Třicatero krás ženy 54. Rady, zvláště dámám vyšší společnosti

Ve vyšších kruzích společenských a napodobením i opičením také mezi zbohatlými měšťáky žena si utvořila postavení umělé; žije jen zábavám, zahálce, změkčilosti, tu a onde poddává se předřážděnosti a činnosti abnormální; spí a odpočívá ve dne, aby bděla a žila v noci. Toť jejím zvykem. Sedí uzavřena ve svých pokojích uprostřed květin a opojujících vůní při zavřených oknech a spuštěných záclonách; vdechuje do sebe vzduch zkažený a bývá zbavena dobrotivého účinku světla slunečního. Neví ani, co je čistý vzduch, jenž proniknut jsa paprsky slunečními jest nezbytně potřebný zdraví. Čistý vzduch bez prachu, vlhka, vůní a zápachů neskonale větší má přednost před vzduchem prosyceným vůněmi a teplem umělým. Zvyk vycházeti z bytu a ihned vsedati do kočáru a při návratu sestoupiti a ihned opět se uzavírati ve svých komnatách, tělu jest na velikou újmu a záhubu. Přílišný klid a odpočinek ničí sílu tělesnou, neboť údy naše jsou stvořeny k výkonům. Takovýto způsob života, provádí-li se po dlouhou dobu, vede neomylně k předrážděnosti čivové, která záhy se přeměňuje v neuropatii čili chorobu čivovou, velice záhubnou jak tělu, tak duchu lidskému.

Nervosní ženy bývají obyčejně lící bledých; pokožka jejich, obyčejně tmavá, zřídka bledá, bývá suchá, studená nebo palčivá. Jejich pohledy bývají tu živé, tu ušlé; jejich výraz tváře vyniká neobyčejnou měnivostí. Pohyby jejich jsouce v přímém poměru k okamžitému stavu soustavy čivové, buď nedbalé, buď ukvapené, náhlé a trhavé; po nejhlubším zemdlení následuje často taková energie, že překvapuje a děsí. Jejich obrazotvornost velmi snadno se rozpaluje a skoro vždy obestírá rozum. Proto také jsou ženy takové pověrčivé a blouznivé, proto vrhají se střemhlav do náručí pověr nejhloupějších. Vyjadřují se se zanícením, v řeči se rozohňují a po stupních dosahují až výšin nadšení básnického; toť také příčina, proč v starověku úlohy Pythií, Pythonise a jiných věštkyň byla vyhrazena ženám. – Přemrštěnost citu a obrazotvornost jest pro ženu nezanikajícím pramenem nadějí a zklamání, radosti i žalů, života i smrti!...

Když u ženy z vyšší společnosti následkem nezřízeného života, k jakému ji odsuzuje vzdělanost, nastoupilo čivové rozechvění, pro sebe menší maličkost ihned se hněvá, třese se při nejslabší ráně, padá do mdlob, dusí se… A hleďte jen, jaká to podivná zvláštnost, jaké to poblouznění ducha! Taková ženuška, která klesá a padá do mdlob při sebe nepatrnější ráně fysické nebo duševní, běhá vstříc nejsilnějšímu rozčilení; trpí při každém, ale přece raději trpí, než aby zůstala lhostejna. Toť onen chtíč a ona touha po pocitech silných, ona nezdolná potřeba radosti nebo žalosti, která lákala vznešené dámy starověkého Řím ke krvavým hrám v cirku. Za našich dob mravy naše nepřipouštějí takových her, za to ženy se tlačí do soudních síní, aby vyslechly dopodrobna nějakou rozepři skandální; kde každý se chvěje a otřásá při podrobnostech divokého zločinu a na místech kde lidské spravedlnosti bývá dosti činěno rukou katovou, tam ženy bývají vždy četněji zastoupeny nežli muži. A hledáme-li příčinu této nenasytné chtivosti po vzrušení duševním, nalézáme ji předně v přílišné zvědavosti, vrozené přirozenosti ženské, dále v zahálčivosti, nečinnosti a nudě, ve které zmírají tak mnohé ženy štěstěnou hýčkané; a takové ženy chápají se všech příležitostí naskytujících se, jen aby svůj čas nějak si ukrátily a své city pozměnily.

Jinak sice posud nenastupují vážné nepořádky a zmatky, ale když po letech vznětlivost přechází v trvalou neuropatii čili chorobu čivní, tu není již klidu pro ženu, a dny života jejího plynou v bolestech takových, že život sám stává se jí obtížným.

Neuropathie béře na sebe tisíceré tvary, podává staré různosti a odrůdy. Tu vyskytuje se silný tlukot srdce, bolestná dráždění, dušnost, závrať, mdloba; jindy opět horkost stoupá do hlavy, a hned po tom v celém těle mrazí, až naskakuje husí kůže; jindy následují nesnesitelné bolesti bederní, zmalátnělost ve všech údech, vysílenost a největší úpadek sil. Jindy opět objeví se hysterie se všemi svými hroznými následky.

Nejhroznější spoustu, proti níž velice nesnadno s úspěchem jest zakročiti, jest gastralgie čili čivní choroba žaludeční, která skoro vždy také zasahuje střeva. Gastralgie plná větrů nesmírně ničí záživné síly, kazí chuť nebo budí hlad zámorný. Sotva že jsi pojedl, již vynořuje se nesmírně mnoho plynů v žaludku, a plyny ty způsobují časté krkání velice seslabující. Nadbřišek a břich se nadouvají, plyny stoupají a klesají, způsobujíce temné kručení, a nemohou býti vyhnány z těla. Jest to jakási bouře, burácející v nitru břicha, zácpě nedá se uleviti; povaha se zasmušuje, stáváme se smutnými, morousovitými a prchlivými, jsouce na obtíž sobě i jiným.

V dobách měsíčního čištění ženy by měly se vyhýbati všem vlivům tělesným i duševním, které by mohly míti v zápětí přerušení čmýry, a nastane-li bez příčiny známé a zjevné, nechť žena pospíší na poradu k lékaři. Jako složitý stroj pravidelněji chodí, když kolečka se namaží, tak také ve stroji lidském nemůže nastati nějaké přerušení, aby zdraví neutrpělo značné škody.

Střezte se počínání hříšného a rozličného podivínství, které kazí a hubí krásu; velmi snadno zlý návyk přechází v druhou přirozenost, a jakmile se to stalo, nesnadno jest návyku takového se zbýti.

Neustále pěstuje všecky tělesné i duševní vlastnosti, pro které jste tak oblíbeny a milovány. – Věnujte svým vlasům všecku potřebnou péči hygienickou, abyste si je zachovaly; neboť krásné vlasy jsou nejen užitečny, ale i na okrasu.

Udržujte svou pokožku a pleť svěží; pečujte o krásu svých očí, svých zubů, svých rtů, svých rukou a nohou, zkrátka pečuje o všecky části těla svého, poněvadž péče věnovaná jejich kráse, přispívá také nesmírně jejich stavu zdravotnickému.

Cvik rozumu

Zbývá nám dáti poslední radu ženám, totiž aby prázdné své chvíle věnovaly rozmanitému cviku duševnímu.

Pěstuje-li se duch, rozšiřuje se paměť, soudnost atd. atd., duše se povyšuje, srdce ušlechťuje, krásné city se vyvinují, a spějeme tak cestou k dobru. Pěstění ducha činí člověka dobrým, roztomilým, užitečným svým bližním, upevňuje pouta, vížící chotě k manželce, a poskytuje prostředky dáti dobré vychování dětem. Slovem, pěstění ducha jest pramenem ohromného množství příjemných zábav a radostí, o nichž osoba nevzdělaná nemá ani ponětí.

A proto ženy nechť pěstují a vzdělávají svého ducha a to zvláště za účelem mravním. Můžeť sice žena slynouti krásou, toaletou a okrasami, ale opravdu se líbí toliko duchem a vnadami svými.