TGM Světová revoluce 68: Úsilí o vybudování legií

Demokracie a demokratická propaganda nevylučovala čilý styk s vyslanectvími; jimi jsem musil podporovat akci Benešovu a Štefánikovu v Evropě. Prokazovali mi všichni nejcennější služby.

Na prvém místě sluší jmenovat vyslance francouzského Jeana Jusseranda; byl už dlouhá léta ve Washingtoně, znal mnoho lidí, a byl znám sám a měl z vyslanců největší vliv na americké státníky a na presidenta Wilsona. Svým politickým a literárním vzděláním (Jusserand byl anglickým a francouzským spisovatelem) byl v diplomacii a ve washingtonské společnosti uznanou autoritou.

Také s francouzskou missí vojenskou bylo častěji co jednat; neméně s těmi Francouzi, kteří ve zvláštních missích byli do Ameriky vysíláni, jako mimo jiné filosof Bergson.

Velmi milé a časté styky jsem měl s Angličany. Legační rada T. B. Hohler, znající Cařihrad a Petrohrad, zastupoval v té době vyslance. Pak přišel do Washingtonu Lord Reading a velmi vydatně nás podporoval.

Z anglických známých uvádím ještě Sira Williama Wisemana, jehož jsem znal už v Anglii a jenž jako šéf anglické výzvědné organisace v mnohém nám byl nápomocen. Povím o něm brzy ještě slovo.

Italský vyslanec, hrabě Celere, dobře chápal naši situaci a úsilí o vybudování legií z našich zajatců v Italii; chápal, co legie znamenají mravně a politicky proti Rakousku-Uhersku, a proto podle možnost pomáhal.

Za Belgii byl ve Washingtoně baron Cartier, zkušený, dobrý rádce.

Japonský vyslanec, hrabě Ishii, prostředkoval v nesnadných stycích s Japonskem a Sibiří.

A konečně se rozumí, že jsem hned po svém příchodu do Spojených států vešel v stálý styk s vyslanectvím srbským a se všemi jihoslovanskými činiteli a pracovníky.

Rusko zastupoval ve Washingtoně i v době bolševické dřívější vyslanec Bachmatěv.