Třicatero krás ženy VIII: O studu a skromnosti

Stud jest přirozený ženě pud krotiti příliš vymáhavé potřeby mužovy. Stud jest k tomu, aby zakryl rouškou konečné úmysly přírody. Stud jest tak bytnou vlastností pohlaví ženského, že není možno viděti bez ošklivosti ženy, zbavené studu.
Pravý pud jest jednou z největších dokonalostí ženy, ale stud, jenž se bouří při sebe menším zašeptání, jest jen nepravý stud.
Stud, stkvějící se vlastním leskem, vynucuje s podivem též úctu a lásku; pro krásu jest tolik, kolik skromnost pro pravou zásluhu.
Stud jest nejkrásnější ozdobou ženy, a běda ženě, která ho pozbyla!
Stud jest pomocník, seslaný přírodou ženě, aby slabostí svou neklesla.
Skromnost rodí se ze zásluhy, domýšlivost pak a pýcha rodí se z prostřednosti.
Skromnost jest pro zásluhu tím, čím jsou stíny figurám na obraze.
Skromnost jest společenská vlastnost, naprosto nutná mužům jako ženám.
Skromnost v případných mezích jest velice šťastnou a dobrou vlastností; ale přemrštěná skromnost jest buď strojenosti, buď slabostí duševní.
Vnější skromnost nedokazuje vždycky, že prost jsi pýchy.
Skromnost bývá někdy koketováním se zásluhou.
 
Zlost – Marnivost – Pýcha
Marnivost, pýcha a zlost jsou velikými vadami, kazícími krásu.
Zlost by rozumem měla býti vymýtěna ze srdcí žen, poněvadž kazí jejich tvář a prozrazuje jejich povahu. Rozumná žena dovede potlačiti výbuch své uražené samolibosti.
Pyšná žena jest nesnesitelna i pro těch málo přátel, které má; žena marnivá není nikdy spokojena; čím více se jí lidé koří, tím více si toho přeje.
Z marnivosti mnohem více žen pokleslo nežli z lásky.
Ctnosti ženiny jsou tím úctyhodnější, čím méně jsou drážděny odměnami, kterých se jim dostává v podobných případech od mužů.
 
Různé
Vláda žen, zakládající se na něžnosti a shovívavosti, bude trvalá a pevná.
Žena ctnostná a ke všemu odhodlaná na pohled vždy nabývá značného vlivu na muže sebe horšího.
Chová-li se žena poctivě, není povinna ospravedlňovati se z utrhačství na ni namířených.
Žena vládne právě tak nad mužem, jako srdce nad duchem.
Smysly nikdy nesvedou žen; příčinou jejich poklesů bývá vždy srdce, obrazotvornost nebo marnivost.
Počestná žena, citlivá a hezká, jest arcidílem přírody, jest nejkrásnějším darem, který udělilo nebe muži; nechť tedy jest si vědom veškeré jeho ceny a nechť ukáže se býti ho hoden po všecky dny života svého.
Ženě připadá také úloha líbiti se; neboť líbí-li se, jest milována, a býti milována jest pro ní vším.
Nic nekrášlí více ženu, nežli touha líbit se, vznikla-li z potřeby milovati.
Touhy jsou pružinami, hýbajícími vášněmi. Odejmeme-li ženě touhu zalíbiti se, stává se kousavou, neboť ona touha právě ji činí roztomilou, spanilou a milostnou.
Celkem u žen touha zalíbiti se převládá nad jinými. A tato touha, právě tak jako zděděná nějaká nemoc, přenáší se z matky na dceru a ze sestry na sestru.
O ženy, hleďte vždy se zalíbiti, abyste byly vždy milovány.
Určení žen jest líbiti se a býti milivání hodnými, mužové, kteří zůstávají lhostejnými k těmto vlastnostem, jsou bytosti velmi obmezené rozumem.
Lichocení jest zrádným kadidlem mužů, které zvláště ženy radostně do sebe vdechují. Na pohled každý opovrhuje lichocením, ale nikdo se nezlobí vážně na lichotníky.
Každým dnem mužové zakoušejí, že snadněji jest zlořečiti ženám nežli nemilovati jich.
Lichocení jest nebezpečný jed pro ženy; žena, která ráda se omamuje vůní z kadidla nechutných lichotníků a která si libuje v pochlebenství mužů, připravuje si hrozný zármutek pro budoucnost.
Kdyby ženy mohly býti přesvědčeny, že lichocení jest rouškou, zakrývající faleš, měly se na pozoru před lichotníky.
Ženy nalézají mezi muži více pochlebníků nežli přátel, a mezi ženami více závistnic nežli přítelkyň. A proto třeba jest báti se lichotníků a strachovati se závistníků.
Prostořekost, průhlednější jsouc křišťálu, zrazuje tajemství. A proto střežte se před lidmi prostořekými.
Žena má míti v úctě veřejné mínění, poněvadž žena jest ztracena, jestliže veřejné mínění jest proti ní.
 
Srdce ženské
Srdce ženino jest tajemstvím, jehož odhalení nikdo by vyhledávati neměl.
Srdce ženino jest propastí nevyzpytatelnou, často bývá bohatým dolem, kterého muž nedovede využitkovati.
Jestliže někdy žena se přetvařuje, vina padá na muže.
Žena by měla vždy býti nedůvěřiva k svému srdci, poněvadž bývá příliš něžné a příliš citlivé.
Srdce ženino může se uzavříti lásce, ale nikdy koketnosti.
V srdci ženině více lidí má místa než v srdci mužově.
Čím ženy jsou zahálčivější, tím zaměstnanější jest jejich srdce.
U žen mluva srdce jest nejvýmluvnější; třeba jen míti trochu citu, abys jí porozuměl.
Med nalézá se v kalichu květin a na rtech ženiných; proto včela jej ssaje z květin a muž ze rtů.
Slunce a žena vzájem se doplňují; ono rodí den, a žena jej okrašluje.
Žena jest nejlahodnější hvězdou, rozehřívající život mužův; bez ženy život neměl by dráždidla a uplynul by v netečnosti.
 
O obrazotvornosti
Žena má více obrazotvornosti než rozumu, a to proto, že u ní pěstujeme obrazotvornost na úkor rozumu.
A právě v obrazotvornosti leží všecky ty nepochopitelné odstíny krásy ženské.
Obrazotvornost vrací ženám to, čeho jim positivismus odnímá. Čím dále se pošinují hranice krásy ženské, tím dále posouvá obrazotvornost hranice říše své.
Muž, jenž nezná obrazotvornosti vzhledem k ženě, jest němou tváří; neboť obrazotvornost zdobí krásu vším, co jest působivého ve vnadách, a všemi půvaby rozkoše.
Vznítí-li se obrazotvornost žen, vhání je do náručí muži beze všech zásluh, ba často i muži zkaženému, tak že žena taková z nich činí svou modlu, připravujíc si tím budoucnost plnou bolu.
U mnohých žen obrazotvornost zastupuje srdce i smysly.
Mnoho žen pokládá roznícenou svou obrazotvornost za popudy srdce a domnívá se zakoušeti výbuchy lásky, kdežto v pravdě toliko o nich sní.
Bylo právě tak nesnadno upoutati obrazotvornost žen jako upoutati módy.
 
Různé
Ženy honí se ustavičně za ideálem a pobásňují neznámé, proto také u nich se dostavují tak četná a trpká sklamání.
Ženy poutají zábavou a udržují toliko odmítnutím.
Ženy nechť nikdy nezneužívají zábav, poněvadž takové zneužívání jest pro jejich ducha tím, čím přesycení žaludku. Proto také vídáme tolik žen ve společnosti se nuditi, že jsou šťastny.
Nesmíme vždy posuzovati ženy podle prvních jejich kroků ve společnosti; tak mnohá na pohled jeví tu duši zkaženou, u níž tolik obrazotvornost byla svedena na scestí, nebo která toliko pro slabost povahy povolila špatnému příkladu.
Žena nejzáletnější může se státi buď vlastním přemýšlením, buď nahodilou okolností ženou nejctnostnější a nejvěrnější.
Příklad jest nejjistějším a nejlepším poučením; proto muž, jemuž se dostalo roztomilé, milené a dobré ženy, má vždy ji býti příkladem ctnosti.
Chvála ženy jinou ženou často v sobě ukrývá zradu.
Žena nikdy více neškodí svým vlastním zájmům, než když chce vyměniti úlohy obou pohlaví.
Muž, jenž není přítelem žen, podává právě tak smutný pojem o svém duchu jako o svém srdci.
Ženy představují se v tolika pestrých podobách, že není nám se diviti, slyšíme-li, kterak muži o nich mluví zmateně.
Studium ženy jest velmi nesnadné pro muže světáka, jenž zřídka kdy dochází cíle svého, poznati ženu; naopak ženám není ani třeba studovati muže, velmi často ihned uhodnou, co na něm jest.
Nábožnost často uženy se zvrhá v pobožnůstkářství, ba někdy i ve fanatismus; toť ovšem duševní zpustlost.
Pobožnůstkářka jest zlá a svárlivá; žena fanatická, prchlivá a zuřivá; pravá pobožnost jest klidná, shovívavá a rozvážlivá.
Poněvadž setkáváme se s tigřicemi mezi ženami fanatickými, bude dobře se jich vystříhati.
Žena pobožná a osvícená miluje Boha a chotě svého; modlitba toliko svého zpovědníka a pobožnůstkářka jen svého zpovědníka a své záletné milovníky.
Ženy bývají zřídka kdy nevěřícími ve své vnady a ve svá kouzla.
Nejpřísnější žena příznivě jest nakloněna těm, kdo vychvalují její krásu.
Ženy skoro nikdy smysly svými nehřeší, neboť umějí je ovládati. Tomu však není u mužů, kteří právě obyčejně hřeší svými smysly.
Po většině ženy klesají spíše svou slabostí nežli z vášně a z toho jde, že mužům nejodvážlivějším a lásku znajícím lépe se daří u žen, nežli mužům bojácným a opravdu zamilovaným.
Velikou směšností u starých žen, které bývaly kdysi krásny, jest to, že zapomínají, že již krásny nejsou.
Ženy málokdy pídí se po příčinách, ale uhodnou s úžasnou prozíravostí následky; proto jim staří národové připisovali ducha prorockého.
Vrtoch bývá někdy pomocníkem krásy. Vrtošivá žena podobá se jarním přeháňkám, kde prší, sněží se a větry burácejí najednou; ale záhy nebe se vyjasňuje, a opět možno nazírati na jasný blankyt nebeský.
Říká prý se právem, že ženy milují se vespolek jen tenkráte, když jest jim rozloučiti se s láskou na vždy.
Jestliže přátelství mezi muži žena přetrhává, přátelství mezi ženami mnohem snadněji ještě zkázu bere již pouhou přítomností muže, jak již v bájce se praví: „Byly dvě slepičky a žily v míru a lásce; tu přišel kohout a hned byly sváry.“
U ženy vyhledávej lásku, je-li jí osmnácte let, přátelství, je-li jí třicet, a ochotnou laskavost, je-li jí čtyřicet.
Nepřítomností nastává doba nestálosti ženské, návravratem pak doba lítosti.
Obyčejně se tomu chce, že zvědavost jest chybou ženskou, ale kolik mužů jest náchylno k tomuto hříchu!
Zvědavost jest nejukrutnější protivnou skromností.
Muž ještě více nežli žena jest směsicí ctností a hříchů, síly a slabosti, nadání a nevědomosti, pýchy a skromnosti, velikosti a podlosti.
Šlechetnost bývá u muže často jen zakuklenou ctižádostí, která pomíjí menších zájmů a hledí si větších, kdežto u ženy šlechetnost bývá vždy nezištná.
Žena bývá celkem dobročinný, poněvadž u ní dobré vlastnosti plynou ze srdce, kdežto muž jich nabývá teprve filosofií.
Dobře činiti jest pro muže povinností, pro ženu potřebou. Žena pomáhá a těší. Muž jest dobročinný z důvodů rozumových, žena pak pudem svým.
Zdroj: A. Debay Třicatero krás ženy, Praha 1908