Třicatero krás ženy V: O dokonalostech a ctnostech ženiných

Vědy – Filosofie – Politika

 Duch ženin zřídka kdy prý povznáší se k oblastem čisté vědy; toto studium vymáhá spletitých pozorování a fakt, dlouho trvajícího přemýšlení a rozumování, kterým slabé tělesné ústrojí ženino až příliš se vysiluje, tak že před časem umdlévá. Descartes a Malebranche nebyli tohoto mínění; naopak tvrdí, že při stejném počtu mužův a žen oddávajících se od útlého věku studiu věd, ženy by byly nejspíše ve veliké výhodě.

Počet žen, které v dobách starověkých i novověkých získaly si slavné jméno ve vědách, jest dosti značný, tak že dotvrzuje mínění Descartovo a Malebranchovo.

Aganike z Thessalie věnovala se studiu oblohy a svými pozorováními astronomickými budila úžas u nejslovutnějších hvězdářů své doby.

Hipparchia, manželka filosofa Krata, napsala několik děl filosofických, které jí získaly slávu jako ženy učené.

Leontion, milenka Rpikurova, učila filosofii svého milence, vykládajíc ji tak, že obdivovali se její posluchači bystrosti jejího úsudku a jasnému výkladu.

Diotime proslavila se svými vědomostmi filosofickými. Sokrates sám rád a často s ní se bavíval.

Lais z Korinthu hostila u sebe ve společnosti veliké muže celého Řecka a tu s nimi hovořila o rozličných záhadách filosofických a otázkách sociálních.

Aretia, dcera Aristippova, studovala filosofii pod vedením svého otce; pak otevřela školu, z níž vyšlo několik znamenitých mužů, mezi nimi filosof Metrodidactus.

Aspasie Miletská stejně se vyznala ve filosofii, literatuře a politice. Z jejího podnětu vyšla prý arcidíla věku Perikleova.

Kleobulina, dcera jednoho ze sedmi mudrců řeckých, osvojila si všecky vědomosti svého otce.

Hypathia, dcera filosofa Theona, tak se zahloubala do studií filosofických a literárních, že biskup Synesios učinil ji bez ostychu svou učitelkou filosofie.

Athenais, obyčejná dívka athanská, nabyla takových vědomostí ve filosofii a v morálce, že císař Theodosius, unesen jsa podiven, nabídnul jí svou ruku a svůj trůn, přezděv jí „Eudoxia“, což znamená „pravá sláva“.

Theano, dcera Pathagorova, filosofka a básnířka, vydala veršem filosofii otce svého.

Laura de Bassi, výtečná to žena pro své vědomosti a pro svou skvělou výmluvnost, veřejně hájila these z fysiky, filosofie a theologie. Universita Bologneská žasla nad její obšírnou učeností a slavnostně jí přiřkla titul čestného doktora.

Maria Agnesi,m velmi zběhlá v matematice, byla jmenována profesorkou na této universtitě.

Isabella z Kordovy mluvila řečtinou, latinou, syrštinou i arabsky; také se jí dostalo titulu doktorského.

Ludovika Sigea z Toleda, velice jsouc obeznalá ve filosofii a theologii, napsala papeži Pavlu III., dopis v pěti řečech, totiž latinsky, řecky, hebrejsky, arabsky a syrsky.

Emilie de Breteuil, markýza du Châtelet, vykládala Leibnitze, přeložila s vysvětlivkami Newtona a mimo to sepsala „Základy fysiky“, v nichž veškeru bystrost svého ducha matematického na jevo dala.

Dona Oliva de Nantés proslavila se objevem nové soustavy filosofické a lékařské.

Dorothea Bucca, která známa byla svou obšírnou vědomostí, učila filosofii v Bologně, kde spoluobčané jí postavili sochu.

Anežka z Milána veliké došla slávy jako znatelka algebry.

Piscopia Cornarova s výtečným prospěchem podrobila se přísným zkouškám a nabyla doktorství filosofie.

Laura Patinova také dosáhla stupně doktora filosofie.

Maria Ardhingoli vykládala „Statika“ Halesovy, a proslulý Boissier de Sauvages věnoval jí svou „Methodickou Nosologii“.

Hraběnka Malateste uveřejnila pojednání o planetariu a jiné o nekonečně malých veličinách Newtonových. Těmito díly dobyla si místa mezi učenci své doby vedle Descrata a Filanghieriho.

Jeanne de Montaigut s úspěchem studovala fysiku, vědy matematické a přírodní; mimo to oddala se

básnictví a byla několikráte první cenou vyznamenána při zápasech básnických v Toulouse.

Kateřina Cockburnova, jsouc obeznalá ve vědách fysických a matematických, hájila velmi důvtipně mínění Lockeova.

Lady Fulham jako znalec napsala chemie, spis o spalování a vynašla nové způsoby zlacení a barvení.

Miss Priscilla Wackfieldova sestavila roztomilý spisek o botanice.

Mnoho paní francouzských, které pilně navštěvovaly přednášky profesorů v museu přírodních věd, napsala výtečná díla o botanice a zahradnictví. Na počátku našeho věku proslulá pomocnice při porodu, paní Boivinová, podrobila se přísným zkouškám z věd lékařských na medicínské fakultě paížské a hájila tu veřejně svou thesi s výtečným úspěchem. Nabyla diplomu doktorství v lékařství, a mimo to přiřknuta jí medaile ku povzbuzení věd.

Lady Brighamova ve svém pojednání „Základové astronomie jasně dokázala, že znalost světové soustavy zcela dobře jest přístupna rozumu ženskému.

Paní de Staël, výtečná to žena, byla předmětem podivu všech učenců své doby. Divadlo, literatura, filosofie i politika poskytovaly jí příležitost, aby zaskvěla se tu svým nadáním a aby dokázala, že schopnost ženy vyrovná se schopnosti muže jak ve vědách, tak v umění.

Mary Wollstone-crayova vydala velmi promyšleně zpracované dílo „Obrana práv ženských“, v němž logicky dokazuje, že žena stojí níže nežli muž toliko pro ochranu svou výchovu a velmi obmezené poučení, kterého se jí dostává. Ukazuje, jak tyransky si počínají zákonodárci, kteří odkazují ženu stále do domácnosti, jakoby se obávali, že je předčí. Podává důkaz, kdyby mužům se dostávalo podobné výchovy jako ženám, že by stáli ještě daleko nížeji nežli ženy. A z toho soudí, že nadvláda muže nad ženou jest paradoxon, hrozná lež. Tato kniha byla věnována knížeti Talleyrand-Perigordovi, bývalému biskupu autunskému.

Mistress Chaponova a miss Macaulayova vydaly díla o výchově žen, v nichž na každé stránce skvěle vyniká pozorovací duch, jasné pojímání a důkladné promyšlení. Zvláště o miss Macaulayové v Anglii se soudí, že jest souborem velmi vynikajícího nadání.

Paní Gati de Gamond napsala velmi duchaplnou knížku o postavení žen v devatenáctém věku; její výklady o filosofické soustavě Fourriově jsou dokladem toho, že otázky sociální a politické nejsou nikterak nedostižny duchu ženskému. A tak mohli bychom do nekonečna vypočítávati jména slavných žena ve vědách abstraktních, což odkládáme však na dobu příhodnější; tou chvílí stačí nám, že jasně jsme dokázali, že s vysokým nadáním rozumovým stejně se setkáváme u obojího pohlaví.

Básnictví – Literatura – Vychovatelství – Mravověda

Vědy a umění s pýchou ukazují ve svých letopisech na dlouhou řadu jmen slavných žen; a zvláště básnictví a hudbu pěstují ženy rády. To nejspíše asi jest tím, že velmi živá jest jejich obrazivost a že u nich převládá vkus pro barvy nad jinou zálibou duševní; a připojme k tomu, že také pro čistou naprosto jejich lásku, pro jemné jejich city a pro výtečnou jejich soustavu tělesnou i duševní.

V heroickém věku starého Řecka básnířka Myrtis naučila umění vršovickému Pindara, a jiná žena, slavná Korinna, pětkráte pustila se v zápas ve hrách olympijských s tímto knížetem básníků a pětkráte vítězného věnce nad ním si dobyla. Dafne, dcera božského Teiresia, dávala věštby v tak krásných verších, že božský Homer shledal je hodnými, aby našly místo v básních jeho. V Mytileně v odě a elegii proslula žena, nesmrtelná Sapfo. Její spoluobčané přezděli jí desátá muza a razili pamětní peníze jí na počest.

A z dějin řeckých došlo nás četných jmen ženských, proslavených se v literním umění. Tak

Myra z Byzantia, chválená Athenaiem;

Nosside, pokládaná Antipatrem za nejučenější ženu své doby;

Klitugora, slavená Aristofanem;

Parhenis, uváděná v antologii řecké;

Theano, dcera pythagorova, jako proslavená básnířka;

Kleobuline, dcera krále rhodského, která zamítla trůn svého otce, aby docela mohla se věnovati básnictví.

Haidilia z Athen;

Praxilla z Sikyonu;

Franeta, která prý vynalezla hexametr;  

Damofile z Lesba;

Thargelia z Mileta;

Fylenis z Leukadie;

Leontion, začka Epikurova;

Aspasia z Mileta;

Lais, Lasthenia atd. atd. a tolik jiných slavných žen, že nemožno je vypočítati, pěstovalo s úspěchem básnictví, výmluvnost a filosofii.

V prvních dobách po založení Říma sibylla Carmenta skládala a zpívala tak libozvučné verše, že Římané ji vystavěli chrám a přisoudili pocty božské.

Corneficia, dcera bácníká Corneficia, vyrovnala se v básnictví otci svému.

Argala na Korfu byla učitelkou krásných umění.

Elvis skládala posvátné hymny, které byly zpívány v basilice sv. Petra v Římě. A básníci italští ctili velice památku její.

Počet žen, které ve středním věku vynikly v básnictví a v uměních, jest tak značný, že by bylo třeba celé knihy na jich výpočet. Postačí nám, řekneme-li, že zvláště v Italii nebylo městečka, které by se nehonosilo svou učenou ženou.

Cassandra Fedele v šestnáctém století veškerou Italii naplnila věhlasem svým, a Politianus ji píše:

„Pište dopisy tak vtipné, tak uhlazené, dýchající něhou panenskou a přece plné moudrosti a velmi vážné. Četl jsem také vaše řeči, které stkvějí se barvitým výrazem, bohatým a lahodným slohem; ano dověděl jsem se, že máte také nadání improvizační, kterého se nedostává tak mnohým řečníkům. V dialektice prý dovedete zaplétati takové uzle, že nikdo jich rozplésti neumí; a jste při tom tak bystrá, že najdete rozluštění záhady, která zdála se býti zcela nerozluštitelna. V zápasech filosofických dovedete stejnou měrou hájiti svých zásad jako útočiti na zásady jiných, a jsouc pannou, přece odvažujete se boje s vojíny. Zkrátka na této krásné dráze ve vědách a v literatuře pohlaví není na újmu vaší srdnatosti, aniž srdnatost studu, aniž stud geniu; zatím co svět pln jest vašich děl, klopíte zrak a zachováváte si onu řídkou skromnost, která jest vznešeným údělem duchů vyvolených.“

Italie, Německo, Anglie, Rusko, Polsko, Švédsko, slovem všichni národové mají své ženy, vynikající v pracích literních, a přisuzují jim zaslouženou poctu; ale ze všech krajů světa nebylo tak plodného na ženy učené nebo literně vzdělané jako Francie, a nám postačí jen uvésti některé na důkaz, že Francie v tomto druhu slávy předčí nad země ostatní.

Paní Dacierova tak byla sběhlá v řeči latinské a řecké, že nejslavnější znalci řečtiny i latiny její doby přicházeli k ní poradit se o temných místech, s nimiž se setkávali. Paní Dacier přeložila Homera, Terenci a Horacia, připojujíc ku překladům poznámky, kterým se podivují učenci podnes.

Paní de Ganlis, de Sévigné, Deshouliéres, de Riccoboni, de Ville-Dieu, de la Suze, de la Sabliére, de Thianges, de Lambert, de Puisieux, de Sommery, de Graffigny, de Sabran, de Montausier, de Bourdic, de Montenclos, Cottin, Labé, Laféraudiére, Vanoz, Tolier, de Chateny, Gnichelin, Robis atd. atd.; pak slečna Scudéryova, které se dostalo první ceny za výmluvnost od Akademie francouzské; paní Vardierova, kterou chválí tolik Voltaire i Laharpe; paní de Montausier a de Longueville, jež Fléchier chvalořečil.

Paní de Staël, jejíž sláva jest evropská, stejnou měrou a úspěchem zkusila se v oboru umění, politiky a filosofie.

Cornelie Knightova, původem Francouzska, napsala velmi učené dílo, a správno jest, tvrdíme-li, že učinila pro Řím tolik, co Barthélemy učinil pro Athény svým dílem „Cesta mladého Anarcharsida“.

Paní Guizotova, která vynikla svou bystrostí kritickou, hlubokým svým úsudkem a svým vzděláním filosofickým, dosáhla místa mezi předními učiteli mravoučnými své doby.

A prazvláštní jest okolnost, že většina žen spisovatelek věnovala své péro důležité otázce o výchově dívek; jejich spisy mají zvláštní ráz, kterého marně bys hledal v dílech mužů, pojednávajících o týchž otázkách; dýše z nich něha mateřská tak silná a bdělá, že nelze s ní srovnati žádný jiný cit.

Slečna de Sommery napsala o výchově dívek několik stran, které každá matka dobře by si měla vštípiti ve svou paměť.

Paní de Rémusat, Leprince de Beaumonta mnoho jiných zanechalo výtečná díla o výchově ženské a drahocenné pokyny o tom, kterak ženám jest se chovati.
Anglie s pýchou pohlíží na mnoho ženy, napsavších díla téhož druhu.

Miss Moore uveřejnila své „Úvahy o výchově dívek“, v nichž najdeš mnohé velmi užitečné pokyny.

„Pojednání o praktické výchově“ od miss Edgewothové jest nejpozoruhodnější spis o této důležité látce.

„Praktické dopisy“ a „Základní zásady o výchově“ od paní Hamiltonové budou vždy k velikému prospěchu mladým dívkám.

„Procházky po venkově“ od paní Smithové (kniha zvláště určená dívkám dospívajícím) mají za účel nadchnouti je pro jednoduchý vkus a pro lásku rodinnou.

Dále máme „Přítele dívek“ od paní Rowsonové, „Učitele dítek“ od paní Bonhottové, „Anekdoty pro mládež“ od miss Wackfieldové, „Dopisy o štěstí dívek“ od paní Wellsové.

„Úvahy pro mladé ženy“ od paní Griffithové a mnoho jiných podobných spisů hledí buditi lásku ke ctnosti a hrůzu před nepravostí.

Také ženy ruské, německé, italské i španělské věnovaly své péro zvláštním pojednáním o výchově dívek. A jen litovati nám jest, že ženy ty neznaly se ve fysiologii, tělocviku a zvláště ve zdravovědě domácí, která tak užitečna a prospěšna jest matkám v rodině.

Ani dramatické umění není oborem zvláště vyhrazeným mužům; i tu několik žen s úspěchem sil svých zkusilo.

Hroswita, jeptiška německá, zanechala dramatické básně, psané rýmovanou latinou, jež přeložil do frančiny pan Karel Magnin, člen Institutu.

Paní Cowleyova, Inchbaldova, Griffithova, Lenoxova, Lea Bailliova napsaly velmi dobré truchlohry i veselohry.

Anna de Caro, de Séville i Anna de Castro napsaly veselohry, oceněné znalci. Paní de Graffigny, Mottevilova, Soudéryova, Bawrova zanechaly veselohry, doporučující se elegantním svým slohem. A za našich dob paní George Sandová, Ancelotova, Waldorova, Ségalasova podaly důkaz nesmírnými svými úspěchy, že žena může právě tak dobře jako muž zatoužiti po poctách, spojených s věncem dramatickým.

Mezi výtečnými básnířkami naší doby v pravní řadě stkvějí se dámy Duffrenoy, Tastu, Desbordes-Valmore, Sophie Gay, Émile de Girardin, Anais Ségalas, Louise Colet, Eugenie Foa, Mélanie Waldor, Elisa Voiart, Flora Tristan, Clémence Robert a tolik jiných muz mluvy něžné, verše libozvučného, které odhalily svému věku, kolik výmluvnosti, lásky a básně skrývá srdce ženské.

A mezi těmito krásnými jmény, jimiž se honosí Francie, vyniká nade všecky jméno „George Sand“. Tato neobyčejná žena dostihla na první ráz oněch výšin, obývaných nejznamenitějšími duchy a genii. Nikdy štětec neužil bohatších barev, nikdy péro nenačrtlo řádků libozvučnějších a poetičtějších, a jestliže někdy se jí vytýká břitké slovo, trpké opovrhování společenskými mravy, přece každý doznati musí, že v nejvyšším stupni vládne v umění líčiti vášnivé city srdce a mysli, že vyniká tím, že dává výmluvnou a vznešenou formu filosofickým otázkám nejnevděčnějším. Jsouc umělkyní, básnířkou, myslitelkou a politikem zároveň, spojujíc v sobě všechny druhy zásluhy, tato žena na vždy slavná zastínila nejskvělejší jména z dob starých i nových.

Mezi geniálními ženami jmenovali jsme již některé, které ve svých spisech vytknuly si za cíl podati důkaz, že obě pohlaví jsou si rovna od přirozenosti, a jestli rozdíl v neprospěch ženy, že tím vinno jest sobectví mužů, kteří ženám odpírají poučení, libovolně je vyhrazujíce pohlaví mužskému. Vzpírají se proti tyranství mužovu, zbavujícímu je účasti v záležitostech veřejných a odkazujícímu je k domácímu krbu. Ženy ty mají pravdu, že hájí a dovolávají se svých práv; ale nedobře činí, že posuzují ženu vůbec podle sebe; neboť staví-li se za příklad samy, jsouce přece jen výjimkou, osobují si všeobecný činiti závěr a tím prohřešují se proti schopnosti zevšeobecňovati.

Fysiologicky jest dokázáno, že přirozené způsobilosti ženy liší se docela od způsobilostí mužových, nikoli bytně, nýbrž ve svých změnách. Některé schopnosti jsou mnohem vyvinutější u ženy než u muže, kdežto mnohé jiné silněji jsou vyvinuty u muže než u ženy; tento rozdíl závisí výhradně na tělesné ústrojnosti a tvoří zákon vyrovnávací.

Zdroj: A. Debay Třicatero krás ženy, Praha 1908