.jpeg)
Ženy jsou samá chyba, samá vada a plny ukrývaných nedokonalostí, říkají někteří muži; a ženy se obhajují tím, že závěr tento na ně obracejí, a mají pravdu. Neboť vskutku proti několika hnusným a sobeckým mrzoutům, kteří zlost svou si vylévají na krásném pohlaví, kteří napsali tisíceré hlouposti, takové množství spisovatelů výtečných po právu zatočilo s tímto nechutným obviňováním, vynášejíce do nebes roztomilejší polovici pokolení lidského.
V kronikách sedmnáctého století stojí zaznamenáno, že právník jakýsi, jemuž nepřálo štěstí u žen, pustil uzdu své rozhořčenosti proti všem ženám v díle nadepsaném: „Černý les manželský.“
Jednou, když náhodou zabloudil do města Turinu, ženy ho pronásledovaly, vyhnaly jej z města a dovolily mu vrátiti se tam toliko s nápisem na zádech:
„Všecky ženy, malé, velké, silné, slabé, všecky přišly, a proto budiž pokládán za nectného ten, jenž hanu na ně kydal.“
Co škodilo od jakživa ženám, jest družnost. Kdyby všecky ženy jednoho města, jednoho kraje nebo jedné země vzájem se podporovaly, tvořily by tak silné sdružení, že páni muži před ním byli by nuceni složiti zbraň.
Jako nepatrný pisálek kalem házel po ženách v brožuře, jíž si skoro nikdo nevšimnul, nadepsané: „Démérite des Femmes“ (Pazásluhy žen), tak slavný básník opěval opět jejich ctnosti ve své knize: „Mérite des Femmes“ (Zásluhy žen).
Na nepatrný ten počet bytostí ohlavně neschopných, plných záští a od žen odmítnutých, které čas od času svůj špatný vtip na ženách si brousí, připadá veliký počet slavných mudrcův a spisovatelů, kteří žen hájí a se ujímají, skládajíce jim svůj hold.
A v tomto sporu mínění, lásky a nenávisti, vděčnosti a nevděku, v těchto ustavičných hádkách vítězství silně se kloní na stranu žen, neboť mocný hlas ozývá se v jejich prospěch, a hlas ten jest hlasem pravdy.
Aj vy páni misogynové, nepřátelé žen, pomlouváte celé pokolení pro nenávist k několika řídkým výjimkám; ostříte své šípy, abyste jimi jedem napuštěnými po všech ženách házeli, protože jedna žena, která shledala, že jste buď příliš nudní nebo tyranští, buď příliš marniví nebo příliš hrubí, obrátila se k vám zády a dala přednost jiné, vlídnější bytosti. A tu myslíte, že pravda jest na vaší straně? Zbavte se klamu svého, právě jsme vám dokázali, že vousaté pohlaví nemá pražádných zvláštních výsad, že žena muži se vyrovnává ve všem, všude a vždy, až na to, že nemůže vás předčiti v násilnictví, že vyvýšenost, kterou si nad ní osvojujete, jest velice illusorní; vždyť žena dokazuje každým dnem, že také dobře dovede se brániti pérem proti vám, když pérem svým na ni útočíte.
Spisovatel jeden napsal tato slova ve prospěch žen i proti nim:
„Žena jest to, co pro muže býti může i nejlepším i nejhorším; jest jeho životem, jeho pokladem, jeho smrtí, jeho jedem.“
„Jest to nádoba, v níž uzavřena jest tak dobře ctnost a dobrotivost, jako jed, jenž v ničem nezadá svým působením jedu nejjedovatějšího hada.“
„Dává nám krev svou a krmí nás; nicméně nebe nestvořilo bytosti nevděčnější; neboť někdy bývá žena andělem a jindy ďáblem…“
„Někdy bývá samá láska a roztomilost, jindy pro hrozné její činy jí se hrozíme a ji si ošklivíme. Slovem, se ženou má se to tak, jako s pouštěním žilou; jednomu poslouží ke zdraví, a druhému do hrobu.“
Když do podrobna rozebíráme všecky ty malicherné vášně, které zmítají ženou v jejím životě, všecky ty mrzutosti, které vedou ženu k marnivosti, vrtochům a věčné nerozvážnosti, když přemýšlíme, že žena přese všecky vady svého ducha a srdce má tak skromný vliv na společenský stav lidský, tu skoro býváme uváděni v pokušení, abychom dali za pravdu Konfuciovi a Mahomedovi, kteří ženu odsoudili, že má stále býti vězněna.
Nechceme se rozpisovati o příčinách tohoto věznění, jsouce toho mínění, že oba zákonodárci tito vedeni byli myšlenkou, oddělujíce ženu od společnosti, aby zabránili styku žen s nepravostmi páchanými muži a aby ženy zachovali v jejich ryzosti.
Chimera a všecky ty obludy, o nichž v báchorkách se mluví, nebyly tak hrozné jako žena. Hrdinové přemohly tyto obludy, ale žen nepřemohli, naopak jim podlehli.
Ze všech bytostí obývajících na povrchu zemském, pravil jeden nepřítel žen, není jediné, která by vynikala nad ženu lstivostí, pronevěrnou a všelikou zlobou. Marnivost, pýcha, koketnost, nevraživost, žárlivost, zlost, pomsta všude ji provázejí. Žena jest štěbetavá klepna, frivolní, nevědomá a tisícerými předsudky prosycena; jest bytostí sobeckou, mlsnou, plnou pokrytectví, pobožnůstkářkou, křivopřísežnicí atd. atd., skrývá v sobě všecky nepravosti, ponižující pokolení lidské; a těch něco málo ctností, jimiž tu a onde se honosí, nemůže nikdy vyvážiti chyb jejich.
A tu žena duchaplná a rozumná takto mu odpověděla plnou pravdou:
„Vyčítají se ženám vady, které mají společně s muži. Jestiť na světě právě tolik mluvků, klepařů a lhářů mezi muži, kolik mezi ženami; ale za to mnohem více najdeš sobců pohlaví mužského nežli pohlaví ženského, a více mužů žárlivých nežli žen, více nevěrníků nežli nevěrnic, a rovněž tak pobožnůstkářů a křivopřísežníků.
Jsou-li ženy svárlivy, jsou za to muži obmyslníky, ženy jsou sice vrtkavy, ale muži nestálí; a klamou-li ženy muže, jsou za to muži pokrytci; jsou-li ženy žárlivy, jsou muži za to závistiví; jsou-li ženy koketní, jsou za to muži hejsky; jsou-li ženy vypínavy, jsou za to muži pyšni; a jako muži jeví okázalejší srdnatost v nebezpečenství, tak zase ženy jeví srdnatost vytrvalejší v neštěstí, v trpělivosti a při krutých ranách osudu atd. atd.“
„Jen pomalu, páni mužové“, říkávala jedna dáma „ustaňte přece nás zatracovati; dříve než nás pohroužíte do moře nepravostí, račte bedlivě vyšetřiti a prozkoumati vady a chyby vlastního svého pohlaví.
Vy s pýchou pohlížíte na dobro jako na svůj majetek, kdežto nám pro dobro zůstává jen láska. Vy jste mravokárci pokolení lidského, vy děláte zákony, a my posloucháme; vy vnášíte osvětu do společnosti lidské, kterou my okrašlujeme; a nečiníme tak z bázně, nýbrž podrobujeme se tomu z povinnosti. Tlumíme i výkřiky vlastního srdce jen proto, že se vám chceme zalíbiti. Vy nejste vydáni jako my břitkosti veřejného mínění; vždyť obecenstvo chválu tleská svůdci a svedenou oběť haní; a tu jen proto, že vy říkáte, že tak se děje po právu.
Nemáme škol právnických, kde lze naučiti se, kdy kdo může býti křiv a bezpráv podle potřeby. Nemáme škol bohosloveckých, z nichž vyšli oni inkvizitoři, upalující lidi pro slávu svou a slávu Boží. Milujeme vás jako dítky, okouzlujeme vás svými vnadami v nejkrásnějších vašich letech, jsme útěchou vašeho stáří a oplakáváme vás nad hrobem vašim. A všecky tyto vlastnosti přece nemohou vyvážiti těch něco vad, abychom došly milosti před zrakoma vašima?“
Pokračování, více pod odkazem Z historie/Třicatero krás ženy
.jpeg?s3=1)
