Třicatero krás ženy 45. Chyby a vady ženy podle okolí, v němž žije

V říši rostlinné právě tak, jako v říši živočišné, každá bytost jeví některé nedokonalosti, chyby a vady. A plémě lidské více než kterýkoli jiný druh tvorstva zdá se býti důkazem tohoto zákona, hnaného do krajnosti, tj. plémě lidské převyšuje všecky ostatní tvory svými vadami a chybami. A tak, promluvivše o pěkných vlastnostech ženiných, nechceme-li, aby práce naše byla kusá, věnujme také několik slov jejím nedostatkům a stínům, zatemňujícím někdy živé a jasné barvy obrazu. A toho se nelekejte, mé dámy, neboť chyby, o nichž nám bude jednati, jsou také chybami mužů, a podkládáme se své úloze jen za tím účelem, abychom vás zdokonalili. Proto zběžně načrtneme hlavní vaše vady a chyby.

Koketnost

Tato vada má svůj původ ve zbědované výchově, které se dostává našim slečinkám. Zdá se, jakoby se vychovávaly jen k tomu, aby dovedly si upraviti šaty, připevniti si stužku nebo krajku, slovem, aby se parádily, okrašlovaly, jen aby se zalíbily mužům; vždyť učení na pevných základech se opomíjí. Obrazotvornost pracuje, pěstuje se nad potřebu, ba na úkor zdravého rozumu; děvče myslí jen na svou toaletu, na prostředky, kterými by na sebe přivábila zraky všech, aby se jí podivovali. Tu duch uzavírá se především, co jest vážného; a rozeznávání dobrého a zlého mizí; špatný příklad žen světaček, honosících se svým přepychem, na ně se usmívá a za krátko je také kazí a hubí.

Jen na to pomýšlejte, mé dámy, že tato frivolnost vás snižuje před mužem, že pozbýváte jí oněch rozumových výsad, na něž byste měly býti hrdy a kterých žárlivě byste měly stříci. Muž, jenž vydává se na cestu, obyčejně mívá před sebou určitý cíl, za nímž kráčí. Žena zapomíná na cíl a pomýšlí na rozličné náhody a nehody, které by ji mohly cestou stihnouti, pomýšlí na dojem, jaký udělá na své spolucestující. Myslí na šaty a okrasy, které má s sebou a které tvoří jaksi část její vlastní bytosti; libuje si v myšlence, že v obleku šitém podle nejnovějšího modního střihu vzbudí podiv a hluk a že ostatní ženy budou na ni žárlivy; a na tisíce jiných malicherností podobných naplňuje mysl její, tak že v ní nezbývá místo pro něco vážného. Oh ženy! jen pomýšlejte na to, že duševní důstojnost duše, že vaše cena ve společnosti každým dnem klesá a mizí při takovémto dětinském počínání.

Frivolnost

Podle Akademie jest koketnost nezřízenou touhou, upoutati na sebe pohledy, líbiti se, sváděti a buditi zúmyslně lásku, které odpovídati nemíníme; jest to hříšné poletování a pohrávání. Koketa hledí všemi možnými prostředky vyniknouti zbožňovateli. Odnímá bez milosrdenství muže jeho povinnostem, chotě ženě, milovníka milence, a když se jí podařilo upoutati je na sebe, učiniti z nich své otroky, radují se několik dní ze svého vítězství a pak na ně zapomíná a jimi pohrdá jako jinými svými obětmi.

Toto úskočné jednání vymáhá přemnohé podrobnosti, lsti a výpočty, tak že taková žena neschopna jest jakékoliv jiné myšlénky; a z toho jde, že pro společnost lidskou jest ztracena, nejsouc jí k žádnému užitku. Tento způsob koketnosti jest hrozným hříchem, však také pyká každá koketa dříve nebo později hrozným způsobem za všecko to zlo, které natropila.

Záliba v řečech pochvalných a v poklonách. Z této vady rodí se právě koketnost.

Záliba ve strojení a fintění. Také tuto vadu má na svědomí koketnost, neboť z ní se rodí.

Záliba v zábavách společenských. Ženy světačky neznají žádného vážného zaměstnání, aby bylo protiváhou této touhy po zábavách, a tak se stává, že všechna činnost jejich obrazotvornosti rozptyluje se po úzkém kroužku těchto malicherných starostí a malých vášní, zúplna neplodných pro rodinu a společnost.

Když vášnivá touha po večerních zábavách, po tanci a divadle usadila se v srdci ženině, pak s bohem! vy čisté a klidné radosti, vznikají u krbu domácího. Taková žena nesmí o jiném a netouží po jiném, než po oněch hlučných radovánkách, po bláhovém vyražení stále se měnícím. Práce v domácnosti, obyčejné potřeby životní stávají se jí nechutnými, nudí se a hoří netrpělivostí, kdy že nadejde opět chvíle, aby mohla na ples nebo do divadla. Ach! té nešťastnice! jak jest hodna politování!... A ten její ubohý choť!... Nutný následek této vady jest zkáza domácnosti a rodiny. Ale na tom ještě není dosti; jiné a jiné neřesti rodí se z této touhy po radovánkách světských, bez nichž nemůže se obejíti; chce jim přece všecko hověti, děj se co děj… A tak nastává úpadek mravnosti a stále se šíří dál a dále v lůně celé společnosti.

Marnivost. Marnivost jest vadou slabého ducha a obmezeného mozku. Osoby marnivé hledí upoutati na sebe oči všech chvastavou okázalostí svého oděvu a jeho okras; rády by se odívaly stále bohatěji nežli jiné ženy a dopouštějí se tisícerých bláhovostí, jen aby nad jiné vynikly. Jejich nároky unavují, a na konec každý se jen směje takovým ženám.

Pýcha. Právem patří pýcha mezi sedmero hlavních hříchů, neboť jest úskalím, o které se roztřišťují všecky ctnosti. Kaziť pýcha zásadu i pramen každé ctnosti. A proto nikdo nepovstává ani dosti záhy ani dosti energicky, aby pustil se do boje na potlačení náchylnosti k tomuto hříchu.

Žárlivost. Nejdivočejší vášní jest žárlivost, která v záchvatech své šílenosti užívá dýky a jedu a hrůzu plodí, kamkoli vkročuje. Žárlivost jest hrozným blouzněním, horečkou palčivou, která otravuje a zžírá srdce a proti níž lék rozumem poskytovaný bývá zhusta málomocný. Toliko silný otřes může s jistotou zápasiti s vášní touto. A proto každá žena měla by pro vždy výhost dáti této hrozné duševní chorobě.

Pomlouvačnost. Jestliže vnikl do srdce ženina jed pomluvy, stává se žena metlou společnosti lidské; každý bojí se ženy pomlouvačné, hrozí se jí a vzdaluje se od ní jako od studánky otrávené, smrt kolem sebe šířící. Massilon pěkně o tom propověděl toto:

„Pomluva vrhá do všeho rozkol, zášť a pomstu. Vše, co z ní se rodí, jedem jest prosáklé a porušuje a ničí celé své okolí. Ano i její pochvaly jsou otravou, a mlčení její jest zločinné.“A proto pomluva měla by se trestati přísněji nežli loupež; neboť nesnadněji jest uhleděti se pomluvače nežli zloděje a loupežníka.