Třicatero krás ženy: O výchově

Skoro u všech národů, jak starých, tak moderních, výchova ženy byla vždy velice nedokonalá, kdo jen poněkud přemýšlí o věci samé, dochází k poznání, že ve všem a všude jeví se vliv silnějšího pohlaví, které chce udržeti pokolení slabší na sobě závislé. Na jedné straně vidíme tyranství pod uhlazeným nátěrem a na druhé otroctví ve zlatých okovech. Za našich dob, kdy světlo světa již vykázalo ženě místo jí příslušné, její výchova ještě vězí v kolejích starého šlendriánu, tak že poučení ženy jest posud velmi nedokonalé. Tak mladá dívka tráví nejkrásnější svá mladá léta v pensionátě, kde se učí jaksi taksi gramatice, počtům, psaní, kreslení, hudbě, tanci, trochu dějinám, zeměpisu, slovesnosti atd. A při tomto vyučování postrádáte logiky, filosofie, hospodářství, počátků přírodopisu, fysiky, fysiologie, domácího lékařství a zdravovědy. Zvláště tato by měla býti doplňkem každé dobré výchovy ženské.

A ubohé slečinky ztrácejí drahý čas tím, že učí se malichernostem, že vtloukají se jim do hlavy podivnůstky a libůstky grammatikářské a slovesné, kdežto na vlastní poučení skoro se zapomíná. Neboť co muži po tom, vyzná-li se jeho žena dobře v tropech a figurách, pozná-li každou metaforu, metonymii a synekdochu…

Z tohoto slovíčkářství rodí se jen pedantky přemrštěné a směšné, a pro vedení domácnosti jsou to naprosté zbytečnosti.

Přede všemi jinými schopnostmi mělo by se hleděti soudnosti, která nás provádí všemi kroky životními. Soudnost potřebujeme u všeho, a právě tuto nejpotřebnější schopnost zanedbáváme nejvíce. Všecka snaha učitelská se nese k tomu, co nazývá se duchaplností; a co jest duchaplnost bez soudnosti? Květina nepěstovaná, vyhánějící tu a onde ratolesti, plody její sice zamlouvají se zraku, ale postrádají pravé chuti. Co by tedy mělo přede vším se pěstovati, jest soudnost; mladé dívky měly by se učiti znáti jednolivá odvětví umění a věd, které jim mohou býti ku prospěchu a které by přispivaly ke štěstí rodinnému; v tom by měl spočívati pravý účel celé výchovy.  Ale bohužel, posud jinak se to má; buď ze zvyklosti, buď z předsudku, buď z barbarské vypočítavosti slabší pohlaví bývá oddalováno od vážných studií, od onoho vědění, které, vzdělanost šíříc, ženu by postavilo na roveň muži.

Po šesti- až osmiletém pobytu v pensionátě mladá slečinka vrací se k svým rodičům, umějíc dobře nebo špatně vše, čemu se byla učila, ale úplně neznalá rozumovati a uváděti se do života ženy, v nějž má za nedlouho vkročiti. Na místě aby její duch byl osvícen, aby její soudnost byla hřiban, obrazotvornost a paměť byla u ní pěstována; na místě aby rozšířen byl kruh jejich myšlének vyučováním pravé filosofii způsobem, který by mohla chápati, naopak činěno vše, aby kruh tento byl zúžen tím, že od maličkosti se jí vštěpovala pověrčivá víra, zbytečná a bláhová hrůza. A z toho plyne ona nesnášenlivost, pro kterou staré panny stávají se tak závistivými, klepavými, utrhačnými a nesnesitelnými. Zkrátka, místo, aby dostalo se slečnám pevného a solidního vyučování, bývají oddalovány od každého vážného zaměstnání; byly baveny tisícerými malichernými hračkami, tak že pro nevzdělanost své soudnosti zůstávají skoro vesměs povrchními, frivolními a nepředloženými. Vstoupí-li do světa společenského, tu mužové dovršují chyby způsobené vychováním svými stálými poklonami a svým klamným dvořením. Ženy, jichž věk schladil jejich nároky, ještě přidávají ze svého polénko k tomuto smutnému výsledku celého vychování tím, že lichotí jejich samolibosti. Toť anděl krásy, pravý cherub, ta krásná dívka! Toť otřepané výrazy, kterých užívati každý pokládá se býti povinen, poněvadž milostpaní ta a ta, která udává tón ve společnosti a módě, hází jimi kolem sebe při každé příležitosti. A všimněte si dobře, to má znamenati tolik, jako že ono mladé děvče jest hezké, roztomilé, že nebude míti nedostatek zbožňovatelů a nápadníků. Toto přirovnání hodí se jen na její vlastnosti tělesné, ale netýká se jejich ctností. Kam má vésti takové pochlebování? Vede jen ke koketnosti a bohužel často ke hroznému zklamání.

Mladé dívky, jsouce předmětem stálé pozornosti a chvály, často úmyslně klamně vdechují do sebe kadidlo, jímž se jim podkuřuje, a nepomýšlejí na opojení, které ponenáhlu se dostavuje. Tu jsouce nutkány potřebou, býti obdivovány, chváleny a zbožňovány, kráčejí po kluzké cestě, vedoucí je ke koketnosti; svůj čas tráví jen před zrcadlem a při toaletě; pěstují stále umění mluviti očima a skládají si do zásoby fňukání, lest a zlobu, aby jen vídaly ctitele u svých nohou. A za koketností kráčí přetvářka, marnivost, hloupost a všecky ony hříchy, rodící se z nezřízené žádosti líbiti se. Tu každá vážná myšlénka ulétá z hlavy ženiny; žena myslí jen na to, kterak by rozmnožila počet svých sukní, pentlí a krajek; jejím nejzamilovanějším zaměstnáním jest zkoušeti nové obleky u krejčové a modistky; jedinou její touhou jest stkěti se svou duchaplností v salonech, na kterou dávají se lapiti lidé povrchní a nezkušení, která však vynucuje vážným a rozumným mužům slova: „Tebe bych nechtěl za ženu.“

A když nadchází doba vdavek pro slečny takto vychované, bývá to často doba trpkého zklamání; neboť daleko jsouce toho přihlížeti do budoucnosti, jaká bude, hledí na ni stále brejlemi své obrazotvornosti. Tak jedny bývají polapovány do manželství jako do tenat, jiné vrhají se do něho bláznivě, jako by to byl záhon květinový, po němž chtějí běžeti, neohlížejíce se na ukryté trny; a když skutečnost přichází, aby zničila jejich krásné sny minulé, nastává neúprosné vystřízlivění, dostavují se nesnáze, hoře se rozmáhá, srdce vředovatí, a bohužel! dosti často bez jakékoli čáky na vyléčení a zhojení.

Předcházející úvahy jasně dokazují, že tělesná i duševní výchova mladých dívek jest nevýslovně důležita, aby upravily své chování a uchystaly si své štěstí pro budoucnost. Vychováni, kterého se dívkám dostává v pensionátech, nedosahuje cíle žádaného v tom smyslu, že hledí se tam vyvinovati obrazotvornost na úkor rozumu.

Jednu příčinu této chyby nalézáme také v programu učelišť pro dívky, které věnovati se chtějí učitelskému stavu. Neváháme se tak vysloviti, že podle tohoto programu hledí se na vědomosti zcela vedlejšího druhu, ba ženě naprosto neužitečné, a že v něm není řeči a vědomostech nezbytných, jako přednášky o počátcích zdravovědy a domácího hospodářství znalost vedení domácnosti, kuchařství povahy a vlastnosti jednotlivých pokrmů atd. atd., věcech to, kterých každá žena denně potřebuje.

Jiná příčina neméně důležitá vězí v ohromném vlivu kněží na vychovávací ústavy ženské; a tento vliv dosahuje takového stupně, zvláště po menších městech že učitelka, která by se znelíbila kněžím, za krátký čas by neměla žakyň a byla nucena ústav svůj zavříti.

Výchova v dobách dětských má býti zúplna prosta všeho, co by mohlo uvésti soudnost na bezcestí a co by mohlo škoditi rozvoji rozumovému. Proto buďte vymítěna všecka vypravování zázračná, budící bázeň a strach; neboť ze zázračného budí se pověrečnost, a pověrečnost kazí srdce a mate rozum.

A právě v mladistvém věku pověrčivé ideje zakořeňují se co nejhlouběji v duchu; a je-li jimi nakažen, trvá nákaza po celý život; strach se rodí, rozum se mate a celá bytost lidská zhlupuje, aby slepě kráčela za rozkazy hrozného strašidla je popohánějícího. Jak hrozné neštěstí pro veškeré lidstvo taková výchova! Filosofové a mravokárci všech dob velmi dobře vyciťovali, že pověrčivá výchov v době dětské působí celý život, a že nejsilnější vůle nemůže se zbaviti jejich cetků. Proto neustávali volati po výchově, prosté tajemství, po výchově, přiměřené věku a zbavené všeho, co nesrovnává se s rozumem; ale tento rozum, tuto božskou pochodeň hledí pýcha a zájem několika jednotlivců neustále uhasínati.

A vy, matky rodin, pomatujte si dobře toto: mravnost udržuje a podporuje společnost lidskou, ale pověrčivost jest její morovou ranou. Učte tedy mravonosti v pochopitelných příkladech hned od maličkosti své dítky; ale učte je té pravé mravnosti, která šíří krásné city lásky k bližnímu a bratrství všech lidí; v tom leží záruka jejich dobrého a užitečného života v budoucnosti.

Vyučovati náboženství má se teprve v tom věku, kdy dítko může chápati jeho důležitost a má býti celkem ve shodě s účelem lidstva. Náboženské ideje, vštěpované mládeži, budou pak veselé, sladké a vznešené svou čistotou, nikdy smutné, nikdy hrůzné, tak aby postrach vnášely do mladistvých srdcí. A myšlénka o Stvořiteli má býti zahalena do všech dokonalostí a úplně odloučena od malicherných vášní lidských, jako jsou hněv a pomsta, které zbytečně se připisují nejvyšší Bytosti. Rozum a vděčnost má svrchovanému Pánu všehomíra budovati oltáře a nikdy bázeň, nikdy pověra; neboť pověra, podporující přirozenou náklonnost žen k upřílišňování ve všem, vydává je na pospas jakémusi šílenství. Bůh, kterého máme ctíti, stkví se ve slunci, zjevuje se v zeleni a ve květech, usmívaje se na přírodu; jest to Bůh míru a štěstí. Úplná důvěra v jeho dobrotu neskonalou jest povinností, sebe menší pochybnost tímto směrem by bylo rouhání.

Je-li život dobrodiním, máme zaň býti vděčni všemohoucí bytosti, která nám život dala; ale tato vděčnost má vylučovati každou myšlénku, každou pletichu pověrečnou a má se soustřediti v němém a hlubokém klanění. Tato uznalost za dobrodiní života má se také zřejmě jeviti v neustálém konání ctností společenských; neboť bez těchto ctností i vděčnost k Bohu i klanění se jemu jest prázdnou formou.

Toto odbočení ve výchově dívek hledí dokázati jednak, že úzkoprsá, obmezená, šlendriánská výchova, jaké se dostává dívkám v klášteřích bez výjimky a většinou v pensionátech, jen rozum otupuje a jest na závadu volnému rozvoji všech schopností duševních; a odtud ta čirá nevědomost žen, které jsou jejich povinností v životě společenském; odtud ona bezcitnost srdce, nesnášenlivost v nenávist těch, kteří nejsou s nimi jedné víry. Čtěte jen o tom dílo profesora Micheleta: „Kněz, žena a rodina“ a najdete tam výtečně nakreslené obrázky následků bohužel příliš kormutlivých výchovy toho druhu.

Jednak myslíme, že právě nedokonalé výchově přičítati sluší, že tak málo žen vchází v zápas s muži na kolbišti věd a umění; neboť, jak opětně se o tom vyslovujeme, mají stejně ústrojný mozek a tím také stejné schopnosti rozumové. A nad to čivová soustava jejich snadněji je dojmům přístupna, a schopnosti jejich rychleji chápou. Kdo osmělil by se popírati, že by dívka neučila se tak rychle a také tak dobře jako chlapec latině, řečtině, fysice, matematice, slovem všemu, čemu se učí na školách středních, kdyby jako chlapec strávila osm až deset let ve škamnech, naslouchajíc vyučujícím učitelům? Jest zcela patrno, že při stejném vyučování obojího pohlaví rozumové výsledky byly by také stejny.

Buďte pevně o tom přesvědčeny, mé dámy, že toliko povrchní výchova z pensionátu jest příčinou, že zůstáváte pozadu za muži; kdyby na místě, aby do vašeho ducha cpali malichernosti, bylo by se působilo na vaši soudnost a na váš rozum, zajisté byste dosáhly oné intelektuelní rovnosti, kterou vám muž upírá.

Ale vaše pověrčivé vychování v nejmladším věku činí vás bázlivými, nesnášenlivými a někdy nemilosrdnými…

Na místě, aby rozum váš byl sváděn na scestí a vaše obrazotvornost byla rozdmychována, byla by měla býti pěstována ona drahocenná schopnost, nazývaná „zdravým rozumem“; pak, a tom není pochyby, byly byste stokráte něžnější, snášelivější, ne tak úzkoprsé a šťastnější nežli nyní.

Více na tomto webu pod odkazem Historie/Třicatero krás ženy