.jpeg)
Krása, duch a vnady jsou vlastnosti, pro které muž miluje ženu; a když příroda odepřela ženě krásu, hledí všemožným způsobem nahraditi tento nedostatek druhými dvěma vlastnostmi.
Před krásou v prachu se koří muž; duchaplnost a vnadnost ženy činí roztomilými a hledanými; ale největším kouzlem jejich povahy jest přece jen ona skromnost, která hledí se skrýti před očima a veřejností a zvyšuje tak cenu krásy.
Žena, byť sebe krásnější byla, nemá se nikdy tím vynášeti a pyšniti; byť sebe více ovládala své obdivovatele, vždy nechť zůstane skromnou a zdrženlivou. Domýšlivost nikoho nekrášlí a nejméně mladou ženu.
Pochvalování jest libou vůní, kterou ženy náruživě milují; není sice třeba, aby žena byla naprosto chladná a nevšímavá ke chvále, poněvadž by pak přestala býti roztomilou, ale nechť střeží se, aby po ní nebažila a netoužila příliš dychtivě, neboť opojení z toho bývá velmi nebezpečné, jako opojení ze silných vůní; chvála může i mozek zkaliti.
Kdo příliš po chvále dychtí, stává se směšným, a každý dobře to pociťuje, jak hroznou zbraní jest směšnost nejen ve Francii, ale i jinde.
Buďtež tedy, ženy, vždy roztomilé, protože roztomilost jest vždy nejjistějším prostředkem zalíbiti se.
Vyhýbejte se všemu přílišnému a ustavičnému smíchu, neboť smích takový jest příznakem chudého ducha; a zvláště nesmějte se nikdy v dobu nevhodnou. Smějme se sice hlouposti právě tak, jako dobrému vtipu, ale vždycky jest hloupostí smáti se v nevčas.
Žena má býti také jednoduchá ve svém vkusu a umírněna ve svém přání; neboť v tom najde výtečný prostředek, který ji povede ke štěstí.
V neštěstí bude každá řádná žena odhodlaná a štěstí své ponese ve vší skromnosti; neboť jen tak získá si lásku a obdiv.
Nikdy žena toho nezapomene, že bohatství a krása jest věcí velice pomíjející, kdežto ctnosti neobávají se, že zub času je rozhlodá.
Také nebude se žena pyšniti svými pěknými vlastnostmi, ať tělesnými, ať duševními, nikdy pýcha nevnikne do srdce jejího pro její postavení společenské; neboť pýcha a marnivost jsou vadami, pro které z přátel nejupřímnějších stávají se nepřátelé.
A samolibosti bude míti žena právě jen tolik, kolik jí třeba, aby vhodně si vedla.
Řádná žena nebude nikdy tlachava, poněvadž nemlčelivost ničí důvěru, a zvědavost neštěstí v zápětí mívá.
Již starý jeden básník vyslovil se o tom takto:
Tajemství pro mnoho duší, zvláště mezi ženami,
jest těžkým břemenem;
jsouť tak velice zvědavy, že nejjistější prostředek
jim se znelíbiti jest počít vypravovati
o něčem a vypravování nedokončiti.
Ostatně nevěděly by ani co počíti,
kdyby nedělaly zlomyslné své poznámky.
Proto sprostěte se, o ženy, vady tak zevšeobecnělé u žen, totiž mluviti příliš mnoho; naslouchejte velmi dlouho, mluvte málo a uvažte dobře každé své slovo, aby z odpovědi vaší vždy vyznívala příjemnost a lahoda; hleďte, abyste přerušováním v řeči neuráželi toho, kdo s vámi hovor rozpřádá; hleďte, abyste dovedly v čas také mlčeti, a tak nenarazíte na mínění cizí.
Nikdy nechápejte se slova, mluví-li někdo jiný, a také ho v řeči nevyrušujte, neboť chování takové svědčí o nezdvořilosti.
Nikdy nestavte se býti tajemnými, naopak buďte přímé a upřímné, ale ne každému na pořád abyste srdce svá otvíraly. Nezadáte si ničeho mlčením, ale vydáváte vše v nebezpečenství, když jste příliš sdílné.
Uzavřete sluch svůj před pomluvou a utrhačností, slovem, přede všemi řečmi, které jsou výplody nenávisti, aby bližního trhaly. A pomlouvá-li vás kdo, vězte, že šlechetnost srdce právě v tom se jeví, nemluviti špatně o těch, kteří zle mluví o vás.
Opovrhujte klepem, jenž škodí dobrému jménu vašich přátel a známých; a vždy raději kloňte se k tomu politovati neb omluviti chyby a slabosti jiných.
Nebuďte uraženy spíláním; ozbrojte se trpělivostí a opovrhujte, jak toho zasluhují, pomlouvači a utrhači; zapomeňte vše, co kdy řeknou nebo učiní proti vám, a hleďte, abyste prodchnuty byly pravdou, že spílání zneuctívá jen ty, kdo jiným spílají.
Nikdy na jiného se nerozhorlete, a kdyby přece zlost dostala se do srdce vašeho, vyčkejte pro své jednání okamžiku, až klid opět se dostaví.
.jpeg?s3=1)
