Třicatero krás ženy 29. O koketnosti

Koketnost jest umění, které od malých počátků postupuje až k veliké dokonalosti. Jest to zvláštní způsob v chůzi, řeči, zpěvu, povzdechu, úsměvu, hněvu, pohledu, kterak upevniti stužku, jak zapíchnouti jehlici, jak posaditi si klobouk na hlavu, jak upraviti vlasy, jak vnadně složiti řasy živůtku, zkrátka, kterak dodati půvabu sebe menším pohybům.

 Koketa bývá tu chladna a zdrženliva, tu opět srdečná a sdílná; dnes dělá, jakoby se hněvala, a zítra jakoby tě šíleně milovala. Ovládajíc vždy zúplna své srdce, činí vítězný odpor všem útokům a nevzdává se nikdy; vábí tě, svádí, okouzluje a zadržuje ve svých sítích i proti tvé vůli. Můžeme přirovnati chování koketino k ohňostroji, počínajícímu jiskrou, která se proměňuje ve hvězdu, v ohnivý sloup, a konečně rozplývá se v kouř.

Básník Dufresny hájil roztomilou koketu takto:

Slovem koketa rozumím dívku velice rozumnou, která dovede využitkovati ve svůj prospěch slabosti jiného, která zůstávajíc chladnokrevná ve všem nebezpečenství, užívá okamžiku, jejž sama přivoditi dovedla, a zachraňuje svůj rozum, kdy my svého pozbýváme. Koketa jest rozumna, a to rozumnější ostatních, protože jsouc v nebezpečenství vydána více bojovala. Nemůžeme popírati, že nejstatečnější jest ctnost, která ve velmi těžké zkoušce dobře obstála. Koketa má mnohem krásnější práva nežli upejpavá, a nejkrásnější její právo jest činiti lidi šťastny! Upejpavá, v tomto životě provdá se za jednoho nebo dva muže, kdežto dovedná koketa, neprovdávajíc se za nikoho, lichotí, vzbuzuje naděje, slibuje, a nikdy slib nesplňuje; ponechávající každému lásku a jeho touhy, slovem svou rozumností trvale prodlužuje slasti.    

***

Příroda nastiňuje kokety a umění je zdokonaluje.

Koketnost jest jen líčidlem citu.

Koketnost jest jakýmsi zřízením feudálním, majícím své many, od kterých vymáhá poslušnost, věrnost a poctu.

Velmi mnohá žena není koketou, poněvadž nedovedla cítiti.

Nejprohnanější diplomat nezná ani polovice té lstivosti jako koketa.

Koketnost chrání ženy před velikými vášněmi.

Žena koketní chce stůj co stůj se líbiti; žena záletná chce svésti a žena ze společnosti chce se stkvíti.

Koketa opuštěná jest spíše pokořena než zarmoucena.

Žena koketní podobá se hádance, která přestává se líbiti, je-li uhodnuta.

Pohlížíme-li na ženy celkem, vidíme, že vládou světu. Ale ihned připojiti dlužno, že muž často se vymyká individuelní moci žen nikoliv svým rozumem, nýbrž spíše jejich chybami; tak přehnaná koketnost ochlazuje muže nejzamilovanějšího, že snadno docela se vyhojí ze své milostné horečky.

Koketnost jest v Paříži hazardní hrou; vyhrává se jí i prohrává poměrně podle vkladu vsazeného.

Paní de Sommery říkávala, že nikdo ničeho dobrého od kokety se nenaděje, a La Rochefoucauld tvrdil často, že nejmenší vadou kokety jest její koketnost. Ale my se domníváme, že trochu koketnosti, ale zajímavé a poutavé, dobře sluší každé mladé ženě.

Rozumná žena velice dbá svého chování, svého domu a svých povinností; koketa dbá toliko svého zrcadla a své toilety.

S onou touhou líbiti se všem a líbiti se nade všecky, s oním klidem v srdci a s oním rozrušením v duchu, s onou stálou lží, zvanou koketností, setkáváme se obyčejně u žen zahálčivých, které nemají v hlavě nic vážného. Tato vada šíří se a utvrzuje chatrnou výchovou, které děvčatům se dostává, a odstraňuje se toliko mocným přemáháním rozumovým nebo velmi vroucím citem.

Vrtochy – Touhy

Hezké ženy mají své vrtochy; to se ovšem nehodí na všecky napořád, ale stalo se příslovím.

Jsou ženy, které se nám líbí spíše pro své vrtochy nežli pro svou krásu.

U žen dostane se ti spíše vrtochů než lásky.

Vrtochy žen podobají se bludičkám, náhle se objevujícím i náhle mizejícím.

Vrtoch budí lásku a ochlazuje přátelství.

Touhy a naděje jsou potřebné vlastnosti, chceme-li snésti život.

Čím více touhy rozséváš, tím více štěstí klidíš.

Pokračování, více pod odkazem Z historie/Třicatero krás ženy