Třicatero krás ženy: Tělesná a duševní ústrojnost ženy

Ústrojnost tělesná

 Žena tělesnou svou ústrojností není nikterak na stupni nižším, jak někteří filosofové tomu chtěli, poněvadž nebyli ani anatomy ani fysiology, naopak ve všech kusech podobá se muži, až na ústroje, které právě tvoří její ženské pohlaví; za to v rozvoji a jemnosti soustavy čivové daleko nad muže vyniká. Přehled rozvoje života u obojího pohlaví podá nám k tomu důkaz.

V první době dětské obě pohlaví jako by se směsovala; u obou táž slabost, tytéž potřeby, týž zvuk hlasu, táž soustava tělesná; muž i žena vstupuje do života krokem vratkým, a také jméno dítka jim jest společno. Čím dále rostou v prvním svém sedmiletí, tím různější počínají jeviti náklonnosti a chuti. Mladé děvčátko, ač také bývá tak hlučné jako chlapec, přece více sedí, jest poslušnější, přítulnější a něžnější. Již jakoby uhádla, že právě svou sladkostí, skromností a svými vnadami jednou má nabýti panství. Chuť k okrašlování sebe jest jí vrozena; její pud pro vše, co jest koketní a hezké, ukazuje se velmi záhy; také začíná mluviti dříve a lépe nežli chlapec. Duch a soudnost ranně u ní se objevuje; její roztomilost a lehké její pohyby odrážejí se od prudkosti chlapcovy. Když děvčátko blíží se konci svého druhého sedmiletí, roste jako květina za teplého vzduchu jarního; tlusté tvary dětské předcházejí v elegantní rysy; křivky se počínají jeviti, obrysy se zaokrouhlují, a dospělost pohlavní se dostavuje. V té době děvče zapomíná na hry, které ji těšily až posud; jest zamyšlena a sniva; často stává se kořistí neurčitého nepokoje a zasmušuje se při známkách dospělosti, které jí až do té chvíle byly neznámy. Těžké sny ruší její spánek, srdce její jest pobouřeno, a pokožka stává se sídlem přechodných zánětů; hned bledne a hned zase se rdí; zakouší často zimničné třesení, mdlobu a závrať; vše jakoby se spiklo uvrhnouti ji do nevýslovného rozrušení. Ale tyto známky dospělosti brzy se upraví, a mladá dívka překročí na vždy hranice, které ji odlučovaly od ženy. Tu každý den přináší jí nové půvaby; bývá bázlivější a v sebe uzavřenější; jediný cit ji celou opanoval, totiž stud. A k tomu citu, který ji drží zúplna ve své moci, dostaví se brzy ještě nový cit, totiž láska. Neboť příroda položila ženám za cíl mateřství, a ženy, které tomuto určení chtějí uniknouti, připravují si s ošklivými nemocemi budoucnost smutnou a bolestnou.

Věk lásky jest věkem fysické statnosti a mravní síly; srdce tu bije tak rychle a silně, jsou dráždno tolikerými dojmy, že rozskočilo by se, kdyby nebylo nadáno tak mocnou schopností životní.

V tomto období životním, kdy příroda volá ženu k rozmnožení svého plemene, lehká tloušťka vyplňuje dutiny a zastírá ostrosti její kostry; čáry a rysy rozkošně se zaokrouhlují; pleť, zachovávajíc si svou prvotní svěžest, nabývá barvy teplejší, její oči vrhají oheň živější, její úsměv jest výmluvnější, pohyby jejího těla jsou jistější a vnadnější. Tu žena žije v době, kdy stkví se v lesku svých vnad a v záři své krásy.

Nezdržíme se déle při výpisu dokonalosti tvarů ženiných, poněvadž pojednali jsme o této otázce do podrobna i o celém vývoji jejich ve svém spise nadepsaném: „Hygiena a zdokonalení lidské krásy, zvláště ženské“. A tam tedy okazujeme své čtenáře.

Ústrojnost duševní. – Schopnosti rozumové

Jestliže mozek jest ústrojem myšlénky, jestliže souhrn rozumových schopností jest v přímém poměru ku pravidelnému rozvoji a k výkonům tohoto ústroje, žena …… zbytně býti rovna muži, i co se týká rozumnosti….fysiologická anatomie poukazuje k tomu, že mozek u mužského i ženského pohlaví jest docela jeden a týž svým tvarem.

Ale kdyby tomu tak bylo, namítá se, proč ženy nepostupují stejným krokem s muži v oborech umění a věd? Jestliže některá žena tu úspěšně vyniká, bývá to jen výjimkou; a i v tomto případě proč ženy jsou vždy za muži? Povím vám ihned toho příčinu.

Pohlaví mužské jest silnější, a ve všech dobách zákon silnějšího byl vnucován slabšímu. Muži udělali zákony bez spoluúčastenství žen. Není žádné pochyby, že by věci jinak se měly, kdyby ženy byly bývaly vzaty na potaz; ty by byly měly dosti důvodův a dosti obratnosti, aby byly zjednaly platnost svým právům. Ale tento zákon silnějšího, který nezbytně ženy tížil, neponechal jim žádné svobody v konání a činění. A pak předsudky, zvyky a obyčeje pomalu je podrobily mužům, a tak žily ve své závislosti již od počátku řádu společenského.

Nesmíme přikládati tuto nerovnost ani nižšímu stupni rozumnosti ani nedostatečné schopnosti, nýbrž jediné výchově, dávané dívkám, tj. rozličným vlivům organickým a zvláště pudu mateřskému, tak mocnému u ženy. Neboť pozoruhodno jest, že žena neplodná, nebo která se zasvětila životu panenskému, pozbývá příznaků svého pohlaví a mužatí; tu může podnikati a prováděti práce, které zdají se býti výhradným údělem mužovým.

Žena má tytéž schopnosti rozumové jako muž a mohla by právě tak jako muž vynikati v jednotlivých odvětvích umění a věd. Neméně jest tu ještě rozdíl ve prospěch ženy, že totiž chápe rychleji nežli muž a učí se mnohem snadněji.

Zaměstnání domácí, uložené na bedra ženina, odnímá jí většinu jejího času a jest protivou prací, vykonávaných silou duševní; ale kdybychom tomu dali, že by žena chtěla se sprostiti starostí o domácnost, aby věnovala všechen svůj čas pracím duševním, zdá se nám býti nade vší pochybnost, že by vyrovnala se muži, poněvadž duch nezná pohlaví.

Tážeme-li se, proč méně jest žen učených než učenců, odpověď bude na snadě; totiž zaměstnání v domácnosti a péče mateřská odvádějí ženu od sdudia věd, a příčinou toho není nikterak menší schopnost rozumová. Nechci vážných studií a hlubokého přemýšlení, ale není tomu také tak u mužů? Počet učencův a vědců jest velice obmezený, a přece houfy mužů věnují se vědám. Lze tedy předpokládati, kdyby vyučování bylo totéž pro oboje pohlaví, že by bylo mnohem méně nedouků mezi ženami, nežli jest jich mezi muži.

Filosofové, kteří nevěděli ani zbla o fysiologii mozku, odpírali ženám schopnost myšlénky zvšeobecňovati; ale tvrditi něco není ještě tolik jako dokázati, a jejich tvrzení jest pochybeno. Setkáváme-li se jen s málo ženami, které dovedou myšlénku zevšeobecniti, může se stejnou měrou tvrditi totéž také o mužích.

Jsem a zůstanu přesvědčen jako všichni filosofové naturalisté, že ženy schopny jsou dosíci všeho, co jest veliké, že dovedou překonávati všecky nesnáze a obtíže. Duch, opakuji to, nezná pohlaví; domnělá podřízenost rozumová, která se přikládá ženě, má jen a jedině svůj vznik ve výchově, a v této výchově ihned každý seznává působení zákona pěstního, pýchu a despotismus mužův.

Více na tomto webu pod odkazem Historie/Třicatero krás ženy