Prohledávejte dějiny a všude najdete veliké muže, knížata i krále, kteří pocítili na sobě vliv krásy. Oh! kdyby ženy uměly užitečně užívati zbraní své krásy, kdyby jí užívaly, aby vedly muže k mravnosti, nebylo by na světě tolik nepravostí, za to však více ctností, a ženy byly by šťastnější.
Tato nadvláda žen nad muži, tento vliv krásy na sílu nejeví všude podobných a stejných výsledků. Jakkoli za našich dob milenec nenosí již barev vyvolené srdce svého, jako za dob rytířských, nosí přece ještě pouta a jest posud otrokem jejich rozmarů a vrtochů. Převraty veliké střídají se u národů tak, že není národa, který by byl chráněn před otřesy politickými; ale říše krásy zůstává neporušena a nedotknuta uprostřed všech těchto bouří, měníc vždy toliko způsob svého vlivu.
Přirozená krása, zdobená svou nevinností a svou čistotou, nezná své moci a nevědouc vábí k sobě hold, lásku a úctu. Jako nově rozpučelému květu, jehož svěží barva neutrpěla ještě žádné škody, a jejíž zbarvení ničeho nemá na sobě umělého, taková jest krása dívky mladistvé na jaře jejího života. Ale když věk nebo výstřední chování pohubily svěžest její, bělost a jemnost její kůže, tu bude třeba, aby utíkala se k umění, aby zastavila a napravila zkázy způsobené; na neštěstí pro ženy kosmetika čili umění okrašlovací, opuštěno byvši od lékařů neprávem, spadlo do klína voňavkářům. A tu můžeme-li býti ženám radou, radíme jim, aby naprostou nedůvěrou chovaly k zázračným účinkům výrobků denně vychvalovaných dryáčnictvím, že žluté kůži dodávají barvy bílé, že po nich vrásky mizejí, že vracejí svěžest tvářím uvadlým, že činí krásky z ošklivých, že omlazují staré atd. atd. Nejen že všecky tyto prostředky jsou neúčinné, nýbrž mnohé z nich jsou také na velikou škodu kráse a na ujmu zdraví. Více o tom napsal jsem ve svém spise „Hygiena tváře a pokožky“, pojednav tam o všech prostředcích kosmetických.
Básník pravil:
Žena zajisté může spojovati značný rozum s velikou krásou,
a majíc obého stejně, rozněcuje zároveň i ctnost i něžnost.
Ale obávajíc se, aby tato přednost nezevšedněla v očích všech,
bude Venuší toliko pro svého chotě a Minervou pro všecek ostatní svět.
Přirovnání
Žena ctnostná a citlivka.
Žena moudrá a Minerva.
Žena koketní a chameleon.
Žena podle mody a prskavka.
Žena vrtošivá a jarní přeháňka.
Žena nevinná a diamant nebroušený.
Žena zkažená a střevíc tlačící.
Žena bohatá a tučné pole snadno prodejné.
Žena chudá a kamenité pole nesnadno prodejné.
Žena něžná a beránek.
Žena zlá a kopřiva.
Žena vrtkavá a motýl.
Žena lehkomyslná a konvalinka.
Žena elegantní a papoušek.
Žena pokrytecká a plod červivý.
Žena zvědavá a kočka.
Žena prostořeká a zvonek.
Žena milující a břečťan po zdi se pnoucí.
Žena marnotratná a děravý koš.
Žena šetrná a mravenec.
Žena mlsná a kočka nebo dítě rozmazlené.
Žena roztomilá a duchaplná a pestrý záhon zahradní.
Žena nepříjemná a deštivé dni.
Žena skromná a fialka.
Žena pyšná a oleander.
Žena marnivá a krocan rozčepýřený.
A tak by se mohlo nalézti ještě na tisíce přirovnání, vhodných pro každý odstín ducha, povahy i mravů, nechť čtenář sám si je doplní.
Celkem závisí city lidí na jejich povaze, ale povaha ženina závislá jest na jejích citech.
Ženy a králové mají toho společné: svou přízní zahrnují ne ty, kdož toho zasluhují nejvíce, kdo toho nejvíce jsou hodni, nýbrž ty, kteří ze zisku jich vyhledávají. A z toho jde, že i žena i panovník často se již zklamali.