Třicatero krás ženy: Zdravotnické rady, kterak zachovati lze zdraví a krásu

Zajisté jest zdraví nejpřednějším statkem každého, ač z pravidla každý zdraví si počíná vážiti teprve, když ho pozbyl.

Kdyby nám péče o zdraví nebyla ani pudem vrozena, bylo by nám uloženo z povinnosti, poněvadž porušené zdraví účinkuje vždy na mysl a povahu. A chceme-li si zachovati zdraví, jest nezbytno prováděti všecky předpisy tělesné hygieny. Tyto předpisy dopodrobna a jasně jsou vyloženy v mé sbírce, nadepsané: „Zdravotnická encyklopedie krásy“, jejíž seznam najdeš na konci tohoto díla; zde obmezujeme se na to, že poukážeme na předpisy nejnutnější.

Šatstvo. – Ženy měly by naprosto dáti výhost šatům, které svým tlakem jsou na úkor oběhu krve a volnému výkonu ústrojných funkcí.

Vzduch. – Čistý vzduch jest nezbytný pro zdraví, a proto ženy budou hleděti, aby bydlely v mistnostech dostatečně prostorných, a kde není to možno, aby alespoň často otevíraly okna, aby obnovoval se vzduch v celém obydlí.

Budou při tom hleděti také k tomu, aby nevydávaly se náhlým změnám teploty, neboť přílišné vedro i přílišný chlad škodí svěžesti pokožky a kazí pleť.

Výtiva. – Strava má býti zdravá, pravidelná a přiměřená potřebám těla. Všecky koláčky, paštiky, cukrátka, čaje a punče, nezbytné to přídavky a přívěšky všech zábav večerních, unavují jazyk a kazí žaludek; proto rozumná žena jen velmi střídmě jich bude požívati a velmi brzy vždy odejde ze společností večerních, plesů, divadel a jiných míst společenských, kde vzduch jest těžký a nezdravý, kde krev se rozpěňuje a krása kazí. Jen si všimněte žen, které v noci bdí a ve dne spánku se oddávají, a uvidíte, kolikerým chorobám podléhají, jak často u nich zdraví bývá porušeno. Po většině ona těla, vybledlá nedostatkem vzduchu a světla, ona nečinnost a slabost žaludku, migrény, neuralgie a všecky ty choroby ženské nemívají obyčejně žádné jiné příčiny. A proto souhrnem stůjte zde předpisy vzhledem k výživě těla.

Každý má voliti pokrmy dobré a snadno stravitelné.

Má podle hodin upraviti své doby k jídlu a nejisti, necítí-li toho potřebu.

Má se jísti pomalu, a sousta nemají se polykati, nejsou-li zúplna rozžvýkána, aby žaludek měl práci usnadněnu.

Mezi jednotlivým pojednáním nechť uplyne vždy pět až šest hodin, poněvadž žaludek potřebuje klidu právě tak jako všecky ústrojí s výkony střídavými.

Máme vždy míchati jídla masitá a zelinná, neboť strava výhradně masitá nebo výhradně zelinná není tak přízniva k udržení zdraví, jako strava smíšená z masa a zeleniny.

Nemá se nikdy jísti přes moc; žaludek příliš naplněný slábne, tak že nastati může nestravitelnost. Moudré také jest od jídla ustati, právě když nejlépe chutná. Máme dáti výhost masu příliš zamřelému, divokému a příliš kořeněnému, poněvadž takové pokrmy kazí sliznici žaludeční, tak že na konec dostavuje se příliš zdlouhavé trávení a vyvinuje se, což jest ještě horší, zánět žaludeční.

Máme píti víno s mírou a vzdáti se všech silných lihovin; dále nemáme nikdy píti, nemáme-li žízně.

Před jídlem i po jídle máme se projíti; před jídlem totiž, abychom si zostřili chuť, a po jídle, abychom usnadňovali trávení; ale nesmí pohyb náš býti upřílišněný, poněvadž zvláště bezprostředně po jídle jest velice škodlivý.

A konečně ti, kdo si navykli jídati pozdě na noc, měli by se spokojiti s jídly lehkými a nad to jísti nejméně dvě hodiny před ulehnutím na lože.

Spánek. – Od nejútlejší byliny až do nejhlavnějšího tvora světa všecky bytosti jsou podrobeny zákonu spánku. Popřejte si tedy ke spánku nezbytného času, abyste nahradili ztráty, kterých zakoušíte na silách svých ve bdění. Spánek tím více osvěžuje, čím jest klidnější a pokojnější; je-li spánek zmítán těžkými sny nebo často přerušován, nenahrazuje nikterak ztráty tělesné, a tělo brzo to pociťuje.

Doba, kterou máme věnovati spánku, určena jest samou přírodou. A tak doba od té chvíle, kdy slunce vstává, až po dobu, kdy zachází, jest dobou pro bdění; noční pak hodiny jsou dobou určenou ke spánku. Spáti ve dne a bdíti v noci není totéž pro zdraví lidské.

Celkem má trvati spánek šest až sedm hodin, nikdy déle nežli osm hodin; pět až šest hodin spánku dostačuje osobám starším až sedm hodin mládeži. – Spáti osm hodin jest tolik, jako zalenošiti si hodinku.

Chceme-li dobře spáti, nemáme nikdy hoditi spát s plným žaludkem; dále má býti ložnice prostorná, prosta vší vlhkosti a všech vůní a zápachů; ale nezbytnou podmínkou dobrého spánku jest fysická činnost ve dne a duševní klid, když se ukládáme na lože.

Pohyb tělesný. – Nezbytný jest pohyb dámám městským, zvláště těm, které svým společenským postavením jsou nuceny mnoho sedati. Pohyb přiměřený všech částí těla jest pro ně v účinku svém neocenitelný, neboť podporuje všecky výkony tělesné, a zdraví po něm kvete. Ale nesmíme při tom se zřetele spustiti, že pohyb má býti postupný a přiměřený silám jednotníkovým.

Rozličné procházky a projíždky pěšky, na koni i v kočáře, na rovné půdě hodí se zcela dobře osobám, nemohoucím se oddávati než pohybu mírnému.

Chůze po svahu vrchů v horách, které tu a onde mění se v běh, když svah jest příkřejší, jsou velmi příznivy zdraví u osob, které nemohou se oddati silnějším pohybům.

Slovem, pro osoby, jichž tělo může se přizpůsobiti značnější útratě sil, skok, běh, plování, jízda cvalem a tryskem jsou pohybem na nejvýš užitečným.

Nemůžeme ani dosti doporučovati ženám plování a jízdu na koni; neboť plování má tu zvláštní výhodu, že cvičí svaly všech údů a že jim dodává tím síly; jízda na koni sděluje jednotlivým ústrojím lehké otřesy, velice příznivé trávení a výživě.

Tanec, vyjma valčík a podobné tance do kola, může býti pokládán za procházku, poněvadž za našich dob jej lze shrnouti v několik kroků vpřed a vzad a několikeré otočení, po němž každý opět odchází na své místo. Tento pohyb, jenž tak velice lahodí mladým lidem, měl by se konati pod širým nebem nebo jen v síních velice prostor tělesnému ústrojí silně krevnatému, poněvadž vířivý pohyb omamuje a může přivoditi nával krve k mozku.

Užitečnost tance záleží právě v pohybu, vynuceném na jednotlivých ústrojích těla, umění leží v pěkném provedení jednotlivých figur, v krásné posici a ve snadných a lehkých gestech. Tanečnice má býti svižná, nenucená volná a poněkud živá, což ovšem není nikdy skoro ani možno, má-li na sobě šněrovačku s kosticemi a planžety.

Velice důležitá jest poznámka pro tanečnice a jejich zdraví, aby nikdy nepily nápojů ledových, když pokožka jest v potu, a aby nikdy nevydávaly se průvanu, poněvadž z toho mohou vzejíti vážné nemoci, zarazí-li se pot náhle.

Rady, zvláště dámám vyšší společnosti

Ve vyšších kruzích společenských a napodobením i opičením také mezi zbohatlými měšťáky žena si utvořila postavení umělé; žije jen zábavám, zahálce, změkčilosti, tu a onde poddává se předřážděnosti a činnosti abnormální; spí a odpočívá ve dne, aby bděla a žila v noci. Toť jejím zvykem. Sedí uzavřena ve svých pokojích uprostřed květin a opojujících vůní při zavřených oknech a spouštěných záslonách; vdechuje do sebe vzduch zkažený a bývá zbavena dobrotivého účinku světla slunečního. Neví ani, co je čistý vzduch, jenž proniknut jsa paprsky slunečními jest nezbytně potřebný zdraví. Čistý vzduch bez prachu, vlhka, vůní a zápachů neskonale větší má přednost před vzduchem prosyceným vůněmi a teplem umělým. Zvyk vycházeti z bytu a ihned vsedati do kočáru a při návratu sestoupiti a ihned opět se uzavírati ve svých komnatách, tělu jest na velikou újmu a záhubu. Přílišný klid a odpočinek ničí sílu tělesnou, neboť údy naše jsou stvořeny k výkonům. Takovýto způsob života, provádí-li se po dlouhou dobu, vede neomylně k předrážděnosti čivové, která záhy se přeměňuje v neuropatii čili chorobu čivovou, velice záhubnou jak tělu, tak duchu lidskému.

Nervosní ženy bývají obyčejně lící bledých; pokožka jejich, obyčejně tmavá, zřídka bledá, bývá suchá, studená nebo palčivá. Jejich pohledy bývají tu živé, tu ušlé; jejich výraz tváře vyniká neobyčejnou měnivostí. Pohyby jejich jsouce v přímém poměru k okamžitému stavu soustavy čivové, buď nedbalé, buď ukvapené, náhlé a trhavé; po nejhlubším zemdlení následuje často taková energie, že překvapuje a děsí. Jejich obrazotvornost velmi snadno se rozpaluje a skoro vždy obestírá rozum. Proto také jsou ženy takové pověrčivé a blouznivé, proto vrhají se střemhlav do náručí pověr nejhloupějších. Vyjadřují se se zanícením, v řeči se rozhňují a po stupních dosahují až výšin nadšení básnického; toť také příčina, proč v starověku úlohy Pythií, Pythonise a jiných věštkyň byla vyhrazena ženám. – Přemrštěnost citu a obrazotvornost jest pro ženu nezanikajícím pramenem nadějí a zklamání, radosti i žalů, života i smrti!...

Když u ženy z vyšší společnosti následkem nezřízeného života, k jakému ji odsuzuje vzdělanost, nastoupilo čivové rozechvění, pro sebe menší maličkost ihned se hněvá, třese se při nejslabší ráně, padá do mdlob, dusí se… A hleďte jen, jaká to podivná zvláštnost, jaké to poblouznění ducha! Taková ženuška, která klesá a padá do mdlob při sebe nepatrnější ráně fysické nebo duševní, běhá vstříc nejsilnějšímu rozčilení; trpí při každém, ale přece raději trpí, než aby zůstala lhostejna. Toť onen chtíč a ona touha po pocitech silných, ona nezdolná potřeba radosti nebo žalosti, která lákala vznešené dámy starověkého Řím ke krvavým hrám v cirku. Za našich dob mravy naše nepřipouštějí takových her, za to ženy se tlačí do soudních síní, aby vyslechly dopodrobna nějakou rozepři skandální; kde každý se chvěje a otřásá při podrobnostech divokého zločinu a na místech kde lidské spravedlnosti bývá dosti činěno rukou katovou, tam ženy bývají vždy četněji zastoupeny nežli muži. A hledáme-li příčinu této nenasytné chtivosti po vzrušení duševním, nalézáme ji předně v přílišné zvědavosti, vrozené přirozenosti ženské, dále v zahálčivosti, nečinnosti a nudě, ve které zmírají tak mnohé ženy štěstěnou hýčkané; a takové ženy chápají se všech příležitostí naskytujících se, jen aby svůj čas nějak si ukrátily a své city pozměnily.

Jinak sice posud nenastupují vážné nepořádky a zmatky, ale když po letech vznětlivost přechází v trvalou neuropatii čili chorobu čivní, tu není již klidu pro ženu, a dny života jejího plynou v bolestech takových, že život sám stává se jí obtížným.

Neuropathie béře na sebe tisíceré tvary, podává staré různosti a odrůdy. tu vyskytuje se silný tlukot srdce, bolestná dráždění, dušnost, závrať, mdloba; jindy opět horkost stoupá do hlavy, a hned po tom v celém těle mrazí, až naskakuje husí kůže; jindy následují nesnesitelné bolestí bederní, zmalátnělost ve všech údech, vysílenost a největší úpadek sil. Jindy opět objeví se hysterie se všemi svými hroznými následky.

Nejhroznější spoustu, proti níž velice nesnadno s úspěchem jest zakročiti, jest gastralgie čili čivní choroba žaludeční, která skoro vždy také zasahuje střeva. Gastralgie plná větrů nesmírně ničí záživné síly, kazí chuť nebo budí hlad zámorný. Sotva že jsi pojedl, již vynořuje se nesmírně mnoho plynů v žaludku, a plyny ty způsobují časté krkání velice seslabující. Nadbřišek a břich se nadouvají, plyny stoupají a klesají, způsobujíce temné kručení, a nemohou býti vyhnány z těla. Jest to jakási bouře, burácející v nitru břicha, zácpě nedá se uleviti; povaha se zasmušuje, stáváme se smutnými, morousovitými a prchlivými, jsouce na obtíž sobě i jiným.

V dobách měsíčního čištění ženy by měly se vyhýbati všem vlivům tělesným i duševním, které by mohly míti v zápětí přerušení čmýry, a nastane-li bez příčiny známé a zjevné, nechť žena pospíší na poradu k lékaři. Jako složitý stroj pravidelněji chodí, když kolečka se namaží, tak také ve stroji lidském nemůže nastati nějaké přerušení, aby zdraví neutrpělo značné škody.

Střezte se počínání hříšného a rozličného podivínství, které kazí a hubí krásu; velmi snadno zlý návyk přechází v druhou přirozenost, a jakmile se to stalo, nesnadno jest návku takového se zbýti.

Neustále pěstuje všecky tělesné i duševní vlastnosti, pro které jste tak oblíbeny a milovány. – Věnujte svým vlasům všecku potřebnou péči hygienickou, abyste si je zachovaly; neboť krásné vlasy jsou nejen užitečny, ale i na okrasu.

Udržujte svou pokožku a pleť svěží; pečujte o krásu svých očí, svých zubů, svých rtů, svých rukou a nohou, zkrátka pečuje o všecky části těla svého, poněvadž péče věnovaná jejich kráse, přispívá také nesmírně jejich stavu zdravotnickému.

Cvik rozumu

Zbývá nám dáti poslední radu ženám, totiž aby prázdné své chvíle věnovaly rozmanitému cviku duševnímu.

Pěstuje-li se duch, rozšiřuje se paměť, soudnost atd. atd., duše se povyšuje, srdce ušlechťuje, krásné city se vyvinují, a spějeme tak cestou k dobru. Pěstění ducha činí člověka dobrým, roztomilým, užitečným svým bližním, upevňuje pouta, vížící chotě k manželce, a poskytuje prostředky dáti dobré vychování dětem. Slovem, pěstění ducha jest pramenem ohromného množství příjemných zábav a radostí, o nichž osoba nevzdělaná nemá ani ponětí.

A proto ženy nechť pěstují a vzdělávají svého ducha a to zvláště za účelem mravním. Můžeť sice žena slynouti krásou, toaletou a okrasami, ale opravdu se líbí toliko duchem a vnadami svými.