Třicatero krás ženy 20. O dokonalostech a ctnostech ženiných XI.

Básnictví – Literatura

Ani dramatické umění není oborem zvláště vyhrazeným mužům; i tu několik žen s úspěchem sil svých zkusilo.

Hroswita, jeptiška německá, zanechala dramatické básně, psané rýmovanou latinou, jež přeložil do frančiny pan Karel Magnin, člen Institutu.

Paní Cowleyova, Inchbaldova, Griffithova, Lenoxova, Lea Bailliova napsaly velmi dobré truchlohry i veselohry.

Anna de Caro, de Séville i Anna de Castro napsaly veselohry, oceněné znalci. Paní de Graffigny, Mottevilova, Soudéryova, Bawrova zanechaly veselohry, doporučující se elegantním svým slohem. A za našich dob paní George Sandová, Ancelotova, Waldorova, Ségalasova podaly důkaz nesmírnými svými úspěchy, že žena může právě tak dobře jako muž zatoužiti po poctách, spojených s věncem dramatickým.

Mezi výtečnými básnířkami naší doby v první řadě stkvějí se dámy Duffrenoy, Tastu, Desbordes-Valmore, Sophie Gay, Émile de Girardin, Anais Ségalas, Louise Colet, Eugenie Foa, Mélanie Waldor, Elisa Voiart, Flora Tristan, Clémence Robert a tolik jiných muz mluvy něžné, verše libozvučného, které odhalily svému věku, kolik výmluvnosti, lásky a básně skrývá srdce ženské.

A mezi těmito krásnými jmény, jimiž se honosí Francie, vyniká nade všecky jméno „George Sand“. Tato neobyčejná žena dostihla na první ráz oněch výšin, obývaných nejznamenitějšími duchy a genii. Nikdy štětec neužil bohatších barev, nikdy péro nenačrtlo řádků libozvučnějších a poetičtějších, a jestliže někdy se jí vytýká břitké slovo, trpké opovrhování společenskými mravy, přece každý doznati musí, že v nejvyšším stupni vládne v umění líčiti vášnivé city srdce a mysli, že vyniká tím, že dává výmluvnou a vznešenou formu filosofickým otázkám nejnevděčnějším. Jsouc umělkyní, básnířkou, myslitelkou a politikem zároveň, spojujíc v sobě všechny druhy zásluhy, tato žena na vždy slavná zastínila nejskvělejší jména z dob starých i nových.

Mezi geniálními ženami jmenovali jsme již některé, které ve svých spisech vytknuly si za cíl podati důkaz, že obě pohlaví jsou si rovna od přirozenosti, a jestli rozdíl v neprospěch ženy, že tím vinno jest sobectví mužů, kteří ženám odpírají poučení, libovolně je vyhrazujíce pohlaví mužskému. Vzpírají se proti tyranství mužovu, zbavujícímu je účasti v záležitostech veřejných a odkazujícímu je k domácímu krbu. Ženy ty mají pravdu, že hájí a dovolávají se svých práv; ale nedobře činí, že posuzují ženu vůbec podle sebe; neboť staví-li se za příklad samy, jsouce přece jen výjimkou, osobují si všeobecný činiti závěr a tím prohřešují se proti schopnosti zevšeobecňovati.

Fysiologicky jest dokázáno, že přirozené způsobilosti ženy liší se docela od způsobilostí mužových, nikoli bytně, nýbrž ve svých změnách. Některé schopnosti jsou mnohem vyvinutější u ženy než u muže, kdežto mnohé jiné silněji jsou vyvinuty u muže než u ženy; tento rozdíl závisí výhradně na tělesné ústrojnosti a tvoří zákon vyrovnávací.

Malířství – Sochařství

Sochařství a zvláště malířství s úspěchem se pěstovaly a pěstuje od žen v značném počtu.

Timaretes prý byla první, která chopila se štětce; vymalovala Dianu, a obraz ten byl umístěn v chrámě v Efesu.

Lala, malířka a sochařka, požívala slavného jména u Řeků.

Jeanne Cortésiova byla velmi dovedna v malbě miniaturní.

Victorina Siriésova, malířka historická, byla poctěna protekcí velkovévody florentského.

Marie Mérianova vynikla jako malířka hmyzu a květin.

Marie Osterwickova malovala výtečně a jemně zvířata vůbec i květiny.

Helena Panzachiova jest slavná krajinářka.

Rosa Bonheurova, jejíž obrazy po právu se chválí, velmi čestné má místo na výstavách.

Julie Rozéeova vyniká ve svých obrazech zvláště skvělým a jemným koloritem.

Propertia Rossiova z Bologne vyřezávala bas-reliefy, velice ceněné od znalců.

Slečna Collotova modelovala obrovské poprsí Petra Velikého.

A nyní žije mnoho řezbářek a sochařek, které každoročně vystavují v muzeu své roztomilé výtvory. Z nich nejvíce vyniká slečna Zimmermannova a de Beauvan.

Slečna Vallayer-Costerova před několika lety byla jmenována členem Akademie malířské na důkaz, jak oceněny jsou její obrazy.

Paní Lebrunova získala si značné jméno svým nadáním malovati podobizny.

Paní de Mirbel dostalo se příjmí královny v miniaturní malbě; také její podobizny mají velkou cenu.

Paní Jaquototova po právu proslula svými podivuhodnými malbami na porceláně. Mimo své značné nadání pro tento způsob malby byla též výtečnou hudebnicí.

Slečna Adela Ferrandova bývá chválena pro své genrové obrazy.

Není ani možno vyjmenovati všecky tyto roztomilé umělkyně, které štětcem slovutnosti nabývají. Jediné v Paříži napočítal bys jich přes sto, které mají nepopíratelné zásluhy. Ale nesmíme pominouti zde mlčením slečnu Wagnerovu pro její rozkošnou malbu květin. Slečna Bianchi za své pastelové obrazy dostala zlatou medaili a několik pochvalných dekretů.

Pokračování, více pod odkazem Z historie/Třicatero krás ženy