostřednictvím C. R. Crana s plukovníkem E. M. Housem a presidentem Wilsonem.

Výhodou byla známost s přípravným komitétem, jenž pro jednání mírová a pro presidenta připravoval materiál a memoranda; jmenuji předsedu profesora S. E. Mezesa. Z Čechů byl spolupracovníkem profesor R. J. Kerner.

Velikou důležitost měl později žurnalistický štáb (George Creel), který byl pro mírovou konferenci organizován. S ním a vůbec se všemi důležitými organizacemi a institucemi také jsem navázal styky.

Na styk s universitami a učeným světem jsem neměl mnoho kdy; ale byl jsem na universitě Chicagské a Harvardově. Presidenta university Chicagské, Judsona, jsem už jmenoval; z Harvardovy v Cambridge tu vzpomínám především presidenta C. W. Eliota, jenž o všecky politické otázky v Evropě projevoval, jako o všechno, pravý vědecký zájem; z historiků politických vzpomínám profesora A. C. Coolidge; profesor Leo Wiener, slavista, je dávný můj známý. Z newyorské Columbia University president N. M. Butler podepřel mne svou sympathií a pochopením světové situace.

Do Ameriky přicházeli dost často z Evropy publicisté a jiní mužové politicky činní a vlivní; sešel jsem se v Americe s filosofem Henri Bergsonem, s André Chéradamem, známým už z Paříže, a s jinými.

Jako všude, také v Americe mě podporovali Židé. A právě v Americe hilsneriáda se mi teď, abych to řekl, vyplatila. Už roku 1907 uspořádali mi v New Yorku Židé ohromnou recepci; tenkrát jsem se osobně sešel s mnohými zástupci, jak směru ortodoxního, tak sionistického. Ze sionistů jmenuji L. D. Brandeise, člena nejvyššího soudu ve Washingtoně, původem z Čech; byl dobře znám s presidentem Wilsonem a požíval jeho důvěry. Jedním z vedoucích sionistů byl J. W. Mack. Také se Sokolovem, s jiným vlivným vůdcem sionistickým, jsem se v Americe seznámil osobně. V Americe mají Židé, jako v Evropě, veliký vliv v žurnalistice; bylo nám velmi výhodné, že jsme tuto velmoc neměli proti sobě. I ti, kdo nesouhlasili s mou politikou, chovali se zdrženlivě a nestranně.

Zvláště musím připomenout, že jsem v Americe hodně pěstoval pacifisty a jednotlivce i směry výslovně germanofilské; byli v tom táboře známí z dob dřívějších, a proto mi šlo tím více o to, abych před nimi naši národní věc obhájil. Bylo to důležité, protože pacifism byl dost rozšířen a mimoděk podporoval, jako i jinde, Němce. A vliv německý, přímý i nepřímý, byl v Americe vážným činitelem – veliké procento Američanů, narozených v Německu nebo z německých rodičů, to vysvětluje.

Zvláštní zmínku věnuji bývalému presidentu Rooseveltovi. Před válkou, jak vidno z mého článku proti němu, byl jsem jeho odpůrcem. Ve válce Roosevelt stál rozhodně proti Německu a ve svých řečech a projevech velmi se ujímal nás Čechů. Získal ho pro nás Štefánik. Setkal jsem se s ním letmo jen jednou na Lafayette Day v New Yorku. Tam jsem ho ponejprv slyšel mluvit. Pro styk osobní nebylo příležitosti, ale měli jsme řadu společných přátel. Po válce, nedlouho před svou smrtí, mně exprezident Roosevelt poslal obšírný plán zamýšleného zájezdu do Evropy a politických přednášek. Hodlal také u nás v Čechách konat celý cyklus takových přednášek.

Last not least – velmi brzy jsem hledal známosti v kruzích finančních, netoliko vládních (v ministerstvě financí – ministrem byl W. G. McAdoo, Wilsonův zeť), nýbrž i bankovních a jiných (na příklad Banker´s Club v New Yorku).

Organisoval jsem, jak vidno – ostatně jako všude -  naši propagandu demokraticky; cíl byl, získat americké politické veřejné mínění a s ním a jím vládu a lidi. Velmi brzy jsem se přesvědčoval z dopisů a z četných pozvání na uspořádání schůze, také z návštěv osob posud mi neznámých, že se naše věc velmi zdárně ujímala; a viděl jsem to z denního tisku. Získali jsme všude po rozsáhlé zemi přátele a příznivce; za mnohé uvedu zde jméno mladého námořního důstojníka Townsenda – chřipka ho bohužel sklátila a ještě na smrt nemocen pro nás pracoval. (Byl synem bývalého prvého sekretáře amerického vyslanectví ve Vídni).

Při své práci jsem měl, jak už vzpomenuto, pana Perglera; potřeboval jsem však brzy sekretáře literárního a toho jsem našel v panu Císařovi, vzdělaném v mathematice a přírodovědě a zároveň v krásné literatuře. Vykonal vedle pana Perglera mnoho užitečné propagandy.