 (3).jpeg)
Láska! Při tomto slově každé srdce mocně se ozývá, a prsa silněji se dmou; jest to tím, že láska jest oním sladkým citem, onou neodolatelnou příchylností, táhnoucí muže k ženě. Příroda tomu chtěla, aby láska byla jedním z předních pudů těla lidského, aby tak zajistilo se stálé trvání pokolení lidského.
Láska jest žhavou jiskrou, z níž život plápolá, lhostejnost jest ledový vánek, věštící smrt.
O lásko! Tobě se koří všecka srdce a všecky duše!
Umění posvěcuje tvé zázraky právě tak, jako tvá poblouznění; pro tebe mramor nabývá života a obrazy žijí; v divadlech ozývá se hlučná tvá chvála; hudba měkce lidi unáší ke stupňům trůnu tvého; básnictví rozplameňuje obrazotvornost a ukolébává ducha do rozkoší, které slibuješ. Ano, vše na světě děje se z lásky nebo láskou.
Je-li sladší milovati či býti milovánu? Milovati jest činná síla, vyzařující ze srdce na smysly býti milovánu jest jaksi omamující vůně, vyroňující se z jiného a zaplavující nás.
Smysly pravé lásky nestačí; třeba také srdce a duše.
Láska jest hrubá, nespojují-li se v jedno také duše, ale jest neplodná, nesúčastní-li se ji smysly. Lásku čistě platonickou třeba odkázati do říše vidin; neboť dvojice lidská, tělo a duch má nezbytně také dvojí popudy, půvaby tělesné a půvaby duševní. Ti, kdož horlili proti takové lásce, kteří hleděli zvrátiti přirozenou povahu citu, bez něhož není možno, aby lidstvo trvalo, ti byli zajisté jen fanatikové, tj. přemrštěnci, ztřeštěnci a blázni! Jen přemrštění fanatikové, jak praví Haller, mohli si smysliti zničiti lásku; a takovými apoštoly zničení sebe třeba opovrhovati nebo jich politovati. Moralista neobeznalý v politice jest nebezpečné individuum pro stát, poněvadž vštěpuje podtají do ducha národů myšlénky, protivící se přírodě, a může tak lidi zpitomiti a zdivočiti. Opovrhujeme tedy těmito apoštoly nicoty, kteří se osmělují hlasitě se stavěti proti tomu, co jest nejsvětějsího na světě. Láska zplodila ve všech dobách a plodí též za našich dní mnohem více vznešených a obětavých činů, než kterákoli jiná vášeň. Platon říkával: Láska podjímá se velikých věcí, vede nás na stezku ctností a nestrpí v nás žádné slabosti.
A jestliže láska jest někdy neštěstím v tomto životě, jestliže mladí smrtelníci, tvořící její dvořanstvo, upadávají do omylu a šílenosti, chyba v milencích, ne v lásce vězí.
Ze všech citů láska jest vášní, kterou ženy pociťují a vyjadřují nejsilnější měrou; jestiť kouzlem jejich života, jest duší jejich myšlének a modlou jejich srdce. Žena náhle se vzněcuje a snad dovede milovati i lépe i déle.
Jsouc ovládána studem a veřejným míněním, žena podtají a v tichosti obírá se svou láskou; obavy, strachy a překážky tlumí sice plamen její, ale neodnímají ničeho žhavé síle jeho.
U muže bývá více smělosti; neboťz obyčejně muž se prohlašuje láskou svou. U ženy bývá více bázlivosti; klopí zrak a mlčením se přiznává.
Ta protiva, ve prospěch žen svědčící, přináší jim sledkou vládu nad srdci, u níž znamení jest zákonem a pokynutí rozkazem; pohled a úsměv bývají odměnou pro muže opravdu milujícího.
Žena má dobře prozkoumati muže, dříve nežli mu daruje své srdce; neboť jest nepopíratelno, že po většině muži nemilují své milenky, nýbrž že hledají jen v ní ukojiti svých rozkoší. A byla-li žena tak šťastna, že dobře zvolila, když zadala svou lásku muži, jenž jí jest hoden, nechť s důvěrou lásce své se oddá; jestiť tu láska rozkošnou zahrádkou, dýšící rozkošnou vůní. Ale měla-li neštěstí, že špatně zvolila, nebo miluje-li bez naděje, že láska její bude opětována, nechť uposlechne hlasu rozumu a hledí vším možným způsobem zničiti oheň tak smutně ji zžírající. Nechť vyhýbá se setkání s předmětem své lásky, nechť utišuje pobouřenou obrazotvornost, nechť vrhne se do zábav společenských. Klid přijde v zápětí za mukou, rovnováha se dostaví konečně do celého těla i do mysli.
Hlavní podmínkou pro ženu jest lásku svou zadati na pravé místo. Jsouť lidé, jichž tělesné vzezření nebývá příliš lákavé, ale mají za to něžné srdce a jednají vždy s velikým rozmyslem. Pátravě prohlédají ženu dříve, nežli ji milují; odvažují prospěch i škodu z citu, přišlého na pravé neb nepravé místo; velice nesnadno se rozhodují…
Ale jakmile jednou se rozhodli, ožení se a jsou výbornými manžely. Jsou-li jen poněkud milováni, zdvojují svou pozornost a svou péči o své ženušky a není obětí, které by jim nepřinášeli.
Naopak jsou muži velmi příjemného zevnějšku, srdce velmi snadno vznětlivého, touhy prudké, milující šíleně, ba svět by převrátili, aby se jim dostalo předmětu jejich lásky. Láska těchto lidí jest zhoubně vyskytující požár, který však rychle zaniká tak, že jen popel a sutiny po něm zbývají. Neznají soucitu pro opuštěnou, neznají upomínky na minulost; hrubou vášeň svou ukojili a nyní jinde jí opět vyhledávají. A běda nešťastné ženě, která se dá lapiti výbuchy takovéto lásky.
Velmi často se říká a říkalo, že život ženin dělí se ve tři přesně od sebe oddělené doby:
v první době sní o lásce,
v druhé době pochutnává si na lásce a
třetí dobu tráví v lítosti nad ní.
Láska tedy zabírá celý její život. A když dochází žena doby třetí, myslí, že se probouzí ze sladkého sna, nedůvěřujíc si, že něžná láska, která jí tak lahodila v mládí, navždy z jejího srdce by byla ulétla.
První období jest básní čisté lásky; jest to vzlet citlivé duše, vyhledávající jinou duši, aby s ní splynula v jednu jedinou.
Druhé období plno jest rozkoší fysických i duševních, kterých jen láska jediná poskytovati může; jest to doba manželství, která těmto rozkošem dodává rázu zákonitosti; neboť každá bytost pudem svým od přírody jest k tomu doháněna. Coelibat v očích filosofových jest neštěstím, chorobou nebo lží.
V třetím období láska mění svůj tvar, žár její shasnul, ale popel chová v sobě ještě silnou teplotu. Ta jeví se stálým a trvalým přátelstvím, vnadou a jemností ve stycích s mužem přítelem. V očích ženiných, v jejím úsměvu a v její řeči všude setkáváš se se zbytkem bývalé lásky.
Pravá úloha ženy jest líbiti se, aby byla milována; muži nemilující žen jsou ještě horší těch, kteří ženy až příliš milují.
Co jest láska? Rychle pomíjející horečka, s počátku palčivá, opojující ve svém vrcholu záchvatovém a velice slabá na svém sklonku.
Láska jest v osmnáctém roce věku pravým citem, vášní, rozkošným snem; v třicátém jest to uctívání Boha bez víry; ve čtyřicátém jest láska zvykem a v padesátém hlupstvím.
Láska jest pro mládí tím, čím jaro květinám.
Pohlížíme-li na lásku jako na potřebu, na chtíč tělesný, nemůže dlouho trvati vlastní svou silou; s počátku všecko stravuje a na konec zmírá nedostatkem potravy.
Láska těch, kdo milují bez naděje na lásku opětovanou, jest pravou láskou.
Láska obírá se toliko přítomností, hledí si zábavy přítomné, zapomíná na přestálou trýzeň a nepředvídá budoucnosti.
V lásce žena zříká se sama sebe pro toho, komu srdce její náleží; jest schopna obětí, o něž muž jako slabé dítko by se roztříštil.
Muž nemiluje tak hluboce jako žena; neboť žena miluje jen jednou, kdežto muž mívá vždy několik lásek.
Milovati jest tolik, jako vyplniti všecky okamžiky svého života; neboť myšlénka stále jest činna u toho, jehož srdce bylo pochopeno srdcem jiným.
Obrazotrvornost mnoho zmůže v lásce; dodává poutavosti nejobyčejnějším slovům, budí v srdci všecky city, jež chápe a jimž rozumí. Milenci cítí svou obrazotvornost, a manželé oceňují sovu soudností.
Ke jest láska, tam není pouště, není opuštěných a prázdných obydlí, není dob pochmurných a dní deštivých, není ani okamžiku ztraceného.
Kdo miluje ženu roztomilou, citlivou a něžnou, pochutnává si na tom, co život nejsladšího a nejrozkošnějšího poskytovati může.
Žena hledí skrýti svou lásku před očima všech, kdežto muži po většině v té věci nebývají mlčenliví.
Láska jest nejvymáhavější a nejprudší vášní lidskou; ale za to také nejméně jest trvalá.
Nikdo nezná lépe lásky, než kdo cítí její strázeň.
Dopisy jsou velikou útěchou v lásce, jako bys do nich skládal veškerou tíhu svého soužení. I když péro píše vyhrůžky, srdce je ze lží trestá.
Láska životu jest tolik, jako slunce dnu. Láska podobá se měsíci; máť také svá období, kdy jí přibývá a kdy jí ubývá.
Láska bez obav a tužeb jest láska bez zápasu.
Právě tak nesmysl jest říkati v líbánkách, že budeš milovati věčně, jako tvrdíš-li, že budeš vždy zdráv.
Proč jedno pohlaví více by mělo býti káráno než druhé, že se poddalo lásce? Je-li pravdou, že ženy jsou slabší mužů, měl by jejich pád býti tím spíše omluvitelný.
Dvornost jest pro lásku tím, čím zdvořilost pro společenské vlastnosti.
Nepoctivější žena příznivě smýšlí o těch, kteří ji pokládají za krásnou a kteří ji milují; pobožná pak o těch, které uvádí v pokušení.
Střezte se lásky, jejíž předmět není lásky hoden.
Největším neštěstím pro lásku jest přežíti úctu.
Láska by měla přestati tam, kde počíná nevěra.
Ze všech vášní nejvíce láska se zamlouvá ženám, ale způsobuje také největší škody.
Právě tak jako na rozloučení směsi kávové třeba jest nalézti třetí kov, který by jevil větší příbuznost s některým kovem ve směsi, tak také v lásce nastává roztržka, když jiný předmět upoutal na sebe jednoho z obou milenců.
Trvání našich vášní tak málo na nás závisí, jako trvání našeho života.
Ačkoli není posud rozhodnuto, milují-li ženy upřímněji nežli muži, nezvratno jest přece, že dovedou ženy milovati lépe.
Muž přestává obyčejně milovati v té chvíli, kdy dosáhl, po čem toužil; naopak žena cítí, že láska její roste a vzmáhá se pro toho, komu přízeň svou věnovala.
Ve všech případech žena poddává se spíše lásce nežli penězům; u muže bývá pravý opak toho.
Žena, která si dá zaplatiti svou lásku, prodává, čeho ani nemá; jest to krádež, která přináší v zápětí větší opovržení nežli krádež peněz.
Dvě vášně toliko, vítězí nad láskou, totiž ctižádost u mužů a koketnost u žen.
Srdce, do něhož se vplíží ctižádost, nemá již místa pro lásku, poněvadž ctižádost vyhání lásku jako překážku, nebo ji užívá jako svého prostředku.
Bytost lhostejná, ledová, která nikdy nepoznala zahřívajícího paprsku lásky, jest pařezem, zaobleným v tělo lidské.
Síla životní jeví se v lásce, lhostejnost poukazuje na úpadek této síly.
Žena rovna jest muži schopnostmi rozumovými, ale liší se od něho srdcem a převyšuje jej láskou.
Muž upřímně milovaný ženou nemá lepšího přítele, ale také nemá horšího a ukrutnějšího nepřítele, je-li ženou nenáviděn.
Když láska (mluvíme jen o pravé lásce), jest vítězem, dědí všecky síly, které stud stavěl proti ní.
Láska jest pro ženy tím, čím voda květinám; květina vody postrádající usychá, a žena lásky zbavená nyje a vadne.
Nemožno jest milovati po druhé to, co jsme jednou přestali opravdu milovati.
Obyčejně milujeme hezké ženy z náklonnosti, ošklivé ze sobectví a ctnostné z rozumu.
Žena měla by býti soudcem čistoty v lásce podle stupňů ctností u muže. V lásce jemnocitné se smysly se nakládá jako se služebníky, a jen cit jest pánem.
Láska jest celými dějinami života ženského, a v životě mužů bývá toliko episodou. Dobré jméno, čest, úcta, vše závisí na chování našem k ženám, kdežto nespravedlivé veřejné mínění odpouští muži i jeho poklesy v lásce.
Láska mužů slábne a uhasíná, jakmile došli svého cíle, kdežto láska ženy z toho čerpá nové síly.
V hovorech o lásce muži rádi se vypínají dlouhými řečmi, ženy jen na polovic napovídají; tj. tím, že muži chtějí přesvědčiti a ženy odmrštiti.
Muž obyčejně zapomíná na svou první lásku, ale žena nikdy.
U muže nevzdělaného láska bývá hrubá; na opak u ženy očišťuje city, povznáší duši a zjemňuje její způsoby.
Rozličný a zcela opáčný má láska účinek na oboje pohlaví; u muže jeví se rozčilenost, u ženy vše soustřeďuje se ve snění.
Mezi láskou muže a ženy tento jest rozdíl: muž touží toliko po dosažení ženy, jest sobcem; naopak žena čerpá nový oheň ve štěstí, kterého muži poskytuje.
V lásce rozeznávej dobře dvě stránky; jedna odnáší se k rozkoši smyslné, druhá k radovánkám duševním. Krutí muži vidí v lásce jen stránku smyslnou; srdce citlivé opět jen stránku sentimentální.
Láska poskytuje tisícerých odstínů podle letor, národností a podnebí.
U sangvinika láska bývá lehká, povrchní, prosta žárlivosti, nenávisti a pomsty. Sanguinik jest milování hoden, ale nestálý, těkavý a zvláště velmi často prostořeký.
U cholerika láska jest palčivou horečkou, podrobenou silným záchvatům. Cholerik bývá sice mlčenlivý a upřímný, ale také prudký, zlostný, žárlivý a despotický. Jeho láska jest samá bouře; u něho vášeň zanechává v srdci hluboké jizvy.
Láska lymphatika jest něžná, klidná a ve svém chodu stejná. Dalek jest onoho žhavého opojení, zžírajícího život; zřídka žárlivost zkalí klid jeho smyslů a jas jeho duše. Tato láska velice se podobá klidné vlně, zvolně plynoucí a povrchu nerozčeřující.
U Francouzů láska jest marnivá; rádi vidí, zbožňována-li jest žena, kterou si zvolili, zničili by se pro klenoty a oděv, jen aby žena jejich byla nejkrásnější; chvástají se pocitem, který zakouší žena v jejich náručí; a čím obecnější jest podiv, tím více lichotí to jejich samolibosti. Toť dětinská stránka povahy francouzské.
Angličan vidí v mladé dívce toliko nastávající svou manželku; přeje si ženu jen pro sebe a vyhýbá se všem příležitostem uvésti ji do veřejnosti. Přeje si matky pro rodinu a nikoli ženy, které by si libovala v zábavách a společnostech; v tom jest Angličan vážný a zcela logický.
Španěl trápí se a dráždí odmítnutím své lásky; vzdychá pod balkonem své krásky, čekaje na rozhodnou chvíli.
Italové po lásce jsou posedlí; vyčerpávajíce své síly v rozkošech lásky, nepomýšlejíce na následky; v mnohé příčině stýkají se s Francouzi.
Němci vyznají se v lásce teoreticky spíše nežli prakticky; jejich výlevy lásky na venek málo se jeví; soustřeďují lásku v nitru svém, ale jsou proto přece jen upřímnými milenci a dobrými manžely.
U národů východních láska jest choutkou; kupují a prodávají ženy jako zboží; láska zbavena tu jest vší poesie, a pro ně láskou jest jen chvíle tělesného obcování.
Shrneme-li vše, vidíme, že láska jest ohniskem života, že jest nezbytnou podmínkou života ve dvou říších přírodních, v říši zvířecí i rostlinné. Až láska zmizí z naší oběžnice, zmizí s ní také život; pak nebude žádných sladkých zpěvů, žádného bzučení hmyzu, žádných květin a žádných vůní; jen jedna říše rozkládati se bude po celé zemi; totiž říše ledu a kamení.
O mocná lásko! kdo by tobě mohl odporovati? Kdo by mohl se chrániti před tvými střelami vždy vítěznými? Pod střechou nízké chatrče i pod zlatými nebesy, kde králové dřímají, hlasu svého pozdvihuješ. Ptáci, ryby i plazi sklánějí poslušně svou šíji pod všemohoucí jho tvé. Hmyz oku našemu nepozorovatelný, cedr do výšin nebeských se pnoucí, květiny a kvítka nejkřehčí, slovem vše, co žije ve všemíru, ve výšinách nebeských i v hlubinách vodních, věčnými zákony na lásku jest poutáno.
Více na tomto webu pod odkazem Historie/Třicatero krás ženy
 (3).jpeg?s3=1)
