.jpeg?s3=1)
Umění dramatické – Zpěv – Hudba – Tanec
Pohlížíme-li na ženu s jiného stanoviska, bývá žena mnohem pravdivější než muž a mnohem silnější ve vnějším vyjadřování svých vnitřních pocitů; proto vyniká v deklamaci, hudbě, tanci a mimice. Duschesnois, Georges, Rachel, Mars, Fix, Brohan, Tlessy, Déjazet, Sara Bernhartová jsou jména královen divadel. Malibran, Alboni, Tedesco, Grisi, Cruvelli, Sontag, Damoreau-Cinti, Falcon, Stolz, Pavlina Garcia, Laborde, Ugalde, Wertemberg, Darcier, Ponchard, Miolan, Lefévre, Duprez, Nau, Daubrée, Poinsot jsou jména muz nejčistšího a nejlahodnějšího zpěvu.
Taglioni, Carlotta Grisi, Cerrito, Essler, Rosati, Dumilâtre, Priora jsou jména vnadných bohyň tance.
Vesměs tato jména jsou živým důkazem výtečnosti ženy v umění divadelním.
Při stejném nadání sebe lepší herec nevzbudí v nás tak živého nadšení jako herečka. Tato povýšenost ženy nad muže závisí na její výtečné citlivosti, na její vnímavosti, na neodolatelné moci jejího zraku, nevyčerpatelné hře její tváře, na úžasné ohebnosti jejího hlasu, slovem na snadnosti jí vrozené pochopiti myšlénku básníkovu nebo skladatelovu, proniknouti jí a podati tak, jakoby byla její vlastní myšlénkou. Tato libozvučná výmluvnost v ústrojnosti ženské, pro kterou stává se věrným zrcadlem dojmů srdce a duše, jest pramenem rozmanitých radostí, které nám připravují ve společnosti.
Skladba hudební má také slavné své zástupce pohlaví ženského.
Tak zanechala paní Jaquetova de la Guerre operu, několik kantát, jimž sám Mozart se podivoval, a Tedeum.
Slečna Bertinova dala před léty provozovati operu, kterou sama složila. Vyznačovala se rozkošnými melodiemi, a jest jen litovati, že dáma tato nesetrvala na své dráze hudební.
Slečna Pujetova napsala komickou operu a každým rokem vydává rozkošné album romancí, které výtečně baví ve společnosti večerních.
Paní Viktoria Aragova šťastně kráčí ve šlépějích své předchůdkyně a také již vydala několik alb plných citů.
Paní Melanie Dentuova, jejíž skladby podávají tak zřejmé protivy dojemné něhy a mocné síly, rychle si dobyla místa mezi prvními hudebníky.
Také piano a varhany mají značné množství skladatelek; stačí, zmíníme-li se o paních: Pleyelové, Farrenkové, Wartelové, Cocheové, Massartové, de Barival, o slečnách: Martinové, Claussové, de Halleville, Matmannové, Goddillonové a de Lalanne.
Několik žen vyniklo také v uměleckém světě hrou na housle. Mladistvé sestry Milanollové, ve věku desíti a jedenácti let, před lety vzbudily obdiv u obecenstva pařížského, jež hrou jejich na housle bylo okouzleno pro vzácný čistý tón při provozování nejnesnadnějších skladeb. Slečna Bertrandova působí skoro divy svou hrou na harfu.
Pařížská konservatoř hudební ročně udílí mnoho předních cen zásluhám v hudbě vokální a instrumentální.
A poněvadž hudba za našich dob patří k výchově slečinek, není městečka, kde bys nenašel několik velmi pěkných pianistek.
Závěr analytický
A tak všude a ve všem žena rovná se muži, ano často jej předstihuje. A pevně věříme, kdyby výchova mladých dívek tak úzkoprsá, tak šablonovitá, tak nedostatečná ve všech zemích rozšířila se a zvážněla, kdyby hleděla si rozvoje rozumu, na místě aby jej tlumila, zajisté, že by značně vzrostl počet žen literárně a filosoficky vzdělaných (což nevylučuje, aby nebyly dobrými manželkami a hodnými matkami).
Dláto Klitino vyrylo v chrámě Paměti jména všech slavných žen dob minulých i časů našich, ale podle našeho mínění není na tom dosti. Jejich spoluobčané měli by jim stavěti pomníky na památku svého obdivu a vděku; byly by to pomníky, v nichž každá žena, která by na ně pohlédla i mimochodem, tužila by svého ducha a posilňovala svou duši slavnými vzpomínkami. Ve Francii stává ovšem pro muže „Pantheon“, proč nemá se ho dostati ženám? Odvaha, rozum a genius neznají pohlaví, a nesmrtelnost jest každého, kdo si ji zaslouží.