Třicatero krás ženy VII: Kterak máme milovati?

A nyní pokusme se vypsati, kterak ženy si přejí býti milovány; poučme ty, kdož toho nevědí, kolik třeba jemnocitu a poesie vložiti do lásky naší, abychom pohnuli srdcem jejich tak, aby láskou k nám vzplanulo. Zvolme si za příklad mladíka, milujícího poprvé, jenž unesen jsa štěstím praví ku předmětu své čisté lásky:

„Miluji tě!“

Slovo to obsahuje v sobě všecky slasti nebeské; jest to nejlahodnější zvuk, který kdy zalichotil uchu našemu.

Miluji tě, jako miluje mladá dívka své dlouhé vlasy, svou svěžest a poklady své krásy; jako miluje včela sladké květy a Zefyra, aby vůní naplnil její křídla v lůně růží. Miluji tě, jako milují ptáci jaro; jako lednáček miluje břehy teplé, jako miluje odaliska své okrasy; jako zajatec miluje svobodu; jako Narcis miloval svou vlastní postavu; zkrátka miluji tě jako své oko a více nežli svůj život; neboť ty v sobě zahrnuješ všecko štěstí, o kterém jsem kdy snil, a bez tebe byl by mi život břemenem obtížným.

Oh! také ty mne miluj, jako já miluji tebe, ze vší síly svého srdce a své duše. Jak sladko jest milovati! Ale sladší jest láska sdílená.

Milujeme, milujeme se, má kouzelnice; vždy milovati jest umění božské, jehož počátky nám jsou toliko známy.

Myšlénky, zásady a úvahy, týkající se žen, vzaté částečně z rozličných děl a částečně z vlastního nitra spisovatele.

Vycházejíce ze zásadné mozkové totožnosti a stejnosti u obojího pohlaví, po většině filosofové a fysiologové uznávají, že žena duševně jest právě tak ke všemu schopna jako muž; z toho jde, že žena může řádně vyplniti všecka místa a úřady, mimo ty, které jsou v odporu se slabou její tělesnou povahou. Ale jest nám ihned připojiti ve prospěch ženy, že vyniká nad muže živou svou chápavostí a rychlým pojímáním všeho; učí se snadně a bez námahy, co muž jen po namáhavé práci si osvojuje. I myslíme, že by bylo zbytečno připomínati, že ne všecky ženy, právě tak jako ne všichni muži, jsou schopny pěstovati vědy a umění; ale při stejných schopnostech u obou, kdyby žena byla podporována na dráze umění, jako bývá podporován muž, jest pravdě podobno, že by byla žena při nejmenším právě tak zručna jako muž. Jestliže tedy ženy stojí v tomto oboru za muži, třeba tu stěžovati si jen na obvyklou výchovu, které ženě se dostává, a nikoli na nedostatečnou schopnost. Hleďte jen, zda-li v ústavech a školách pro dívky nehledí se více k tomu, vyvinouti ducha pověrčivého, nežli naučiti dívky volně mysliti. Od nejútlejšího věku dusí a tlumí se rozum a pěstuje skoro výhradně paměť a obrazotvornost; přecpává se mozek fakty zázračnými a nemožnými; vnucují se mu nesmyslné povídačky, a za to soudnost jest odsouzena k věčnému spánku; tím, a to pro celý život další, vysoké schopnosti duševní jsou zachváceny neplodností; neboť víra v divy a zázraky čili jinými slovy pověrečnost jest zhouba ducha.

Je-li oprávněna výtka lehkomyslnosti a nestálosti, která se činí ženám? Ano, odnáší-li se k jistým věcem a předmětům, jako stužkám, šperkům, okrasám, módám, plesům, divadlům atd.; ale co se týká citu a vášní srdce, tu odpovídáme: Není! A vskutku, nechť jen si dá někdo práci a prohledá kroniky lásky, něžnosti dětské mateřské, oddanosti manželské, nabude zajisté jistoty, že na jednu ženu nestálou a sobeckou připadá na tisíce mužů, poskvrněných těmito vadami. Nevděk dcery k rodičům jest věcí velmi řídkou, za to s nevděčnými syny bohužel setkáváme se až příliš často. Nevšímavost ženy k dětem svým jen takovou výjimkou, že pokládá se za ohavnost, a zda-li možno něco podobného říci o pánech mužích? Slovem, je-li žena nestálá a hledáme-li toho příčinu, objevíme obyčejně, že vinen jest muž, jenž bývá skoro vždy příčinou podnětnou. A právě totéž platí také o žárlivosti. Žárlivých žen jest po skrovnu; ale není snad muže, aby nebyl pocítil alespoň jednou ve svém životě, kterak jed žárlivosti otravuje mu srdce.

Víme, že mozek u žen jest docela totožný s mozkem u mužů; ale v srdcích žen jest o stranu více, totiž cit.

Co se citu týká, jsou ženy neocenitelny, a cenu jejich něžnosti nelze ani stanoviti.

 Žena bývá pudem svým vábena ke všemu, co jest krásné, elegantní a pečlivě upraveno. Od svého dětství ráda se strojí a krášlí; vkusu jejímu pro okrasu s léty jen přibývá; přizpůsobuje se rychle a velice snadno zvykům společenským; osvojuje si záhy ty příjemné a elegantní formy, ty jemné a uhlazené způsoby, které tak nekonečně vnadnými u ní se stávají; slovem, žena jest okrasou společnosti již ve věku, nemladí páni jsou ještě obyčejně neotesaní a plni rozpaků, hraničících s nemotorností.

Vláda ženy jest vládou něhy a lásky, jejími rozkazy jest laskání, jejími hrozbami jsou slzy; na ní jest vládnouti v domě, jako vládne ministr ve státě.

Ženy jsou nejjemnějšími nádobami pokolení lidského; jsou příliš křehky, třeba jest s nimi šetrně zacházeti a neukládati jim příliš těžké zkoušky.

Žena jest neocenitelným pokladem něžnosti a lásky, jest květem pučícím z radosti, jehož kalich chová v sobě štěstí.

Jako muž jest nejkrásnějším kvítkem z celého tvorstva, tak žena jest jeho vůní.

Žena jest božskou manou, oplozujícím a oživujícím paprskem lásky; jest jemným světlem, jehož odraz zlatí život mužů.

Mezi nejdokonalejšími věcmi na světě není ničeho, co by se líbilo více očím mužovým nežli pohled na krásnou a hezkou ženou.

Vnady ženy mají tak jistý účinek, že filosof jeden právem takto se vyslovil: Dejte roztomilé a milování hodné ženě muže sebe lhostejnějšího, sebe pánovitějšího, udělá z něho co a jak se jí zlíbí, jen je-li poněkud duchaplna, dosti krásná a trochu zamilovaná.

Proč by byl dal Bůh ženám roztomilost, vnady a krásu, kdyby nebyl chtěl, aby obžalovaly muže?

O duchaplnosti.

Vnady a duch dodávají životu krásy; žena, která jest jen krásná, podobá se oněm falešným drahokamům, uměle do zlata zasazeným a poutajícím zraky svým leskem, ale jichž chatrnou cenu každý záhy seznává.

To, co nazýváme duchaplností, jest přirozenější ženám nežli muži.

Duchaplnosti a vědomostí mužům častěji se nedostávají, nežli obyčejného zdravého rozumu ženám.

Duch žen jest jako stromy rajské, které nesly ovoce, aniž je kdo pěstoval.

Duch žen podobá se jejich tělu; jest mnohem jemnější nežli duch mužů.

Duch jest jako světlo sluneční; osvětluje jedny, zaslepuje jiné a šíří kolem některých jednotníků takový odraz, že tím je okrašluje.

Ženy okrašlují své spisy barvitostí své roztomilosti.

U žen myšlénky pořádají se spíše citem než přemýšlením.

Ženy jsou od přirozenosti ve výhodě, že dovedou lépe mluviti nežli muži; jejich výrazy jsou vybrány, jemny, něžny a duchaplny.

Nechť ženy nedůvěřují krásnému duchu; neboť jen na chvilku jako plnými plachetami poplují, každým okamžikem hrozí jim ztroskotání.

Žena, která neustále míří jen k tomu, aby jevila se krasodušnou, unavuje své posluchače a stává se obtížnou.

Duchaplná žena, nemající samolibosti, jest potěšením těm, kdo se s ní scházejí.

Okrasami možno jest zastkvíti se, ale zalíbiti se jest možno toliko duchem. Neboť duch oživuje tělo a okrašluje tvář.

Líbeznost duševní jest právě tak potřebna kráse, jako touha po lásce.

Srdce a duch nemívají vždy zájmů společných.

Srdce by mělo býti svatostánkem ctnosti, ale bývá často jen stánkem nepravosti.

Srdcem obšťastníš více nežli duchem.

Právem se řeklo, že jaké jsou ženy, takové jsou mravy národa. Dejte ženám vlohy jim náležející, mravy a ctnosti, jež mají míti, a muži budou ctnostni.

Ženy jsou přirozenými ochránkyněmi muže; bdí nad jeho dětstvím, věnují se jemu a rodině; ve věku pozdějším jej ošetřují a ve starobě podporují.

Žena, která dobře vyplňuje své postavení jako žena, jest pro muže andělem strážným.

Ženy a ovoce toto mají společně: nahromadíš-li je, kazí se. A proto žena zdravého rozumu vyhýbá se společnostem výhradně ženským.

Roztomilá žena nikdy nesestárne.

Jsou ženy dosti krásné, a přece o jejich kráse se nemluví; a jsou jiné, které chvástají se krásou, nemajíce ani nejmenších na ni nároků; to závisí na úloze, kterou si která zvolila, a na cíli, který si vytknula, vstupujíc do společnosti.

Ženy dosáhnuvší věku, kdy přestávají se líbiti, nevědí, kterak by vyplnily kolem sebe tu hroznou prázdnotu, jíž den ke dni přibývá. Zakoušejí trpký bol, že nejsou již vychvalovány, že nejsou již milovány, a proto zápasí s nudami nečinného života. Proto také umírá mnoho žen z vyšších tříd dříve, nežli starších žen z lidu.