TGM Světová revoluce 9: Dr Edvard Beneš

Hned na začátku těchto pamětí musím promluvit o dru Benešovi.

Do války jsem ho osobně znal málo; stopoval jsem jeho články z Paříže a jeho publikace. Slýchal jsem o něm, zejména od nebožtíka redaktora Krystýnka (v Čase); viděl jsem na něm vliv svého realismu, francouzského positivismu a marxismu. Ještě nevyhraněný. Po vypuknutí války přišel a hlásil se za volontéra v Čase; tu jsme se vídali častěji. Jednou jsme se potkali na Letné, když byl na cestě ke mně – patrně měl něco vážnějšího; a měl: podle jeho rozpoznání nemůžeme se na válku dívat pasivně, musíme něco dělat; nemá pokoje, chtěl by být činným. Na to já: Ano, já už dělám! Dal jsem mu zprávu, a dohodli jsme se hned na cestě do Času přes Letnou. Vzpomínám si scény, když jsme došli nad sestup k Eliščinu mostu; zastavil jsem se, opřel o dřevěné zábradlí a zadíval na Prahu – myšlenky o naší budoucnosti táhly mi hlavou. Libušino proroctví - - - ale začátek politické akce jsou peníze! Dr Beneš si přepočítal své jmění a slíbil hned několik tisíc korun. Měl tolik, že mohl na svůj účet začít práci za hranicemi; to se pak také stalo, mohl venku žít na vlastní útraty. Mně moji přátelé Američané brzy poslali dostatečné částky pro rodinu i pro mne, jako že občas i později na nás vzpomněli. Byli jsme tudíž Beneš i já pro vlastní potřeby bez starosti.

Projednali jsme situaci doma, v Rakousku a v Německu, u Spojenců, slovem všecko, o čem jsme tenkrát musili myslit. Smluvili jsme celý postup, dohodli se o spolupracovnících doma a za hranicemi. Dr Beneš měl zůstat doma, pokud by to šlo; spojení se mnou bude organizováno po vzoru ruské podzemní práce. Má znalost věci dost pomáhala; ostatní jsme vymýšleli, a úspěšně, jak jsem se brzy po svém odchodu přesvědčil. Dr Beneš sám, než z Prahy nadobro odešel za hranice, přijel za mnou do Švýcarska dvakrát, v únoru a v dubnu 1915.

Spolupráce s drem Benešem byla snadná a účinná. Nebylo třeba mnoho řečí; byl politicky a historicky tak vzdělán, že stačilo slovo. Plány v podrobnostech vymyslil a provedl, brzy dovedl postupovat o svém umě a dobře. Pokud jsem byl na Západě, vídali jsme se často a všecko podrobně promýšleli. Korespondence naše, písemná a telegrafická, byla dost čilá. Později, z Ruska, z Japonska a z Ameriky, nemohl jsem mnoho psát a telegrafovat, myslili a pracovali jsme paralelně. Vývojem událostí dr Beneš rostl; při vší vázanosti umluveným programem postupoval v provádění hlavních úkolů velmi samostatně. Jeho iniciativnost byla značná a pracovitost neúmorná. Oběma nám prospělo, že jsme měli tak zvanou trpkou zkušenost životní; probili, propracovali jsme se z chudých poměrů, a to znamená nabýt praktičnost, energie, odvážnosti. To platí také o Štefánikovi, o němž něco řeknu později. Byl jsem dvakrát tak starý a zkušenější než Beneš a Štefánik, přirozeně jsem měl vedení; ale to záleželo také v síle společné ideje a v porozumění. Oba se brzy přesvědčili, že nám má znalost lidí doma a venku byla dobrou pomůckou.

Za celou dobu mého zahraničního pobytu nevzniklo žádné nedorozumění; součinnost byla vzorná. Bylo nás málo, ale apoštolů také nebyly legie: jasná hlava, znalost věcí, odhodlaná vůle, žádný strach před smrtí – to je ohromná síla. Brzy se kolem nás seskupili oddaní spolupracovníci – svázala nás věc.

Doma bylo také několik dobrých, silných lidí, s kterými jsme byli ve spojení. Pozval jsem některé na porady k dru Boučkovi; šlo mi o to, aby vedle poslanců byli zasvěceni také neposlanci, již tím policii méně podezřelí. Pokud se pamatuju: dr Bouček, dr Veselý, stavitel Pfeffermann, redaktor Dušek, redaktor Herben, nakladatel Dubský, dr Šámal a ovšem dr Beneš. Tak vznikla Maffie, vedená s počátku drem Benešem, drem Šámalem a drem Rašínem, po zavření dra Rašína a odchodu Benešově za hranice, drem Šámalem a jinými. A byli všude po českých zemích dobří a nebojácní lidé, jak jsme viděli u našich vojáků.

Pokračování