Tisk z hloubky (nespr. hlubotisk)

V širším smyslu se t. z h. rozumí tisk pomocí desek nebo válců, do jejichž povrchu je obraz (n. písmo), který má být reprodukován, vyhlouben (jednotlivé části, různě hluboko, podle toho, jak výrazně mají být reprodukovány) a prohlubeniny se naplní tiskař. barvou; náleží sem tedy mědirytina, galvanografie, světlotisk, zinkografie. V užším smyslu se tiskem z hloubky rozumí tiskařská reprodukce předloh (ponejvíce fotografií) přenesených fotograficky skrze tzv. mřížky na citlivou vrstvu na povrchu tisk. válce a vylepováním vzniklého obrazce do plochy válce (odborně se tomu dvojímu procesu říká proces fotomechanický). Prvním průkopníkem fotomechanické reprodukce byl poč. 50. let min. století průkopník fotografie, Angličan Fox Talbot. Mřížky potřebné k rozkladu předloh sestrojili kanadští litografové bři Leggové (1875). R. 1882 si dal patentovat první prakticky způsobilý způsob fotomechanické reprodukce G. Meisenbach v Mnichově. Poněkud odlišný způsob objevil samostatně r. 1886 Američan F. Ives. Mřížky k rozkládání předlohy zlepšil r. 1891 L. E. Levy. Vysoce (na uměleckou úroveň) zdokonalil fotomechanickou reprodukci Čech K. Klíč, po prvé r. 1890. Od r. 1895 se jeho způsobem začalo pravidelně reprodukovat v Anglii.