Třicatero krás ženy 4. Tělesná a duševní ústrojnost ženy

Ústrojnost tělesná.

 Žena tělesnou svou ústrojností není nikterak na stupni nižším, jak někteří filosofové tomu chtěli, poněvadž nebyli ani anatomy ani fysiology, naopak ve všech kusech podobá se muži, až na ústroje, které právě tvoří její ženské pohlaví; za to v rozvoji a jemnosti soustavy čivové daleko nad muže vyniká. Přehled rozvoje života u obojího pohlaví podá nám k tomu důkaz.

V první době dětské obě pohlaví jako by se směsovala; u obou táž slabost, tytéž potřeby, týž zvuk hlasu, táž soustava tělesná; muž i žena vstupuje do života krokem vratkým, a také jméno dítka jim jest společno. Čím dále rostou v prvním svém sedmiletí, tím různější počínají jeviti náklonnosti a chuti. Mladé děvčátko, ač také bývá tak hlučné jako chlapec, přece více sedí, jest poslušnější, přítulnější a něžnější. Již jakoby uhádla, že právě svou sladkostí, skromností a svými vnadami jednou má nabýti panství. Chuť k okrašlování sebe jest jí vrozena; její pud pro vše, co jest koketní a hezké, ukazuje se velmi záhy; také začíná mluviti dříve a lépe nežli chlapec. Duch a soudnost ranně u ní se objevuje; její roztomilost a lehké její pohyby odrážejí se od prudkosti chlapcovy. Když děvčátko blíží se konci svého druhého sedmiletí, roste jako květina za teplého vzduchu jarního; tlusté tvary dětské předcházejí v elegantní rysy; křivky se počínají jeviti, obrysy se zaokrouhlují, a dospělost pohlavní se dostavuje.

V té době děvče zapomíná na hry, které ji těšily až posud; jest zamyšlena a sniva; často stává se kořistí neurčitého nepokoje a zasmušuje se při známkách dospělosti, které jí až do té chvíle byly neznámy. Těžké sny ruší její spánek, srdce její jest pobouřeno, a pokožka stává se sídlem přechodných zánětů; hned bledne a hned zase se rdí; zakouší často zimničné třesení, mdlobu a závrať; vše jakoby se spiklo uvrhnouti ji do nevýslovného rozrušení. Ale tyto známky dospělosti brzy se upraví, a mladá dívka překročí na vždy hranice, které ji odlučovaly od ženy. Tu každý den přináší jí nové půvaby; bývá bázlivější a v sebe uzavřenější; jediný cit ji celou opanoval, totiž stud. A k tomu citu, který ji drží zúplna ve své moci, dostaví se brzy ještě nový cit, totiž láska. Neboť příroda položila ženám za cíl mateřství, a ženy, které tomuto určení chtějí uniknouti, připravují si s ošklivými nemocemi budoucnost smutnou a bolestnou.

Věk lásky jest věkem fysické statnosti a mravní síly; srdce tu bije tak rychle a silně, jsouc drážděno tolikerými dojmy, že rozskočilo by se, kdyby nebylo nadáno tak mocnou schopností životní.

V tomto období životním, kdy příroda volá ženu k rozmnožení svého plemene, lehká tloušťka vyplňuje dutiny a zastírá ostrosti její kostry; čáry a rysy rozkošně se zaokrouhlují; pleť, zachovávajíc si svou prvotní svěžest, nabývá barvy teplejší, její oči vrhají oheň živější, její úsměv jest výmluvnější, pohyby jejího těla jsou jistější a vnadnější. Tu žena žije v době, kdy stkví se v lesku svých vnad a v záři své krásy.

Nezdržíme se déle při výpisu dokonalosti tvarů ženiných, poněvadž pojednali jsme o této otázce do podrobna i o celém vývoji jejich ve svém spise nadepsaném: „Hygiena a zdokonalení lidské krásy, zvláště ženské“. A tam tedy okazujeme své čtenáře.