Třicatero krás ženy 32. O kráse II, Přirovnání

Prohledávejte dějiny a všude najdete veliké muže, knížata i krále, kteří pocítili na sobě vliv krásy. Oh! kdyby ženy uměly užitečně užívati zbraní své krásy, kdyby jí užívaly, aby vedly muže k mravnosti, nebylo by na světě tolik nepravostí, za to však více ctností, a ženy byly by šťastnější.

Tato nadvláda žen nad muži, tento vliv krásy na sílu nejeví všude podobných a stejných výsledků. Jakkoli za našich dob milenec nenosí již barev vyvolené srdce svého, jako za dob rytířských, nosí přece ještě pouta a jest posud otrokem jejich rozmarů a vrtochů. Převraty veliké střídají se u národů tak, že není národa, který by byl chráněn před otřesy politickými; ale říše krásy zůstává neporušena a nedotknuta uprostřed všech těchto bouří, měníc vždy toliko způsob svého vlivu.

Přirozená krása, zdobená svou nevinností a svou čistotou, nezná své moci a nevědouc vábí k sobě hold, lásku a úctu. Jako nově rozpučelému květu, jehož svěží barva neutrpěla ještě žádné škody, a jejíž zbarvení ničeho nemá na sobě umělého, taková jest krása dívky mladistvé na jaře jejího života. Ale když věk nebo výstřední chování pohubily svěžest její, bělost a jemnost její kůže, tu bude třeba, aby utíkala se k umění, aby zastavila a napravila zkázy způsobené; na neštěstí pro ženy kosmetika čili umění okrašlovací, opuštěno byvši od lékařů neprávem, spadlo do klína voňavkářům. A tu můžeme-li býti ženám radou, radíme jim, aby naprostou nedůvěrou chovaly k zázračným účinkům výrobků denně vychvalovaných dryáčnictvím, že žluté kůži dodávají barvy bílé, že po nich vrásky mizejí, že vracejí svěžest tvářím uvadlým, že činí krásky z ošklivých, že omlazují staré atd. atd. Nejen že všecky tyto prostředky jsou neúčinné, nýbrž mnohé z nich jsou také na velikou škodu kráse a na ujmu zdraví. Více o tom napsal jsem ve svém spise „Hygiena tváře a pokožky“, pojednav tam o všech prostředcích kosmetických.

Básník pravil:

Žena zajisté může spojovati značný rozum s velikou krásou,

a majíc obého stejně, rozněcuje zároveň i ctnost i něžnost.

Ale obávajíc se, aby tato přednost nezevšedněla v očích všech,

bude Venuší toliko pro svého chotě a Minervou pro všecek ostatní svět. 

Přirovnání

Žena ctnostná a citlivka.

Žena moudrá a Minerva.

Žena koketní a chameleon.

Žena podle mody a prskavka.

Žena vrtošivá a jarní přeháňka.

Žena nevinná a diamant nebroušený.

Žena zkažená a střevíc tlačící.

Žena bohatá a tučné pole snadno prodejné.

Žena chudá a kamenité pole nesnadno prodejné.

Žena něžná a beránek.

Žena zlá a kopřiva.

Žena vrtkavá a motýl.

Žena lehkomyslná a konvalinka.

Žena elegantní a papoušek.

Žena pokrytecká a plod červivý.

Žena zvědavá a kočka.

Žena prostořeká a zvonek.

Žena milující a břečťan po zdi se pnoucí.

Žena marnotratná a děravý koš.

Žena šetrná a mravenec.

Žena mlsná a kočka nebo dítě rozmazlené.

Žena roztomilá a duchaplná a pestrý záhon zahradní.

Žena nepříjemná a deštivé dni.

Žena skromná a fialka.

Žena pyšná a oleander.

Žena marnivá a krocan rozčepýřený.

A tak by se mohlo nalézti ještě na tisíce přirovnání, vhodných pro každý odstín ducha, povahy i mravů, nechť čtenář sám si je doplní.

Celkem závisí city lidí na jejich povaze, ale povaha ženina závislá jest na jejích citech.

Ženy a králové mají toho společné: svou přízní zahrnují ne ty, kdož toho zasluhují nejvíce, kdo toho nejvíce jsou hodni, nýbrž ty, kteří ze zisku jich vyhledávají. A z toho jde, že i žena i panovník často se již zklamali.