Třicatero krás ženy IV: O dokonalostech a ctnostech ženiných

Vláda – Politika

Proč by ženy nebyly schopny říditi záležitosti veřejné, vésti vládu státní?... Jedni myslí, že síly potřebné by se jim nedostávalo; jiní tvrdí, že by stále kolísaly při svém jednání mezi násilím a slabostí. P. Lemoine o tom dí: „Jsou mužové politikové, kteří pro vladaření nejsou nic jiného nežli ženami; ale vím také velmi dobře, že mínění těchto politiků není tak svaté jako slova evangelia. Státy se neovládají,“ připojuje, „toliko vousem, nýbrž řídí se obratností ducha a silou rozumu; a duch může býti právě tak dokonalý a rozum tak výborný v hlavě ženy jako v hlavě muže. Rozumnost nezvyšuje se silnými svaly, rameny a pažemi; síla těla netvoří veliká knížata; zákonodárci a mudrcové řečtí nikdy nepatřili mezi atlety. Ruka řídící veslo není rukou řídící kormidlo, právě tak jako ruce, v nichž spočívá železo, by byly neschopny, kde by šlo o pěsti. Samice orlí má právě tak ostrý zrak jako samec; srdce lvice jest právě tak veliké jako srdce lvovo. Obezřelost, prozíravost a lstivost jsou předními nástroji politiky a náleží oběma pohlavím; jsou tedy ženy právě tak schopny vládnouti jako muži.“

Také my jsme toho mínění, že politika není nad síly ženské. A dějiny nám dokazují, že není národa, který by nemohl se pochlubiti slavnými kněžnami a královnami. Ano mohla by se i postaviti otázka, zdali při stejném počtu slavných panovníků a panovnic nebyla by výhoda při ženách.

V čele žen, které řídily sudy států, jmenujme tyto:

Semiramidu, jejíž slávou slynul celý starý věk;

Didonu, zakladatelku Karhaginy, která lepšího osudu zasloužila;

Agaristu, královnu athénskou.

Kleofeu, která se odvážila vzdorovati zbraním Alexandra Velikého tak, že tento velikou úctu jí vzdával;

Thomiridu, královnu Amazonek, která přemohla Kýra;

Kamillu, královnu Volsků;

Boadiceu, která porazila Římany;

Kleopatru, královnu egyptskou, stejně proslavenou svými vlohami jako svou krásou;

Zenobii, která dobyla Egypta a odvážila se pustiti v zápas s Římany;

Yolandu, královnu cařihradskou;

Vastu, která v Čechách založila říši žen, podobnou říši Amazonek starověkých;

Marketu Valdemarovnu, příjmím Semiramis, která živostí svého ducha a rozsáhlými svými vědomostmi předčila nade všecky veliké politiky své doby;

Vandu, královnu polskou, která bojovala v čele svých zástupů proti knížeti Ritagoru a porazila jej ve dvou bitvách;

Isabelu Kastilskou, která velice přispěla k objevení Nového světa a vyhnání Maurů ze Španěl;

Kateřinu de Foix, která pravila choti svému, králi Navarskému: Done Juane, kdybyste vy se byl zrodil Kateřinou a já Juanem, nebyli bychom nikdy pozbily Navarry.

Jeannu d´Albert, Elišku, královnu anglickou,

Markétu Anjouskou, Kateřinu, carevnu ruskou, Marii Terezii, královnu českou a uherskou, a tolik jiných a jiných.

Byly to vesměs ženy, které duchaplností, udatností a šlechetností svou zasloužily si jména slavných a velikých panovnic.

Výmluvnost

V starém Řecku tři ženy proslavily se v řečnictví: Agariste, královna athanská, Aspasie, která složila několik řečí pro Periklea, a Lais Korinthská, jejíž život nám popsal Aristofanes Byzantský. O této chceme citovati tento fakt:

Básník Euripides dvakráte se oženil a po dvakráte dal se opět rozvésti, i přísahal ženám pomstu, která není mu k veliké cti a pro kterou také ostrým vtipem svým si ho dobíralo několik satirických básníků, mezi nimi také Aristofanes. Euripides ve svých dílech vypouštěl vždy jedovaté šípy na ženy; proto Lais nepřipustila ho do svého kruhu. Jednoho dne Korinťanka meškala ve společnosti, kde byl také Euripides, a tu povstal spor mezi nimi Eupirides, byv napaden velice slušně a vtipně ženou, kterou opovrhoval, slabou odpovědí se bránil před vybraným posluchačstvem; stud vháněl mu všecku krev do tváře; pak se rozhněval a po příkladu všech, kdož nemívají pravdu, konečně haněl a urážel. Naopak Lais, zachovavši si úplně chladnou krev, porazila básníka a vyšla jako vítěz ze zápasu ku cti žen. Každý v Korinthě záhy se dověděl o porážce popudlivého Euripida, jenž tím byl přinucen opustiti město. Pochlebníci Laidini velice přeháněli toto malé vítězství a prohlásili, že Lais jest právě tak duchaplná jako krásná.

V dějinách římských setkáváme se s velmi významným skutkem výmluvnosti u žen. Když druhý triumvirát v krvi římské se brodil a kde jaké peníze shraboval, uvalena také daň na ženy. Žádný řečník nevystoupil, aby se opřel této neslýchané dani; tu Hortensie, dcera slavného Hortensia vystoupila na řečniště a hájila žen tak výmluvně a neohroženě, že tyranové se zarděli a dekret svůj odvolali. Mladá Hortensie ve vítězoslávě byla doprovozena domů, dobyvši si slávy, že dala v týž den mužům příklad zmužilosti a výmluvnosti, tyranům pak poučení, co jest lidskost.

Tullia, dcera Ciceronova, byla právě tak výmluvna jako její otec.

Cornelia, matka Grakchů, učila své syny rétorice.

Licinia, dcera Grassova, mluvila tak přesvědčivě a lehce, že zastiňovala nejslavnější řečníky své doby.

Cornificia vynikla stejně v básnictví jako v řečnictví.

Amasia Sentia, jsouc obžalována ze zločinu hrdelního, hájila se sama před praetorem římským a spor svůj vyhrála.

Afrania, manželka senátorova, sepsala několik obhajovacích řečí, kterým tehdejší řečníci velice se podivovali.

Isotta Nogarolla z Verony spisovala a přednášela tak výmluvné a pathetické řeči obhajovací, že kde jaký soudní úředník byl, přicházel ji poslechnout.

Eliška de Rosares a Elisa de Ivya, slavné kazatelky barcelonské, mužnými a přesvědčivými řečmi svými mnoho lidu ve víru obrátily. Lid se všech stran se sbíhal na jejich kázání, a biskup barcelonský žádal papeže za jejich kanonisaci.

Františeka Lebrixa, proslavená rhetorka, dosáhla učitelské stolice výmluvnosti na universitě v Alkale.

Algala z Korfu výborně se vyznala v gramatice a rétorice; veřejně vyučovala výmluvnosti a měla mnoho žákův obojího pohlaví.

Cornilla Morelliova proslavila se taktéž svou výmluvností a zvláště svými vlohami improvizačními. Jako Petrakovi dostalo se jí cti, býti korunovánu na Kapitolu.

Maria Fernandezova zasloužila si téže cti a také ji dosáhla.

Výmluvnost je tak přirozena ženám francouzským jako jejich spanilost, častý styk společenský dodává jim prohlédavosti a ostrovtipu nikterak nižšího druhu, nežli se vyskytuje u mužů, ano i v oborech, které výhradně skoro mužům připadly v úděl. Vynikaly velmi často takovou chápavostí, že i dovedený muž jim jí závidí. Všude ženy jsou od přirození výmluvnější nežli muž; ale Francouzky vynikají v tom nad ženy všech ostatních krajův a končin. Jakkoli mají tu vadu, že jazýček jejich jest až příliš obratný, mírní tu vadu rozmanitost, živost a vtip jejich hovoru, tak že vadu svou tak zakrývají, že jí nepozorujeme. Jestliže přesvědčiti jest účelem výmluvnosti, Francouzkám náleží první cena; neboť tak jsou obeznámeny s uměním, kterak se zamlouvati, tak zasvěceny v tajemství, kterak pohnouti srdcem, že nemožno jest jim odpor klásti a nedati se přemoci, když podnikly na vás útok. Cizinci, kteří navštívili Francii, byli vesměs okouzleni a podmaněni sladkou výmluvností Francouzek a prohlašují je vždy a všude za ženy nejroztomilejší a nejpůvabnější.

Zdroj: A. Debay Třicatero krás ženy, Praha 1908