Třicatero krás ženy 1. Výpočet a popis krás u ženy

O ženách toho bylo napsáno mnoho, jsou vděčným tématem po tisíciletí a bude tomu tak i nadále. Obdivují je básníci, mudrují o nich filozofové, jsou inspirací pro malíře, spisovatele a další umělce, průmysl zboží určeného především pro ženy dnes zaměstnává statisíce lidí. Řada z nich vstoupila do historie v dobrém, ale i ve zlém slova smyslu. Existují stovky citátů a přísloví od antiky až do současnosti věnovaných lepší polovičce lidstva.   Vybrali jsme jich několik, jak jsou publikovány ve Velkém slovníku citátů a přísloví, který vydala Academia.

⁕ Vždy nestálý a měnlivý tvor je žena. Vergilius

⁕ Bývá-li dobrota ženy nekonečná, bývá i její zloba bez konce. Talmud

⁕ Žena je nad muže mnohem bystřejší k zlomyslnosti. Demokritos

⁕ Žena rodíc a kojíc ví jasně, že její dílo je mnohem vážnější než zaměstnání mužovo, který zasedá třeba v zemském shromáždění, na soudě, v senátě. L. N. Tolstoj

⁕ Ženy podněcují v mužích touhu vytvořit veledíla a překážejí jim v jejich realizaci. Wilde

⁕ Je nad slunce jasnější, že bůh stvořil ženu, aby zkrotil muže. Shaw

⁕ Mluvíte-li se ženou, naslouchejte především tomu, co vám říká očima. Březina

⁕ Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy. Rousseau

⁕ Chytrá žena má miliony nepřátel – všechny hloupé muže. Ebner-Eschenbachová

⁕ Kdo špatně mluví o ženách, nechť pomyslí na svou matku a zastydí se. Spurgeon

⁕ Sto mužů může založit tábor, ale jen žena dokáže vytvořit domov. Čínské

⁕ Žena v domě je neštěstí, ale ochraňuj ji Bože, pod každou střechou. Perské

Jaká je tedy žena matka, manželka, milenka, dcera, sestra, babička, umělkyně, vědkyně nebo hospodyně. Pokus o odpověď dává kniha Třicatero krás ženy s podtitulem Analytický rozbor jejich dokonalosti a nedostatků. Jejím autorem je A. Debay a v českém překladu vyšlo v roce 1905 první vydání, druhé v roce 1908. Z něj budeme v příštích dnech a týdnech otiskovat postřehy tohoto znalce ženské krásy...

 Nikdo zajisté nebude popírati, že žena jest arcidílem a největší slávou tvorby přírodními. Jest to skvělá květina, korunující svými barvami všecky ostatní kvítka přírodní a oživující pokolení lidské svou sladkou a opojnou vůní, jest paprskem lásky, zahánějícím všecku lhostejnost a rozehřívajícím duši i smysly. Bůh, stvořiv ženu, nadal ji veškerým bohatstvím, kterým ústrojnost tělesná může se honositi, obdařil ji takovou dokonalostí tvarů, že jest nejkrásnějším a nejroztomilejším tvorem na světě.

Opravdu není na světě bytosti, která by jevila tolik vnady, půvabu a vznešenosti. Jen prohlédněte si pozorně tělo mladé ženy. Jaký to souladný celek! jaká tu jemnost v jednotlivostech a podrobnostech. Všude obrysy se nesou po sametově hebkém povrchu; všude měkce se vlní, tu zaokrouhleně vystupujíc, onde tajemně ustupujíc a se skrývajíc; nikde nic úhlovitě a ostře nevyniká, všude jen samé jemné a rozkošné křivky na lahodných obrysech.

Jen povšimněte si a podivte se těm dlouhým vlasům jako hedbáv jemným, které vlnitě spadají na sněhobílou šíji; podívejte se do těch krásných očí, plných něhy a lásky; a zdali vám neslibují nevýslovné štěstí hezká ústa, na jejichž rtech pohrává si úsměv. Neboť jako květ na větvi slibuje plod, tak úsměv na rtech ženiných jest znamením mnohoslibné rozkoše. 

A pak ta její tajemná pleť, ta něžná ručka, při jejím dotyku touhou se chvějete, ta ohebnost její postavy, ta její lehká chůze, ona vnada jevící se v nejmenších jejich pohybech, vše to hlásá o ní, že jest bytostí stvořenou, aby okouzlovala, aby se líbila, aby byla milována. Ano, že chová v sobě v nejvyšším stupni onu vnadnou a půvabnou krásu, která budí lásku a div, pojišťujíc ji na vždy sladké panování v srdcích všech.

Zvláště u národa řeckého a v jeho osadách krása žen stala se zvláštním předmětem výchovy. Děti obojího pohlaví bývaly voděny do tělocviku, aby tu oddávaly se cviku těla. Zákony stanovily nejpříznivější dobu pro manželství a zakazovaly přesně manželské sňatky nepřiměřené věkem. Proto také neviděl jsi tam, že by stáří s mládím vcházelo ve sňatek, že by trpaslík s obrem, bytost znetvořena s tvorem ušlechtilých tvarů se pářili, nebo dokonce jednotníci neduživí, chovající v sobě zárodky hrozných nemocí, mezi sebou se ženili a vdávaly. A z těchto zařízení a pak z upraveného způsobu života ženy obtěžkané vzešlo zdravé, silné pokolení ušlechtilých tvarů. A připojme k těmto podmínkám tělesného zdokonalování nikdy neutuchající péči matek, aby odvrátily od dcer svých vše, co by mohlo škoditi rozvoji jejich vnadám, a aby obklopily je vším, co by jim mohlo býti ku prospěchu. Jestliže kdo dobře si představí ony proslulé „zápasy krásy“, kde žena uznána za nejkrásnější bývala slavně korunována před očima ohromných davů, snadno uvěří v zázraky, způsobené krásou žen řeckých.

Řekové, kteří dovedli nadšeně oceňovati fysickou krásu, také první postavili mezi bohy zdokonalené tvary ženské, zosobňuje je v Afroditě čili Venuši. Zbudovali četné oltáře a chrámy této bohyni, a všichni umělci o překot na všech místech zobrazovali její vnadné tvary. Tak Pygmalion, Zeuxis, Skopas, Praxiteles, Feidias, Polyklétos, Lysippos, tito velcí mistři umění plastického, nezměnitelně ustálili rysy, poměry a rozličné vztahy jednotlivých částí těla lidského.

A krása Helenina, která tak velikou ozvěnou nesla se po všem starověku, byla základem Zeuxovi stanoviti vlastnosti, poměry a vztahy, tvořící dokonalou krásu uměleckou. A podobizna této slavné kněžny spojovala v sobě podle těchto pravidel třicatero krás:

Tré věcí bílých:

Pleť, zuby a ruce.

Tré věcí černých:

Oči, řasy a obočí.

Tré věcí růžových:

Rty, tváře a nehty.

Tré věcí dlouhých:

Vlasy, postavu a prsty.

Tré věcí krátkých:

Zuby, uši a nohy.

Tré věcí úzkých:

Ústa, pás a ohanbí.

 Tré věcí širokých:

Pánev, prsa a lůno.

Tré věcí tlustých:

Rámě, stehno a lýtko.

Tré věcí prostředních:

Prsy, nos a hlava.

Tré věcí štíhlých:

Prsty, zápěstí a chodidlo.

A básník francouzský věku sedmnáctého složil o tomto předmětě tuto básničku:

Třicet věcí ženě nutně jest třeba, aby byla krásná;

tři bílé, tři černé a tři barvy růžové,

tři krátké, tři silné a tři dlouhé,

tři štíhlé, tři zúžené a tři širokého vzoru,

tři prostřední k tomu, tak aby celek byl dokonale ladný.

Pleť bílá i zuby; oko černé nejlepší bývá;

černé brvy i obočí černé, nos přímý po celé své délce,

vlasy dlouhé, ruce dlouhé a jemná zornice;

krátké nohy, uši a zoubky, úzký pas i oltář lásky,

ústa právě tak široká jako jest prostora mezi očima.

Rámě a lýtko má u ní býti vždy okrouhlé a buclaté;

a rty, vlasy i prsty jemné; hlava, krk a prsa prostřední

a přesně odměřené právě tak, jak u Heleny to bylo.

Zdroj: A. Debay Třicatero krás ženy, analytický rozbor jejích dokonalostí a nedostatků, Praha 1908