Třicatero krás ženy 48. Fysiognomie – Umění poznati člověka vnitřního podle jeho zevnějšku. Studie velmi důležitá pro ženy

Jako každá letora a každá idiosynkrasie má své dobré a své vadné stránky, tak poukazuje také každá fysiognomie zvláště známkami více méně snadno ocenitelnými na duševní i tělesné vlastnosti jednotníkovy. Fysiognomie čili umění poznati nitro člověka z jeho zevnějšku není pouhým uměním, zakládajícím se na domněnkách, jak si myslí tak mnozí lidé; a i když někdy umění toto v omyl uvádí, za jiných okolností podává obraz skoro matematicky přesný; ovšem že třeba, máme-li jistě cíle svého dojíti, mysli, která upjatě dovede pozorovati, a dlouhých zkušeností, nabytých na velice různých jednotnících.

Jsme toho mínění, že umění fysiognomické k velikému prospěchu jest ženám, navštěvujícím společnosti, a proto nemůžeme dosti je nabádati k tomu, aby oddaly se studiu tohoto umění, aby alespoň v hlavních a základních rysech s ním se seznámily; neboť poznání povah lidských z tváře jejich vyvaruje je nebezpečných styků a mnohého trpkého sklamání.

Každá osoba mimovolně ve své tvářnosti dává na jevo svou povahu, a přese všecky změny, které mohou nastati nemocí, vůlí nebo přetvářkou, tento výraz nikdy zúplna nemůže vymizeti; a tak vždy pro znalce zůstane tu několik rysů, po nichž povahu seznává.

Aby kdo vniknul v tajemství fysiognomická, jest mu jen třeba opravdu hleděti odstraniti nesnáze, vznikající při pozorování a posuzování. Především třeba tedy pozornost svou věnovati charakteristickým známkám každé letory a každé fysignomie, abychom nepletli si výraz zasmušilý s výrazem přísnosti, výraz lhostejnosti s výrazem něžnosti, abychom rozeznati dovedli přenáhlenost od živosti, bázlivost a neobratnosti atp.

Člověk zasmušilý obyčejně bývá falešný a zlý, člověk vážný naopak samá pravda a povážlivost, každý na něho se může spolehnouti.

Nerozvážný člověk zřídka má ustálenou jakousi povahu; neboť chování jeho jest nepromyšlené, a proto snadno může každého přivésti do špatných řečí.

Muž čilý bývá vtipný a citlivý; netečník jest mírný, ale lhostejný atd.

Muž povahy cholerické bývá v sebe uzavřen, trpěliv a energický, jest schopen velikých vášní; bývá umíněný, sleduje-li nějakou myšlenku a žene-li se za nějakým cílem.

Muž povahy sanguinické bývá lehkomyslný, otevřený, galantní, úslužný k ženám, ale indiskrétní a těkavý, vyhledává rád změny ve svých láskách a zábavách.

Lymfatik jest zdlouhavý, lenivý, sobecký a skoupý, není v něm ani zápalu ani vášně; žije zcela lhostejně, a i když někdy paprsek lásky rozehřeje srdce jeho, netrvá to nikdy dlouho a záhy opět upadá v obyčejnou svou lhostejnost.

***

Fysiognomie podává velmi zřetelně jisté dobré a špatné vlastnosti, jako zlost, trpělivost, přímost, faleš, skromnost, marnivost atd. atd. Člověk prchlivý bývá skoro vždy přímý a upřímný, ale pánovitý. Falešník jeví se vždy se dvojí tváří; jednou bývá bázlivá, hledí uniknouti každému pohledu z obavy, aby nebyl prohlédnut; jindy zase bývá smělý a drzý, vyhledávaje v očích druhého, neprobouzí-li se v něm nějaká pochybnost. Ale pozorujeme-li jej bedlivě, naposled přece jen poznáváme buď jakousi drzost nebo nerozhodnost, před kterou mizí každá naše pochybnost; faleš pokrytcova provázena bývá lstivostí, zastřenou lží, předstíraným vzezřením, objednaným výrazem, obmyslným lichocením; ale jsme-li jen poněkud pozorni, nikdy nás neošálí pokrytec svou klamavou radostí i bolestí; neboť pravda má svůj ráz, který nikomu nepodaří se napodobiti.

Znamení z barvy pleti

Fysiognomikové pozorovali, že bílá pokožka, pleť čistá jest znamením ducha veselého a dobré povahy, žlutá pokožka a pleť temná že hlásají naopak, že mysl jest v sebe uzavřena, mrzutá a málo sdílná. Pleť bledá označuje tělesnou i mravní bezcitnost; pleť načervenalá poukazuje na prchlivost a hněvivost.

Znamení z rysů tváře, z barvitosti hlasu, z pohybů apod.

Jednotlivé ústrojí a jednotlivé rysy tváře poskytují znamení, podle nichž můžeme souditi o povaze velmi pravděpodobné, ne-li zcela jistě.

Tlustá hlava hlásá, že mysl jest lenivá neb umíněná; - malá hlava prozrazuje živou obrazotvornost a lehkovážnou mysl; - prostřední hlava poukazuje na ducha rozumného, na povahu vždy stejnou.

Široké čelo jest znamením veliké rozumnosti.

Čelo malé a nízké jest znamením ducha obmezeného a povahy pokrytecké.

A zásada, že oko jest zrcadlem duše, trvá všude a vždy v nezdolné jistotě. Neboť opravdu oko neklame nikdy, ani když hledí nás oklamati; ovšem že třeba jest velikého cvičení, aby kdo jasně četl v očích člověka, jenž hledí výraz svého pohledu utajiti.

Veliké oko poukazuje na povahu dobrou, ale na ducha prostředního; - malé, lesklé oko jest znamením čilého ducha, velice sice pronikavého, ale povahy lehkovážné a odmlouvačné.

Oči veliké a vlhké prozrazují ducha slabého a letoru chlípnou.

Černé oči a lesklé hlásají živou obrazotvornost a značně čilou mysl.

Oči šedé, pohaslé a krvavé prozrazují srdce sobecké, ducha chladného a povahu tvrdošíjnou a neústupnou.

Modré oko jest znamením srdce výtečného, duše něžné a povahy důvěřivé.

Obyčejně oko rychle se pohybující poukazuje na ducha čilého, naopak oči volně pohyblivé poukazují na duševní lenivost.

Pokračování, více pod odkazem Z historie/Třicatero krás ženy