Třicatero krás ženy 27. O obrazotvornosti

Žena má více obrazotvornosti než rozumu, a to proto, že u ní pěstujeme obrazotvornost na úkor rozumu.

A právě v obrazotvornosti leží všecky ty nepochopitelné odstíny krásy ženské.

Obrazotvornost vrací ženám to, čeho jim positivismus odnímá. Čím dále se pošinují hranice krásy ženské, tím dále posouvá obrazotvornost hranice říše své.

Muž, jenž nezná obrazotvornosti vzhledem k ženě, jest němou tváří; neboť obrazotvornost zdobí krásu vším, co jest působivého ve vnadách, a všemi půvaby rozkoše.

Vznítí-li se obrazotvornost žen, vhání je do náručí muži beze všech zásluh, ba často i muži zkaženému, tak že žena taková z nich činí svou modlu, připravujíc si tím budoucnost plnou bolu.

U mnohých žen obrazotvornost zastupuje srdce i smysly.

Mnoho žen pokládá roznícenou svou obrazotvornost za popudy srdce a domnívá se zakoušeti výbuchy lásky, kdežto v pravdě toliko o nich sní.

Bylo právě tak nesnadno upoutati obrazotvornost žen jako upoutati módy.

Různé.

Ženy honí se ustavičně za ideálem a pobásňují neznámé, proto také u nich se dostavují tak četná a trpká sklamání.

Ženy poutají zábavou a udržují toliko odmítnutím.

Ženy nechť nikdy nezneužívají zábav, poněvadž takové zneužívání jest pro jejich ducha tím, čím přesycení žaludku. Proto také vídáme tolik žen ve společnosti se nuditi, že jsou šťastny.

Nesmíme vždy posuzovati ženy podle prvních jejich kroků ve společnosti; tak mnohá na pohled jeví tu duši zkaženou, u níž tolik obrazotvornost byla svedena na scestí, nebo která toliko pro slabost povahy povolila špatnému příkladu.

Žena nejzáletnější může se státi buď vlastním přemýšlením, buď nahodilou okolností ženou nejctnostnější a nejvěrnější.

Příklad jest nejjistějším a nejlepším poučením; proto muž, jemuž se dostalo roztomilé, milené a dobré ženy, má vždy ji býti příkladem ctnosti.

Chvála ženy jinou ženou často v sobě ukrývá zradu.

Žena nikdy více neškodí svým vlastním zájmům, než když chce vyměniti úlohy obou pohlaví.

Muž, jenž není přítelem žen, podává právě tak smutný pojem o svém duchu jako o svém srdci.

Ženy představují se v tolika pestrých podobách, že není nám se diviti, slyšíme-li, kterak muži o nich mluví zmateně.

Studium ženy jest velmi nesnadné pro muže světáka, jenž zřídka kdy dochází cíle svého, poznati ženu; naopak ženám není ani třeba studovati muže, velmi často ihned uhodnou, co na něm jest.

Nábožnost často u ženy se zvrhá v pobožnůstkářství, ba někdy i ve fanatismus; toť ovšem duševní zpustlost.

Pobožnůstkářka jest zlá a svárlivá; žena fanatická, prchlivá a zuřivá; pravá pobožnost jest klidná, shovívavá a rozvážlivá.

Poněvadž setkáváme se s tigřicemi mezi ženami fanatickými, bude dobře se jich vystříhati.

Žena pobožná a osvícená miluje Boha a chotě svého; modlilka toliko svého zpovědníka a pobožnůstkářka jen svého zpovědníka a své záletné milovníky.

Ženy bývají zřídka kdy nevěřícími ve své vnady a ve svá kouzla.

Nejpřísnější žena příznivě jest nakloněna těm, kdo vychvalují její krásu.

Ženy skoro nikdy smysly svými nehřeší, neboť umějí je ovládati. Tomu však není u mužů, kteří právě obyčejně hřeší svými smysly.

Po většině ženy klesají spíše svou slabostí nežli z vášně a z toho jde, že mužům nejodvážlivějším a lásku znajícím lépe se daří u žen, nežli mužům bojácným a opravdu zamilovaným.

Velikou směšností u starých žen, které bývaly kdysi krásny, jest to, že zapomínají, že již krásny nejsou.

Ženy málokdy pídí se po příčinách, ale uhodnou s úžasnou prozíravostí následky; proto jim staří národové připisovali ducha prorockého.

Vrtoch bývá někdy pomocníkem krásy. Vrtošivá žena podobá se jarním přeháňkám, kde prší, sněží se a větry burácejí najednou; ale záhy nebe se vyjasňuje, a opět možno nazírati na jasný blankyt nebeský.

Říká prý se právem, že ženy milují se vespolek jen tenkráte, když jest jim rozloučiti se s láskou na vždy.

Jestliže přátelství mezi muži žena přetrhává, přátelství mezi ženami mnohem snadněji ještě zkázu bere již pouhou přítomností muže, jak již v bájce se praví: „Byly dvě slepičky a žily v míru a lásce; tu přišel kohout a hned byly sváry.“

U ženy vyhledávej lásku, je-li jí osmnácte let, přátelství, je-li jí třicet, a ochotnou laskavost, je-li jí čtyřicet.

Nepřítomností nastává doba nestálosti ženské, návratem pak doba lítosti.

Obyčejně se tomu chce, že zvědavost jest chybou ženskou, ale kolik mužů jest náchylno k tomuto hříchu!

Zvědavost jest nejukrutnější protivnou skromností.

Muž ještě více nežli žena jest směsicí ctností a hříchů, síly a slabosti, nadání a nevědomosti, pýchy a skromnosti, velikosti a podlosti.

Šlechetnost bývá u muže často jen zakuklenou ctižádostí, která pomíjí menších zájmů a hledí si větších, kdežto u ženy šlechetnost bývá vždy nezištná.

Žena bývá celkem dobročinná, poněvadž u ní dobré vlastnosti plynou ze srdce, kdežto muž jich nabývá teprve filosofií.

Dobře činiti jest pro muže povinností, pro ženu potřebou. Žena pomáhá a těší. Muž jest dobročinný z důvodů rozumových, žena pak pudem svým.

Pokračování, více pod odkazem Z historie/Třicatero krás ženy