TGM v Lánech 33: Láskou ověnčený

Marné vzteky

Posláním velikých mužů je brousit duši člověka v duchový drahokam, od pokolení k pokolení stále dokonalejší a zářivější, drahokam, oproštěný od všeho živočišného, barbarského, co v dnešním lidstvu po jeho předcích zbylo a co je skutečnou příčinou pozemského zla. Poslání velkých mužů je tvořit duševno nebo podmínky pro jeho vývoj. To bude jednou ono veliké dědictví pro nového člověka, o jehož vytvoření a duchovní podobu celá staletí podvědomě usilují nejrůznější politické a filosofické a náboženské směry, aby jeho duši vtiskly svou vlastní pečeť. To je onen očekávaný nadčlověk, člověk lepší než ten dnešní, který se však může uskutečnit pouze vývojem, vzestupným zušlechťováním v bytost vysokých mravních a kulturních hodnot, krystalujících v čiré duchovosti.

Velká sociální hnutí, sociální revoluce tento vývoj v určitých dobách urychlují. Nový řád, zabezpečující po stránce hmotné, odvrací zločin a zaostalost, pokud jejich pramenem je bída, dává jasný pohled na život a umožňuje lepší rozvinutí duševních schopností. Utvářet nového člověka znamená také pomoci mu rozvinout zděděné vlohy do plného tvůrčího květu bez ohledu na prostředí, z něhož vyšel.
Rozdíl mezi tímto novým a dnešním člověkem nebude jednou menší než rozdíl mezi člověkem dnešním a primitivem, snad i živočichem.

Cesta k novému člověku je cesta k lidství, k humanitě, cesta k vyšší kultuře tělesné i duševní a může jí býti dosaženo jen velikou pospolitostí všech národů světa na základě rovnosti a bratrství.

Němci si tuto cestu chtěli brutálně a lstivě nadběhnout tím, že se prohlásili za nadlidi. Proklamovali povýšenost německé rasy nad ostatními národy a vyvodili z ní i právo na jejich životy, podobné onomu, jež má člověk nad zvířetem.

Ale přírodu nelze přelstít. Když byly zváženy jejich hodnoty, výrok zněl, že v nich nic nadčlověčského není. Spíše naopak. Německý nadčlověk byl vybudován na lži.

Zadáví-li šelma člověka, ještě se pro to nestane nadčlověkem!

A Němci vidí, že vlastnosti nového člověka nemohou vytvořit z vnitřních duchovních zdrojů svého národa a spokojují se tedy tím, že si tvoří pouhý pocit nadčlověka. Nejde jim o skutečnou hodnotu, jim stačí zdání. Aby tohoto pocitu, tohoto zdání dosáhli, mohou jíti jen jednou cestou, cestou násilí.

V německém nacistickém ideálu nadčlověka není místa pro duševno, o jehož utváření lidstvo po tisíciletí usiluje. Po věky tvořené mravní a kulturní hodnoty měly být zničeny a člověk, květ přírody, měl být vržen zpět do dob, kdy mu stačíval snad jen malý mozek, měl být živočichem, barbarem, tvorem temných pudů, tvorem stádním.

Rozdíl mezi sebou a dnešním člověkem nemohli vzestupným směrem vytvořit. Vytvořili tedy onen rozdíl směrem dolů. Každá vyšší kultura je provokovala. Proto ničili vysoké kulturní hodnoty druhých národy (pokud si je nemohli přisvojit, aby neprozrazovaly tvůrce), proto sráželi jiné národy se stupně lidství na úroveň bědných tvorů, které ubíjeli tělesně i duševně. A pak na nich, zbědovaných, pokořených, zmučených, ukájeli svůj pocit rasové povýšenosti.

Jak nádherné uspokojení cítilo zabedněné chlapisko nad zmučeným umělcem, učencem, jehož ducha nemohlo nikdy obsáhnout, a nyní mu kopanci a hladem dokazovalo svou nadřazenost. A když s karabáčem v ruce donutilo člověka, aby napodoboval psa. Jak nádherný pocit pro podčlověka! Což nestojí vysoko nad tímto ubožákem, který se před ním plazí jako bité zvíře? Tohle že je člověk? Nuže, je-li tento bědný tvor člověk, nejsem tedy já, SS, SA atd., vysoko nad ním? Jaký to rozdíl mezi mnou a jím! Teď nepochybuji:

Jsem nadčlověk!

Pro svůj pocit nadčlověka musili udělat z člověka zvíře. A mohli si jej udržet jenom zničením nebo okleštěním kultury, neboť kulturní kriteria by je postavila hluboko pod lidi.

Jejich největším nepřítelem je kultura. Brání se jí tedy s bezmeznou krutostí.

„Slyším-li slovo kultura, odjišťuji revolver,“ prohlásil zpupně jeden z čelných nacistů. Jak silná slova a kolik strachu v nich!

Masaryk znamenal kulturu. Proto museli nenávidět Masaryka.

A kultura, to je také socialismus, humanita, demokracie, pokrok, protože vytvářejí nového a lepšího člověka, protože vytvářejí duševno. A toto všechno je opět Masaryk, jeden z těch brusičů lidské duše, kteří naplňují smysl dějin a pomáhají uskutečňovat smysl vývoje.

TGM se pnul ve své ušlechtilosti příliš vysoko. Tím nápadnější pak byla vedle něho jejich nízkost.

Proto zakazovali pouti k jeho hrobu.

Proto běsnili proti uctívání jeho památky.

Proto ho chtěli vyplenit ze všech srdcí.

Chtěli, ale nevyplenili. Neboť Masarykovy ideály znamenaly vývoj k vyššímu. A vývoj k vyššímu se ničím zastavit nedá.

Pokračování, vše na tomto webu pod odkazem Historie/Masaryk