Třicatero krás ženy 13. O dokonalostech a ctnostech ženiných IV.

Silná vůle – Pevná povaha – Mlčenlivost

Jakkoli žena nadána jest větší činností citovou nežli silou vůle, přece v jistých okolnostech, kde vůle tvrdošíjně se hlásí ku svému právu, jest mocí, kterou nic nemůže zvrátiti.

Uvádí se tu příklad dámy, která byla tak strápena, že hrubě ji oslovil choť její ve společnosti přátel, že usmyslila si za trest nepromluviti na něho až do smrti. Všecky prosby mužovy i dítek, zaklínání rodičův a domluvy příbuzenstva, překvapení radostná, vzrušení duše a srdce ničeho nezmohly proti pevnému jejímu rozhodnutí; zemřela po pěti letech, nepromluvivši již ani slova.

Žena ve vážných okolnostech dovede smlčeti tajemství právě tak dobře, ne-li lépe nežli muž; ozbrojí se tu pevnou vůlí skoro nadlidskou.

Na počátku spiknutí proti synům Peisistratovým, tyranům athénským, nevěstka jedna, jménem Leona, zvěčnila se hrdinskou neústupností, smlčeti tajemství spiklenců. Když byla jata a mučena, hrdinná tato žena překousla si jazyk a spolkla z obavy, aby prudká muka, kterých měla zakoušeti, nevyrvala jí nějaké přiznání.

Plutarch vypravuje, že kněžský sbor athénský a eleusinský dal rozkaz, aby slavnostním způsobem proklet byl Alkibiades za to, že smál se jejich mysteriím; jediná žena se tomu opřela totiž hierofantka Theano. Dávajíc život svůj v šanc, odpověděla kněžím, že naučila se toliko žehnati svým spoluobčanům a nikoli pronášeti kletby proti nim.

A v dějinách římských najdeš také přemnoho příkladů toho druhu. Tak Epikaris, žena nízkého rodu, jsouc zapletena do spiknutí Pisonova proti Neronovi, byla odsouzena k smrti upálením a bičována s několika spiklenci. Někteří muži tajemství prozradili, ale Epikaris byla něma a pevna v nekrutější muce. Dějepisec Tacitus vypravuje, že tato žena dověděvši se, že Lukan udal svou vlastní matku, aby ušel mučení, raději se uškrtila, nežli aby se dopustila udavačství.

V kronikách středověkých najdeš podobný čin zaznamenaný, ale v okolnostech, ve kterých zvláště vyniká.

V krutých odporech pánů proti pánům šlechtična tvrdošíjně odpírala prozraditi útulek, kde skrýval se choť, bratří a ostatní spiklenci. I byla uzavřena do smrdutého žaláře, katané mučili její slabé tělo vším možným způsobem, aby vynutili z ní přiznání. Všecko bylo marno, oddanost zvítězila nad bolestmi, a v tomto těle z rána i večera trhaném železnými hřeby nezdolná vůle do posledního zůstala okamžiku. Konečně jednoho dne, když její katané mnohem silněji ji trýznili, vznešená tato žena obávajíc se, aby v okamžité slabosti neprozradila tajemství, překousla si jazyk a vyplivla jej do tváře nestvůře, která se jí dotazovala.

Ale hodina odplaty nadešla a nestvůra došla zasloužené odplaty. Když choť s jejími bratry přišel osvoboditi oběť, tu zemřela radostí v jeho obětí, odolavši všem hrozným mukám.

Odpovězte, muži, zdali mezi vámi by se jich našlo jen několik, kteří pro svou ženu takto by se obětovali?

Příklady pevné vůle, hluboké náklonnosti a vznešené oddanosti jsou tak četné mezi ženami, že letopisy všech národů o nich se zmiňují. Ve věznicích a žalářích nezdravých, ano i na samém popravišti vídati, kterak žena obětuje se za muže; zde suší slzy, zaceluje rány, rozdává almužny; tam oběť vyrve katanům, onde sdílí smrt s předmětem své lásky; slovem, všude, kde muž pustoší, žena se dostavuje, aby napravila zlo spáchané.

Cudnost – Stud

Žena jest cudna svou přirozeností, a stud jest z nejkrásnějších jejich ozdob.

Pud cudnosti často u ní dosahuje takového stupně, že mnohá z nich pokládá porušení studu za neodčinitelné a se usmrcuje, aby ho nepřežila.

Dcery Faidonovy vrhly se do studně, aby čest svou zachránily.

Luckrecie probodla se dýkou, nechtíc přežíti své zprznění Tarquiniem.

Digna vrhla se s okna, aby ušla násilí Attilově.

Sofronie raději se usmrtila dýkou, než aby povolila naléhání Maxenciovu.

Marica Kalleideis, mladá Řekyně rodu šlechtického, prostřelila si hlavu, aby ušla zneuctění zdivočilým vojskem tureckým.

Coronela vrazila si rozžhavené železo do života, aby nemusila býti nevěrna choti.

A tak mnoho a mnoho jiných žen neváhalo ani okamžik obětovati svůj život, aby ušlo zvířeckým chtíčům mužovým.  Tento podivuhodný pud cudnosti, pro který žena dává smrti přednost před zneuctěním, jest toliko u ženy.