TGM Světová revoluce 87: Moc a síla se ztotožňovaly s násilím

Ke kulturnímu celku evropskému náleželo v středověku také Německo. Ale v době nové Německo vždy víc a více kulturně se odlišovalo a isolovalo. Pruský stát, zesílený reformací, od samého počátku stát výbojný, opanoval Německo. Také na Západě panoval značný tak zvaný étatism; ale na Západě se stát stal orgánem parlamentu a veřejného mínění, v Německu monarchický stát byl přímo zbožňován a jeho absolutism všeobecně uznáván – teprve na konci světové války král pruský jako císař německý rozhodl se pro parlamentarisaci Německa. Prusko a Německo byly vlastně organisovaným césarismem; jistě Friedrich Veliký, Bismarck a Vilémové byli, ovšem na rozdíl od Napoleona, caesarové zvláštní, carističtí. Slovo „car“ sice vzniklo z „Caesar“, ale jaký to rozdíl v slově a pojmu! Voják, pruský důstojník, stal se Němcům měřítkem společenské organisace, ba světa. Voják a válka se stávají pravidelnou institucí. Reformace, klasický humanism, věda, umění a filosofie v Německu neodklidily theokracii tak důsledně jako na Západě; německý národ přijal refomaci jen z polovice a německá reformace (lutherství) přizpůsobila se katolicismu – vznikl druh caesaropapismu, třebaže odlišný od caesaropapismu ruského.

Humanitní ideály Lessingovy, Hardovy, Goethovy, Kantovy, Schillerovy, čerpané z vývoje západního a světového a spoluprací v něm, byly nahrazeny pangermanistickým imperialismem. Berlín-Bagdad označuje úsilí získat panství nad Evropou a tím nad Asií a Afrikou. Již v tom se vidí ideál světa starého: Německo pokračuje a udržuje ideály římského imperia i geograficky. Naproti tomu západní ideál je organisace lidstva celého, spojení především Evropy a Ameriky a tím ostatních dílů světa, celého lidstva, humanita extensivně a intensivně. Ve světové válce tohoto sjednocení bylo dosaženo.

Pangermanism neuznával práva národů na samostatnost, chtěl být hlavním a jediným vůdcem a pánem všech. Ve své výbojnosti prohlašoval, že ideálem je stát mnohonárodní, Rakousko-Uhersko pak vedle Německa bylo živým dokladem takového státu; nezapomínám ovšem ani na stát ruský, do tak značné míry formovaný podle pruského vzoru. Spojenci prohlásili právo na samostatnost všech národů, nejen velkých, nýbrž také malých; důsledkem toho programu je Společnost národů, dovršující ideály demokratické, jak v Americe byly formulovány a zčásti již i uskutečněny.

Němci odmítali přirozené právo a nahrazovali je právem historickým. Kant je sice uznáván za vůdčího filosofa, ale jeho sklon k přirozenému právu a k Rousseauovi byl zamítnut jeho humanitní ideály vůbec. Právo historické bylo zesíleno darwinismem v theorii mechanické evoluce, zaručující úspěch nejsilnějšímu: válka a válčení je božskou institucí. Pruský militarism užil teorie anglického přírodozpytce k zesílení svého vojenského aristokratismu, hlásajícího hlavní dogma tak zvané „realpolitiky“, že se všeliké právo rodí z moci a síly, a moc a síla se obyčejně ztotožňovaly s násilím. Německý národ prohlašuje se za národ rozených pánů.