TGM Světová revoluce 97: Program Nové Evropy

Z Paříže jsem jel dále přes Italii. Dne 15. prosince jsme přijeli do Modane; tam čekal generál, poslaný italským králem, zvoucí mě, abych byl jeho hostem; král sám mě čekal v Padově na nádraží a po prohlídce vojenského oddílu byl jsem do druhého dne jeho hostem. Po třetí v životě jsem mluvil s monarchou; po prvé s Františkem Josefem, jenž si na tom zakládal, že je nejvznešenějším aristokratem Evropy, a podle toho stále a ve všem zaujímal pózu monarchy, kdežto král italský byl vždy přísně konstituční a v celém svém vystupování bez pózy. Mluvilo se na příklad o tom, měly-li by být při obědě přípitky; i králi i mně se zdálo, že je to nepotřebné, ale král by byl obsah přípitku předložil vládě. Prvá lekce konstitucionalismu! Druhý monarcha, s nímž jsem se seznámil, byl král Ferdinand rumunský. Vlastně jsem byl se čtyřmi monarchy – v Londýně jsem viděl tehdejšího králevice Alexandra.

Navštívil jsem naše vojsko, rozložené nedaleko Padovy, vykonal přehlídku jednoho dne vojska pěšího, druhého dne také kavalerie. V Padově jsem se také seznámil s rodinou markýzů Benzoni, s níž Štefánik měl přijít v intimní rodinný svazek.

V Itali jsem začal své dobrovolné vyhnanství; v Italii byla má poslední zahraniční stanice. Dne 17. jsem odjel o 3. hodině odpolední z Italie, doprovázen oddílem italských legionářů; s nimi jel generál Piccione.

Poslední zprávy politické, které jsem dostával, týkaly se hlavně poměrů v Německu, zejména povstání Spartakovců; president Wilson přibyl 13. prosince do Paříže, přípravy k mírovému jednání pokračovaly.

Já jsem pro všecky případy dal předložit drem Benešem mírotvorcům mírový program Nové Evropy; spis byl pro ně tištěn soukromě (francouzsky, anglicky). Veřejně náš program pro mír zase hlásal v Times Steed, dohodnuv se Setonem-Watsonem a s dalšími politiky nám blízkými.