TGM Světová revoluce 7: Byl jsem pro sjednocení Jihoslovanů

Ještě se tu musím zmínit o plánu koridoru mezi Jihoslovany a námi; nebyl to plán můj, ale mnozí z našich a Jihoslovanů se pro věc rozehřáli. Úzký koridor 200 km dlouhý mezi Maďary a Rakušany, a Maďary úplně isolující, nezdál se mi možný. Nemýlil jsem se, do Záhřebu věc přinesl poslanec dr Lorković, jenž na mé pozvání přišel do Prahy.

Chtěl jsem totiž před odjezdem být informován o situaci v Charvátsku; obával jsem se, aby se staré trpkosti mezi Charváty a Srby neprohloubily, neboť Vídeň a Budapešť budou pracovat v tom směru parou. Z referátu dra Lorokoviće jsem seznal, že je v Charvátsku dost lidí, kteří pomýšlejí na možnost samostatného státu charvátského, buď na republiku nebo monarchii s cizí (anglickou) dynastií; Charvátsko by bylo spojeno s Dalmácií, Istrií a Mezimuřím; otázku Bosny a Slovinců nechával otevřenu. Já jsem byl – Italie byla tenkrát neutrální – pro sjednocení Jihoslovanů co nejúplnější, teritoriálně i politicky; Terst jsem si představoval jako nezávislý porto franco à la Hamburk. Podrobný plán podle situace tenkrát nebyl možný. Řekl jsem dru Lorkovićovi o svých úmyslech, aby opatrně uvědomil přátele jihoslovanské; očekával jsem je v cizině a doufal jsem, že s nimi budeme mít intimní součinnost.

S drem Lorkovićem sešli jsme se ještě ve Vídni, když jsem odjížděl do Italie; přinesl mi mapu a statistiku charvátských kolonií na území eventuálního koridoru.

O poměrech a plánech slovinských měl jsem poradu s redaktorem Kramerem; očekával jsem, a redaktor Kramer mi to potvrdil, že Slovinci pokrokoví jsou pro jednotu všech tří větví národních.