Třicatero krás ženy 43. Manželství

Manželský sňatek jest cílem, k němuž instinktivně bývají doháněny všecky bytosti, jakmile dosáhly úplného svého rozvoje. Nikdo nemůže uniknouti tomuto věčnému zákonu přírody, nechce-li za to býti trestán četnými nemocemi a chorobami tělesnými i duševními, jež ztrpčují a ukracují život.

(Dříve nežli žena životu panenskému se věnuje, nechť poradí se s lékařem. Myslíme, že by takové ženě s užitkem byla naše kniha: Esthetické úvahy o manželství.)

Kdyby dokonalost zde na zemi byla sídlem, spíše ve stavu manželském než opačně bylo by nám je hledati. Neboť vskutku manželství předpokládá rodinu, a rodina předpokládá opět vlastnosti potřebné, k vychování a vedení dítek k dobru. A těchto vlastností nenabude nikdy neženatý muž a žena nevdaná, poněvadž živoří v osamocenosti.

Rodina dává obci občany, průmyslu síly pracovní; stále se obnovuje a stále opět a opět dává. Coelibat naopak žijící, v úzkém kruhu svého sobectví, ničeho neplodí, nedává ničeho společnosti lidské a umírá, nezanechávaje po sobě potomka, který by jej nahradil.

U všech velikých národů starého věku coelibat byl v opovržení a manželství ve velké úctě. Moderní vzdělanost, jakkoli svobodu jednotlivcovu respektuje, nicméně podporuje manželské sňatky a nabízí i odměny za plodnost. A každý národ s chloubou mluví o rodinách, z nichž vyšli jeho velikáni. Otec pyšen jest na zdařilého svého syna, a chloubou matčinou jest dcera ctnostná. A čím pyšniti a chlubiti se chce člověk, žijící v coelibatu?

- Dítky jsou radostí rodičů a podporou v jejich stáří. A znají-li staří mládenci a staré panny tyto radosti, mohou-li doufati v podporu na stará svá kolena?

- Slovem, manželství jest štěstím pro život lidský, a kdo se mu vyhýbá, jen trpkost sklidí.

A proto vdávejte se, vdávejte, dívky milé; neboť manželství jest nejsvětější a nejdávnější zřízení společenské.

Vdávejte se! Neboť žena potřebuje opory a muž družky, aby srdnatě mohli oba překonávati všecky svízele životní.

Vdávejte se, abyste rozšířily kruh svých náklonností a citům svým dodaly pravého rozvoje.

Vdávejte se, neboť radostí srdce jsou čistší, sdílíme-li je s jinými.

Vdávejte se, poněvadž v dobách velikého neštěstí, když celý život jest otráven, jen v lůně rodinném odvahy a srdnatosti nabudete, jen z tohoto zdroje čerpati budete nové síly a novou útěchu.

Vdávejte se, abyste ušly těžkým a hrozným chorobám, plynoucím ze života panenského, z nichž jen některé tuto jmenujeme, jako:

1. hypochondrie,

2. hysterie,

3. katalepsie,

4. zádumčivost,

5. omrzelost života,

6. mučivé a smilné sny,

7. nespavost,

8. padoucnice,

9. pomatenost mysli,

10. šílenství.

Jak zhoubně účinkuje coelibat na duševní vlohy ženiny, toho důkazem úžasný počet starých panen, podlehnuvších pomatenosti mysli. Tak např. r. 1832 jen v jediné nemocnici de la Salpetiére v Paříži napočítáno ze 1726 žen šílených 1276 starých panen. Kdo by se osmělil, seznav hrozné toto číslo statistické, obhajovati coelibat?

Manželství jest láska, která ozařuje a šíří život, jest šťastným vývojem všech schopností citových, kdežto coelibat jest sobectvím, smrtí a nicotou.

Proto tedy, dívky drahé, vdávejte se, poněvadž tělesné ústrojí vaše stvořeno jest pro manželství; a pamatujte si dobře, že beztrestně neporušuje nikdo toho zákona přírodního.

V manželství muž zosobňuje sílu a žena milostnost a lásku.

Muž jest podporou mladé rodiny, a žena jest její libovonným květem.

Muž pracuje, aby pojistil živobytí své rodině, a žena je vychovává, věnujíc jako starostlivá matka všecku svou péči choti a dětem.

A tak manželství budí, rozmnožuje a sesiluje lásku k potomstvu; všecky síly tělesné i duševní mají v manželství svůj podíl; proto také bylo vždy pokládáno manželství za základ společnosti a za záštitu dobrých mravů.

A nyní pozorujte dívky, které sestárly v panenství; rozebírejte jejich stav tělesný i duševní, jejich dobré i špatné vlastnosti; vždycky najdete tu nějakou mezeru, tak že nutně přiřknete přednost ženě provdané.

Stará panna jest nesnášenliva a hašteřiva, stále jen hledí kousati a trhati jiného; stále skrblí, jest sobecká ve všem svém jednání a často nezná žádného slitování a smilování s chybami bližního svého; závidí každému štěstí, kterého sama nepoznala, a tak plynou smutně dny života jejího v samém zármutku. Žádné ohledy, žádná úslužnost, žádné radosti z marnivosti vzešlé, žádné slasti z jmění a bohatství plynoucí nemohou jí býti útěchou za to, že zůstala starou pannou; její povaha poukazuje k tomu, že v nitru jejím jest pusto, že žárlivost a rozmrzelost jí lomcuje jako nezvratný důkaz, svědčící proti coelibatu a pro manželství.

***

Jak vidíte, všecky výsady jsou pro manželství a všecka neštěstí pro coelibat. Po tomto krátkém výpočtu předností na jedné straně, hanby a bídy na druhé straně, zda-li může která žena váhati a neprovdati se?

A až se provdáte, pak, ó ženy, nabudete nových a ještě větších práv a nároků na úctu všeobecnou; za to však také nové bude vám plniti povinnosti. Vaše právo, toť stejná moc v pospolitosti, vaše povinnosti, toť láska k choti, abyste jej činily šťastnějším; jest na nás využitkovati svého času a svých schopností, abyste dobře a řádně vedly domácnost ku prospěchu a štěstí celé rodiny; přesně na vás naléhá i povinnost vychovávati své dítky tak, aby řádnými a užitečnými se staly občany. Toť nejušlechtilejší úkol, který na vás čeká, a plníte-li úkol tento poctivě, budete milovány a ctěny ode všech.

A nyní prosíme ještě mladé naše čtenářky, aby s největší pozorností si přečetly následující kapitolu, napsanou se zvláštním ohledem na ně, kterak by mohly si pojistiti své štěstí v manželství.

Pokračování, více pod odkazem Z historie/Třicatero krás ženy