Třicatero krás ženy 2. Výpočet a popis krás u ženy

Zřídka kdy ovšem všech třicatero krás, vymáhaných pro dokonalou krásu, pospolu najdeš u jediné osoby; ale i když té neb oné pěkné vlastnosti ženě se nedostává, příroda vždy za ni štědře vyměňuje náhradu, tak že vnady té neb oné části těla nadbytkem zastírají nedokonalosti části jiné. Ostatně žena jest nejspanilejší bytostí, a již proto dostávati se jí bude vždy ctitelů zbožňovatelů.

Milton uznal tuto pravdu a doložil svými verši ve Ztraceném ráji, volaje na konec: „Kdo mohl by tobě, ženo, odolati?“

A věkem od sebe vzdálení Corneille, Agrippa a Dechesnel stejně smýšleli o dokonalosti ženy.

„Šest dní Bůh potřeboval, aby stvořil vesmír, a aby nad tolika různými tvory panoval, učinil člověka k božskému obrazu svému. Spokojen jsa celkem, shledal vše býti tak dokonalým, že konče svou tvorbu ženou, arcidílu svému již ničeho víc nepřidal.“

Při těle pěkně souměrném tyto míry velmi přesně všude se osvědčují.

Výška těla rovná se pěti průměrům prsou od důlku k důlku pod paží.

Desaterá délka ruky taktéž dává délku celé postavy.

Střed těla lidského má býti položen ve sponě stydké. Tímto bodem tělo děli se ve dvě části sobě rovně: část hořejší a část dolejší.

Hlava – Podle pravidel umění správně souměrná hlava ženská tvoří sedminu délky celé postavy, tj. celá výška postavy rovná se sedmi hlavám čili tvářím. U muže postava čili výška těla jest osm hlav.

Jako sídlo rozumu, hlava jest nejvznešenější části celého těla lidského. Souhrn duševních schopností bývá v přímém poměru ke krásnému útvaru hlavy a mozku. Hlava příliš veliká nebo příliš malá rovněž vzdaluje se od vzoru krásy, přijatého uměním a zkušeností.

Obličej – Jeho výška od místa, kde vlasy počínají, až po bradu, má býti stejna se vzdáleností mezi oběma skráňovými konci obočí.

Oválný obličej nejspanilejší jest tenkráte, když jeho obrys, poněkud rozšířený, přechází na vrchole čela v oblouk kruhový.

Vlasy – Dlouhé vlasy jsou nejkrásnější ozdobou, jakou vůbec příroda ženám udělila. A vlasy mají býti pravidelně rozděleny po pokožce lebky, tak aby ponechávaly přiměřené místo krásně rozměřených částem čelním a skráňovým. Čelo příliš pokryté není půvabné; a čelo příliš vysoké jest také vadou; a stejně to platí také o skráních. Nejvíce ceněné barvy vlasů jsou černé a plavé; a podle chuti tu té, tu oné přednost se dává; ale zásadně jsou stejně krásné, a nesnadno jest často rozhodovati, které z obou přednost přísluší.

Čelo – Krása čela závisí na jeho poměru k oblosti tváře. Příliš široké nebo příliš úzké, příliš vysoké nebo úzké čelo jsou tvary nedokonalé, které bývají vždy na újmu celkové ladnosti. Kůže čela, bělosti bezlesklé, prostá všech záhybů, vrásek, dolíčků a hrbolů, bude zcela hladká po celém povrchu; podle klidných a jasných rysů čela soudíme o jemné povaze a o jasu duševním.

Oči, tato skvělá zrcadla, v nichž obrážejí se naše city, mají býti jednotkou délkovou a mají ležeti ve vodorovně rozříznutých důlcích. Černé oči jsou živější a jiskrnatější nežli modré, ale za to modré oko jeví větší něhu a klidné vášně. Za nejkrásnější pokládají se oči, které tvarem svým připomínají tvar mandle.

Obočí pěkně vyznačené a zakončené nitkovitě při sklonu ke skráni nejvíce bývá oceňováno. Husté a silně v oblouk zakřivené dodává tváři vzezření jaksi přísného a tvrdého; naopak jemné obočí, málo od přímky se odchylující, dodává tváři výrazu něžnosti a upřímnosti.

Brvy dlouhé a jako hedvábí, pravidelně rozložené a dokonale od sebe po jedné oddělené, tvoří nezbytný lem obou víček. Oči v takovémto rámci jsou plny kouzla, tak že nic nemůže odolati jejich moci.

Tváře – Jejich krása spočívá v dokonalé souměrnosti, v harmonickém zaokrouhlení, v pleti růžové a čerstvé. Čára, ohraničující tvář a táhnoucí se od chřípě ku bradě, má býti jemně vkreslena, aby obličej nabyl spanilosti a výraznosti.

Nos jest nejvíce vyčnívající část obličeje; délka jeho má se rovnati délce čela a tloušťka má býti přiměřena ostatním rysům tváře. Řecký nos jest nejdokonalejší, poněvadž zachovává si čáru přímou a rozvírá se ve dvě nozdry prostřední délky, do zadu zaokrouhlené, lehce sklenuté v prostřední části a zakončené tupou špičkou. Nemá-li býti ničeho, co by se mohlo nosu vytýkati, vnitřní obrys nozder musí býti velice lahodný.

Ústa – Sem utíká se úsměv, zde sídlo své zřídila výmluvnost, zde také trůní polibek. Ve svém nejdokonalejším tvaru jsou ústa podobna nenapjatému luku, který umělci řečtí přirovnávali k luku Amorovu. Dvé kyprých a růžových rtíků, jichž obrysy ponenáhlu splývají v koutku, jest největší krásou; toto splývání čar musí však býti dokonalé, aby utvořilo ono ladné prohloubení, v němž ukrývá se roj úsměvů, čekajících, aby radost je vyvolávala.

Dásně čerstvé a narůžovělé, v nichž zasazeny jsou zoubky bílé v pěkné řadě, jsou hlavní ozdobou pěkných úst.

Spodek brady, jemně zaokrouhlený, má být prost jamky, neboť taková jamka přerušuje harmonii čar a jest na škodu čistotě obrysů.

Krk, jako hlavní opora, na níž hlava se točí, má býti zdéli dvou nosů a v objemu dvou pěstí. Krk volně odstávající od ramen, prostý stop šlachovitých a žilkovitých, tenký ve své svrchní části a široký v dolejší, spojuje v sobě všecky podmínky krásy.

Ramena masitá, stejně vysoká, lehce zaokrouhlená, tak aby křivky jejich ponenáhlu se ztrácely ve hřbetním žlábku, jsou velice vábivou částí těla ženského.