TGM v Lánech 42: Po osmi letech

Duch T. G. Masaryka byl ochranným geniem českého lidu. Stál věrně při každém, kdo jeho myšlenkou a slovem naplněn vlekl svůj kříž alejemi hoře, byl nám elixírem života a pramenem vody živé, když jsme cestou na Kalvarii padali v smrtelné agonii.

Proto osmé výročí jeho smrti nebylo jen vzpomínkou, ale i vroucím díkem a novým zamyšlením nad jeho odkazem, bilancí všeho, co nám dal a zároveň mučivou otázkou, zda lán jeho díla nevydal již poslední sklizeň, po které zbude jen úhor, hluchá země a hrstečka vzpomínkových dnů.

Poslyšme a porovnejme hlasy vážící jeho dílo pod zorným úhlem vývoje minula i budoucna.

„Československá republika byla založena pod Masarykovým vedením jako stát rovnoprávných bratrských slovanských národů, Čechů a Slováků, jako stát demokratický. Z Masarykova popudu se opřela před hrozícím nebezpečím pangermánské výbojnosti o velký Sovětský svaz.

Vzpomínajíce světlé památky presidenta Osvoboditele, chceme věrně a poctivě plnit jeho odkazy, státi na stráži bezpečnosti Československé republiky, svobody a nezávislosti národů Československa, upevňovat pevnou družbu se Sovětským svazem, pomáhat při vybudování republiky jako demokratického státu…“ slyší vojáci čtrnáctého září 1945 armádní rozkaz ministra národní obrany, generála Ludvíka Svobody.

A co Rudé právo?

„A tak se Masaryk dostává k boji o uplatnění hrdinských a pokrokových našich národních tradic, jak byl jejich základ dán především husitstvím a reformací.

Masaryk probojovává těžké zápasy s oněmi defaitistickými tendencemi, které chtěli resignovat na účast českého národa při spolutvoření světových dějin.

A Masaryk věděl, že jen národ, který se orientuje ve směru nejvyšších lidských ideálů a který chce přispět k pokroku světa, má svůj ´smysl´, svou dějinnou oprávněnost, nárok na svobodu…“

Tak hodnotí Masarykovu práci pro růst českého národa do mezinárodního významu M. Kárný, a oprostiv ho všech pomíjejícího a překonaného, určuje lapidárně tesaný Masarykův testament:

„Široký a hluboký je odkaz Masarykův, který bylo možno naznačit jen několika rysy.

Bylo by falešné hledat jej v neměnné liteře jeho knih jakoby zákona, vtesaného na věky do kamene. Od jejich sepsání vichřice času, jak jsme byli svědky, otřásla světem, na kterém budoval svou filosofii Masaryk.

Čas a vývoj postavil na pořad dne v novém světle otázky staré a vynesl problémy nové. Staré souvislosti, trvající často staletí, byly rozmetány a stvořeny dosud neznámé vztahy a poměry.

A proto skuteční dědici Masarykovi jsou ti, kdož chápou jeho odkaz jako nekompromisní boj za pokrok a lepší zítřek svého národa, usilujíce o to, aby v jeho životě vždy více se uplatňovala skutečná demokracie širší a lidovější, aby se prohlubovala svoboda politická, sociální i hospodářská, a aby kultura, štěstí a blahobyt usídlily se v našich zemích.“

Rovněž Rudému právu příbuzná Tvorba zkoumá, co z Masaryka přežilo a v čem bude žít dále. Náš přední marxistický teoretik Ladislav Štoll píše:

„Co znamenalo toto dílo boje, myšlenky, co znamenala morálně politická autorita Masarykova jména, jeho tradice, dovršená již na počátku století, můžeme oceniti teprve dnes.

Vždyť, kdybychom chtěli zkoumat, které to byly příčiny, jež daly českému národu sílu postavit se na odpor vlně německého fašistického antisemitismu, reakčního romantismu, mysticismu, odolat strašnému náporu německého středověku se všemi jeho hrůzami, několikrát znásobenými, kdybychom uvažovali o tom, čím to bylo, že Čechové dovedli tak přezíravě, s jasnou hlavou státi nad tímto, rozpoutaným běsněním všivého německého filistra, jistě bychom došli k poznání, že na tom má velkou zásluhu i Masaryk. Pocit studu před Masarykem, vzpomínka na jeho boje s antisemitismem, reakčním romantismem středověku, zachránila čest mnohému českému člověku.

Dělnická třída, která má své velké učitele a vůdce, Masaryka vždycky podporovala v jeho demokratických a humanitních snahách. Toto jeho úsilí vždy ctila a historický význam jeho poslání chápala, stála po Masarykově boku, když bojoval proti oné koncepci české politiky, jak ji representovali čeští reakcionáři, představitelé velkoprůmyslu, bank a velkostatků v čele s dr. Kramářem.

Nedorozumění, k nimž docházelo mezi dělnickým revolučním hnutím a mezi Masarykem, má právě své kořeny tam, kde běží o Masaryka „Sociální otázky“. Byl u nás první, kdo se pokusil soustavně vyvrátit a kriticky potřít filosofické a sociologické základy Marxova a Engelsova učení, dialektického materialismu, vědeckého socialismu. Plodem tohoto úsilí je právě Masarykova kniha „Sociální otázka.“

Obr. President Beneš zdraví lánské občany

Po srovnání „Sociální otázky“ s dneškem vyzdvihuje autor vítězství marxismu, jenž „žije a pokračuje, rozvíjí se v rukou marxistů Lenina a Stalina, prostupuje život celých národů a jedné šestině světa, kteří v jeho duchu vítězně budují novou lidskou pospolitost, zbavenou příživníků, a působí příkladem v celém světě. Je pochopitelné, že v těchto otázkách se dělnická třída musela s Masarykem rozcházet a svědčí to jen o jejím věčném a upřímném vztahu k Masarykovi. Dnes však je mnoho problémů tohoto nedorozumění dějinným vývojem prakticky rozřešeno, fašismus je rozdrcen, je odhalena celá povaha třídního sobectví, zrady českých buržoasních, průmyslnických, bankéřských a velkostatkářských kruhů (z nichž některé se za Masarykovu osobnost ukrývaly), je odhalena jejich neschopnost vésti národ. Česká dělnická třída, společně se všemi pracujícími lidmi měst i venkova, spolurozhoduje o osudových věcech národa, a tu je třeba říci, že ona bude rozhodně uplatňovat svůj vliv k tomu, aby bojový a demokratický humanitní odkaz Masarykův, který ve spojení s revolučním duchem dělnického hnutí dal v nejtěžších zkouškách fašistické okupace českému národu páteř a jasnou hlavu, aby tento odkaz nebyl oklešťován.“

Jaroslav Vozka v deníku revolučního odborového hnutí Práce praví, že těžiště Masarykovy „Sociální otázky“ nespočívá v problematické kritice marxismu, „která nemá absolutní platnost – vždyť právě v posledním čtvrtstoletí se průkazně ukázalo, že hlediska dějinného materialismu byla správná – nýbrž v konstrukci Masarykova osobitého sociálního kreda, že česká otázka je v praxi otázkou sociální.“

Logickým důsledkem tohoto poznání bylo velmi kladné Masarykovo stanovisko ke všem dílčím denním požadavkům dělnické třídy, o jejichž uskutečnění se Masaryk aktivně přičiňoval.

Tak živě se podílel na zápase dělnické třídy za zavedení všeobecného hlasovacího práva, agitoval pro osmihodinovou dobu pracovní a vybudování sociálního pojištění a po první světové válce neskrývaně sympatizoval s úsilím dělnických stran a odborového hnutí o spoluúčast pracujících na rozhodování o všech otázkách výroby a distribuce.

Masaryk filosoficky byl sice individualista z konce minulého století, avšak dobře tušil, jakou cestou se ubírá chod dějinného vývoje.

Už v době, kdy u nás kapitalismus mohutněl, byl přesvědčen, že má v sobě zárodky rozkladu a zániku a neskrýval se, že kapitalistický společenský řád spěje ke ztroskotání.

Už v ´Světové revoluci´napsal, že ,pravá demokracie nebude jen politická, nýbrž také hospodářská´, a konkrétně se vyslovil pro socialisaci železnic a komunikačních prostředků, vodních sil, energetického hospodářství, těžby uhlí a pak pro státní kontrolu celé finanční soustavy a zejména bank, bez níž socialisace průmyslové výroby by byla ilusorní. Masaryk byl našemu lidu živým symbolem národní svobody, ztělesnění národní tradice, bojovníkem za demokracii a humanitu, propagátorem spravedlivějšího uspořádání sociálních poměrů.

Byl zásadním odpůrcem mezinárodního fašismu, jehož zrození a vývin obezřetně sledoval a předvídavě označoval za nebezpečí pro náš národ.

Proto kladl tak velký důraz na myšlenku kolektivní bezpečnosti a na její zajištění spojeneckými smlouvami, zvláště se Sovětským svazem.“

Pozn. red. TGM by rozhodně nesouhlasil s některými názory uvedenými výše.