Třicatero krás ženy XVI: Letory – Fysiognomie – Povahy

Staří národové, kteří byli bystřejšími pozorovateli než národové moderní, znali velmi mnoho zvláštních a neobyčejných fakt, vztahujících se ke vlivu letory na povahu. Pro tři hlavní letory, cholerickou, snaguinickou a lymfatickou, jichž směs v rozličném stupni dává různé idiosynkrasie čili letory smíšené, byla pro každou zvláštní zosobnění.
Letora cholerická ženského pohlaví byla zosobněna Hérou čili Junonou, bohyní to zlostnou, pánovitou, žárlivou a mstivou, která podle okolností byla plna pýchy nebo důstojné majestátnosti.
Hebe představovala letoru sangvinickou ve veškeré její ryzosti; zdravá pleť oživovala její tvář; nikdy na jejím čele ani mráček nebo v oku stín smutku se nezskvěl; jsouc vždy veselá a usmívavá, nalévala bohům nektar a s ním radost nebeskou.
Povaha lymfatická, chladná, tichá, prostá všech prudkých vášní, byla zosobněna Athénou čili Minervou. Tato bohyně, vždy klidná ve všem své jednání a konání, velice zdrželivá v projevování svého mínění a svého soudu, znázorňovala moudrost.
Spojení letory sangunické s letorou lymfatickou tvoří smíšenou letoru, jež spojuje jemné zbarvení pleti se vznešenými tvary; bělostná pokožka do růžova zbarvená, buclaté údy, prsy unášející, obrysy čarovné. Toť byla letora Afrodity čili Venuše, bohyně krásy; a podnes jest to zvláště privilegovaná letora, spojující v sobě všecky tělesné poklady ženské ústrojnosti. – Ženy této letory vynikají svou něžností a svou skromností; bývají bázlivy i něžny zároveň; prosty jsou všech velikých vášní, které zanechávají v srdci hluboké jizvy, a touhou svou, aby se zalíbily, a svou prazvláštní něžností nahrazují, co se jim nedostává v živosti.
Nejkrásnější dva typy žen jsou: brunetka a blondýnka: a mezi nimi na tisíce jest odstínů, plných vnad a půvabů.
Brunetka živostí a duchem vyniká, její pohled, její gesta a všecky její pohyby vynikají rychlostí; její řeč jest živá a důstojná, její odpovědi šťastné a skvělé, ale její obrazotvornost a její ukvapenost často podržují vrch, neboť mluvívá bez rozvahy tak, že se jí přihází, co se stává všem osobám lehkovážným, ukvapujícím se svými úsudky. Brunetka snadno vzplane a nadchne se; rozčiluje se a bývá pro maličkost všecka bez sebe. Láska někdy hrozným způsobem zpustoší srdce její, tak že mění se v nesmiřitelnou nenávist. Radost, veselí, hoře a bol, všecko u ní vybíhá do krajnosti.
Blondýna nebývá nadána příliš skvělým duchem, ale za to soud její bývá jistější; srdce její není tak horoucí, ale za to něžnější, tak že v nejvyšším stupni se jí dostává všech půvabů jejího pohlaví. Podle některých fysiologů blondýna chová v sobě více ženskosti nežli bruneta, poněvadž její lymfatická letora a její odstíny lépe se hodí k pravé povaze ženské.
Její nejvíce vynikající duševní vlastnosti, jsou povahy mírné a laskavé, v povaze její panuje šťastná rovnováha, sladká něžnost v každém ohledu a dobrota její často hraničí až se samou slabostí.
Její tělesné dobré stránky jsou v dokonalém souladu s jejími vlastnostmi duševními. Bělostí pokožky, živým leskem pleti, tvary vyvinutějšími a pohyby volnějšími zvláště vynikají blondýnky. Každý podivuje se právě tak vlasům černým jako vlasům plavým; onyno dodávají tváři cosi pikantního, tyto pak cosi sladkého a něžného. Jako jiskra lásky vytryskuje z oka brunetky, v modrém oku blondýnky obráží se jas duše a dobrota srdce. Úsměv brunetky svádí a úsměv blondýnky vás okouzluje. Život oné se vám líbí a zamlouvá, ušlá postava této vás vábí k sobě a přitahuje neodolatelně; slovem chuť se zde rozděluje a přikloňuje ke dvěma druhům krásy, tak že jedna polovice mužů jest pro brunetky, a druhá opět dává přednost dívkám plavovlasým.
Spor o tom, které z těchto krás přednosti má se dostati nad druhou, zůstane navždy nerozřešen, poněvadž k jejímu rozřešení by bylo třeba, aby všichni muži sjednotili se ve své chuti, což jest holou nemožností. Ten vždy více blondýnku, onen brunetku vychvalovati neustane. Ani modré oči, ani černé oči nevrhají požár do srdcí a nepletou hlav, nýbrž ony ženy, jichž řeč nám nejvíce jest sympathická. Krása se líbí, a fysiognomie si podmaňuje. A slovem fysiognomie rozumíme výmluvnost výrazu, onen půvab svůdný, ono kouzlo uchvacující. Obě tyto podobizny brunetky a blondýnky najdeš po způsobu básnickém načrtnuty v druhé části tohoto díla, kamž čtenáře odkazujeme.
Příroda plodí letory, ale výchova je přeměňuje a opravuje, a jako bolestno jest říci, že vady, chyby a hříchy závislé jsou na letoře, tak opětně potěšitelno jest věděti ze zkušenosti, že dobrá duševní výchova, prostá všech překážek, kladených jí pověrečností, může s prospěchem se s nimi utkati, tak že nad nimi vítězí a v pozadí je zatlačuje.
Umění poznati člověka vnitřního podle jeho zevnějšku. Studie velmi důležitá pro ženy.
Jako každá letora a každá idiosynkrasie má své dobré a své vadné stránky, tak poukazuje také každá fysiognomie zvláště známkami více méně snadno ocenitelnými na duševní i tělesné vlastnosti jednotníkovy. Fysiognomie čili umění poznati nitro člověka z jeho zevnějšku není pouhým uměním, zakládajícím se na domněnkách, jak si myslí tak mnozí lidé; a i když někdy umění toto v omyl uvádí, za jiných okolností podává obraz skoro matematicky přesný; ovšem že třeba, máme-li jistě cíle svého dojíti, mysli, která upjatě dovede pozorovati, a dlouhých zkušeností, nabytých na velice různých jednotících.
Jsme toho mínění, že umění fysiognomické k velikému prospěchu jest ženám, navštěvujícím společnosti, a proto nemůžeme dosti je nabádati k tomu, aby oddaly se studiu tohoto umění, aby alespoň v hlavních a základních rysech s ním se seznámily; neboť poznání povah lidských z tváře jejich vyvaruje je nebezpečných styků a mnohého trpkého sklamání.
Každá osoba mimovolně ve své tvářnosti dává na jevo svou povahu, a přese všecky změny, které mohou nastati nemocí, vůlí nebo přetvářkou, tento výraz nikdy zúplna nemůže vymizeti; a tak vždy pro znalce zůstane tu několik rysů, po nichž povahu seznává.
Aby kdo vniknul v tajemství fysiognomická, jest mu jen třeba opravdu hleděti odstraniti nesnáze, vznikající při pozorování a posuzování. Především třeba tedy pozornost svou věnovati charakteristickým známkám každé letory a každé fysignomie, abychom nepletli si výraz zasmušilý s výrazem přísnosti, výraz lhostejnosti s výrazem něžnosti, abychom rozeznati dovedli přenáhlenost od živosti, bázlivost a neobratnosti atp.
Člověk zasmušilý obyčejně bývá falešný a zlý, člověk vážný naopak samá pravda a povážlivost, každý na něho se může spolehnouti.
Nerozvážný člověk zřídka má ustálenou jakousi povahu; neboť chování jeho jest nepromyšlené, a proto snadno může každého přivésti do špatných řečí.
Muž čilý bývá vtipný a citlivý; netečník jest mírný, ale lhostejný atd.
Muž povahy cholerické bývá v sebe uzavřen, trpěliv a energický, jest schopen velikých vášní; bývá umíněný, sleduje-li nějakou myšlenku a žene-li se za nějakým cílem.
Muž povahy sanguinické bývá lehkomyslný, otevřený, galantní, úslužný k ženám, ale indiskrétní a těkavý, vyhledává rád změny ve svých láskách a zábavách.
Lymfatik jest zdlouhavý, lenivý, sobecký a skoupý, není v něm ani zápalu ani vášně; žije zcela lhostejně, a i když někdy paprsek lásky rozehřeje srdce jeho, netrvá to nikdy dlouho a záhy opět upadá v obyčejnou svou lhostejnost.
Fysiognomie podává velmi zřetelně jisté dobré a špatné vlastnosti, jako zlost, trpělivost, přímost, faleš, skromnost, marnivost atd. atd. Člověk prchlivý bývá skoro vždy přímý a upřímný, ale pánovitý. Falešník jeví se vždy se dvojí tváří; jednou bývá bázlivá, hledí uniknouti každému pohledu z obavy, aby nebyl prohlédnut; jindy zase bývá smělý a drzý, vyhledávaje v očích druhého, neprobouzí-li se v něm nějaká pochybnost. Ale pozorujeme-li jej bedlivě, naposled přece jen poznáváme buď jakousi drzost nebo nerozhodnost, před kterou mizí každá naše pochybnost; faleš pokrytcova provázena bývá lstivostí, zastřenou lží, předstíraným vzezřením, objednaným výrazem, obmyslným lichocením; ale jsme-li jen poněkud pozorni, nikdy nás neošálí pokrytec sovu klamavou radostí i bolestí; neboť pravda má svůj ráz, který nikomu nepodaří se napodobiti.
Znamení z barvy pleti.
Fysiognomikové pozorovali, že bílá pokožka, pleť čistá jest znamením ducha veselého a dobré povahy, žlutá pokožka a pleť temná že hlásají naopak, že mysl jest v sebe uzavřena, mrzutá a málo sdílná. Pleť bledá označuje tělesnou i mravní bezcitnost; pleť načervenalá poukazuje na prchlivost a hněvivost.
Znamení z rysů tváře, z barvitosti hlasu, z pohybů apod.
Jednotlivé ústrojí a jednotlivé rysy tváře poskytují znamení, podle nichž můžeme souditi o povaze velmi pravděpodobné, ne-li zcela jistě.
Tlustá hlava hlásá, že mysl jest lenivá neb umíněná; - malá hlava prozrazuje živou obrazotvornost a lehkovážnou mysl; - prostřední hlava poukazuje na ducha rozumného, na povahu vždy stejnou.
Široké čelo jest znamením veliké rozumnosti.
Čelo malé a nízké jest znamením ducha obmezeného a povahy pokrytecké.
A zásada, že oko jest zrcadlem duše, trvá všude a vždy v nezdolné jistotě. Neboť opravdu oko neklame nikdy, ani když hledí nás oklamati; ovšem že třeba jest velikého cvičení, aby kdo jasně četl v očích člověka, jenž hledí výraz svého pohledu utajiti.
Veliké oko poukazuje na povahu dobrou, ale na ducha prostředního; - malé, lesklé oko jest znamením čilého ducha, velice sice pronikavého, ale povahy lehkovážné a odmlouvačné.
Oči veliké a vlhké prozrazují ducha slabého a letoru chlípnou.
Černé oči a lesklé hlásají živou obrazotvornost a značně čilou mysl.
Oči šedé, pohaslé a krvavé prozrazují srdce sobecké, ducha chladného a povahu tvrdošíjnou a neústupnou.
Modré oko jest znamením srdce výtečného, duše něžné a povahy důvěřivé.
Obyčejně oko rychle se pohybující poukazuje na ducha čilého, naopak oči volně pohyblivé poukazují na duševní lenivost.
Neobávejte se mužů malých očí; bývajíť obyčejně něžni a bázliví; za to vyhýbejte se mužům velikých uší, ploských a odstávajících, neboť nebývají roztomilí, za to však bývají často nepovolní, umínění a zuřiví.
Veliký nos poukazuje na povahu dobrou, malý často bývá znamením opaku.
Nos tupý prozrazuje domýšlivost a drzost, nos pak ohrnutý frivolnost, posměvačnost a nestálost.
Ústa jsou velmi výmluvným znamením fysiognomickým.
Veliká ústa poukazují totiž na nestřídmost a malá na bázlivost.
Jemné a přímé rty jsou znamením dobré povahy a ducha veselého.
Úzké rty prozrazují lakomost a špatnost; tlusté rty povahu loudavou a ducha lenivého.
Koutky úst jdoucí do výše naznačují povahu chladnou a pohrdlivou.
Oblouk úst, jehož vydutost dolů jest obrácena, prozrazuje ducha uštěpačného, povahu falešnou a duši bídáckou.
Dlouhá a hranatá brada jest znamením všetečnosti a zvědavosti; kulatá poukazuje na povahu jemnou a bázlivou; doličkovatá na povahu přímou a na ducha veselého.
Malé ruce s prsty tenkými, právě tak jako nožky úzké a malé bývají znamením povahy šlechetné.
Tlusté ruce s prsty krátkými značí hrabivost, sobectví a podlost.
Široké nohy nebo špatně urostlé jsou znamením sprostoty a choutek surových.
Hlas zasluhuje zvláštní naší pozornost při studiu známek fysiognomických, neboť jeho výška, tón, barvitost a zvuk mají přímý vztah na některé odstíny ducha a povahy.
Hlas silný a jednotvárný odhaluje nám ducha ustáleného a povahu pevnou.
Ostrý, pronikavý hlas poukazuje na ducha nesnášelivého a na povahu důvtipečnou.
Hlas něžný a zvučný nalézáme nejobyčejněji u osob srdečných, roztomilých a laskavých.
Dvojí hlas u téže osoby, jenž jindy hluboce, jindy ostře zní, poukazuje na povahu obojetnou.
Hlas, jenž při mluvení stoupá, bývá předzvěstí povahy snadno vznětlivé; hlas stupňovitě klesající poukazuje na slabého ducha, kterého každá maličkost z míry přivádí.
Konečně častá změna tónu a barvivosti věští časté nesrovnalosti v duchu a povaze.
Rozličné pohyby těla, zvláště rukou, postava, způsob chůze, pozdravu atd. atd., všecko to má také svou cenu fysiognomickou.
Pohyby náhlé, trhavé a neohrabané poukazují na povahu kousavou a na hrubého ducha.
Naopak pohyby volné, zaokrouhlené a elegantní označují ducha vzdělaného a povahu roztomilou.
Pohyby slabé, koketní a hledané bývají měřítkem marnivosti povahy a chudoby ducha.
Vážné pohyby shledáváme často u ducha vážného; pohyby čilé a časté u lidí dráždivých a vznětlivých.
Časté změny v pohybu a postavě hlásají velmi velikou pohyblivost a nestálost v povaze.
Obyčejně pohyby veliké bývají pokládány za znamení nepříznivá, kdežto menší jsou znameními příznivějšími; mírné pohyby, přizpůsobené všem okolnostem, zdají se nám býti znamením příznivým k posuzování povahy lidské.
Toť rychlý přehled umění fysiognomického, jejž předkládáme svým čtenářkám, aby jim bylo možno rozeznávati dobré a špatné náklonnosti mužů. Nicméně ještě mimo to doporučujeme jim, aby ve svých úsudcích se neukvapovaly; neboť fysiognomie sice podává výtečné výsledky, rozumně-li se jí užívá, ale užití lehkovážné nebo nevčasné mohlo by míti v zápětí velmi dalekosáhlé omyly. Ostatně, kdo by v této otázce obšírnějšího si hledal vysvětlení, nechť obrátí se na mé dílo „Hygiena a zdokonalení krásy lidské“, kde najde tak mnoho důležitou podrobnost v tomto ohledu.
Zdroj: A. Debay Třicatero krás ženy, Praha 1908