.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Připraví ji až o 200 miliard ročně a mohou ji přivést na pokraj recese, plyne ze studie Oxford Economics
Americký prezident Donald Trump předevčírem zopakoval svoji hrozbu zavedení cel na dovoz z EU. Evropská unie podle něj vznikla proto, aby Spojené státy odírala, což nechce dále tolerovat. Pokud by u takto nezvykle ostré rétoriky setrval, těžko sázet na to, že na dovoz z EU zavede cla jen mírná a selektivní. Spíše je nutno počítat se cly plošnými. To, že je schopen plošná cla zavádět bez ohlášení, prokázal Trump včera, kdy nečekaně oznámil dodatečné desetiprocentní clo na veškerý dovoz z Číny. Dovoz z Číny tak bude v USA podléhat celkové celní sazbě už 33 procent.
Analytici Oxford Economics, renomované poradenské společnosti vzniklé při Oxfordské univerzitě, ve své únorové studii konstatují, že Trumpovo oznámení desetiprocentních cel na dovoz z Číny a 25procentních cel na dovoz z Kanady a Mexiko významně zvyšuje riziko zavedení plošných cel také na import z EU. Studie byla přitom publikována ještě před zavedením zmíněné druhé Trumpovy sady plošného cla na Čínu, té včerejší, desetiprocentní. Po jejím zavedení tedy dle logiky Oxford Economics riziko zavedení plošných cel na dovoz z EU spíše ještě dále stoupá.
Přitom Česká republika podle kalkulace Oxford Economics představuje ekonomiku, jíž mohou Trumpova cla na dovoz z EU poškodit z unijních zemí vůbec nejvíce (viz graf níže). Oxford Economics pracuje se scénářem desetiprocentního plošného cla na dovoz zboží z EU, jež by Trump oznámil v nadcházejících týdnech či měsících, takže by do praxe vstoupilo v průběhu druhého čtvrtletí letošního roku. Scénář již přitom zahrnuje dopad již oznámeného 25procentního cla na dovoz hliníku a oceli. Počítá také s tím, že by EU zavedla odvetná, ovšem cílená cla na dovoz z USA. Novému clu EU by nepodléhal například dovoz energií, zejména zkapalněného zemního plynu, z USA, což je objemově vůbec největší dovozní položka EU ve vztahu k USA.
V posledním čtvrtletí roku 2027 by Česko v takovém scénáři ztrácelo kvůli clům takřka jeden procentní bod svého ekonomického růstu. Což je vůbec největší ztráta ze všech zemí EU, jež Oxford Economics podrobuje analýze. Česko je zvláště zranitelné kvůli své značné otevřenosti zahraničnímu obchodu.
Podle prognózy Mezinárodního měnového fondu, která byla publikována loni v říjnu, tedy ještě před Trumpovým zvolením, by mělo Česko růst roku 2026 reálně o 2,3 procenta a roku 2027 o 2,1 procenta. Nominální hrubý domácí produkt by měl činit roku 2026 celkem 8630 miliard korun a roku 2027 pak 8989 miliard. Při předpokladu o zhruba jeden procentní bod nižšího reálného růstu v celém roce 2027 to za jinak stejných podmínek znamená, že Česko v tom roce přijde o 80 až 85 miliard korun.
Česko by se tedy i přes uvedení cel mělo vyhnout recesi, podobně jako celá eurozóna, jak prognózuje Oxford Economics. Samozřejmě, pokud by Trump zavedl 25procentní plošné clo, jak jeho předvčerejší výroky na dané téma někteří interpretují, Česko může se zabřednutím do recese roku 2027 koketovat. Ztráta české ekonomiky by se pak nejspíše pohybovala v pásmu od 150 do 200 miliard korun ročně.
.jpg)
Česká ekonomika loni koncem roku rostla nečekaně rychle
Ekonomiku „nakoply“ Vánoce a související nákupy domácností.
Česká ekonomika loni ve čtvrtém čtvrtletí rostla nečekaně rychle. Mezičtvrtletně přidala 0,7 procenta, plyne z dnešních zpřesněných údajů ČSÚ. Předběžný odhad měl za to, že to bylo o 0,5 procenta. Ale i to by byl celkem solidní výsledek, potvrzující poměrně silný výkon tuzemského hospodářství v celém loňském druhém pololetí. Meziročně pak česká ekonomika loni od října do prosince přidala reálně 1,8 procenta, kdežto předběžný odhad měl za to, že to bylo jen 1,6 procenta.
Růst v loňském čtvrtém čtvrtletí táhla spotřeba domácností. Silný byl v tomto ohledu především prosinec, kdy výrazný impuls poskytly vánoční nákupy. Meziročně spotřební výdaje domácností stouply o 3,2 procenta, mezičtvrtletně pak o 1,5 procenta. Negativně se ovšem projevily nedostatečné investice a slábnoucí zahraniční poptávka, jež neblaze doléhá na tuzemský průmysl. Zahraniční poptávka je poměrně slabá kvůli mdlému výkonu zejména německé ekonomiky, geopolitickému napětí i hrozícím obchodním válkám.
Spotřeba českých domácností má ovšem prostor k dalšímu vzestupu, neboť i přes růst posledního loňského čtvrtletí stále zůstala pod svoji předpandemickou úrovní.
Za celý loňský rok přidala česká ekonomika rovné jedno procento. Celoročně ji táhly spotřební výdaje domácností a z menší částí výdaje vlády. Spotřeba domácností ožila díky obnovení růstu reálných mezd, které předtím dva roky klesaly, kvůli mimořádně vysoké inflaci. Letos by měla ekonomika přidat 1,9 procenta. Spotřeba domácností dále poroste, neboť dále porostou i reálné mzdy. Ekonomiku však bude brzdit zesílená hrozba obchodních válek.
Škoda Auto masivně sníží stavy zaměstnanců
Stavy zaměstnanců Škoda Auto sníží o zhruba 6000 lidí. Audi dnes zavírá svoji bruselskou továrnu. Evropský autoprůmysl je v krizi, jakou nepamatuje, z velké části kvůli příliš ambiciózním zeleným opatřením EU.
Šéf automobilky Škoda Auto Klaus Zellmer dnes oznámil rozsáhlý plán snižování stavu zaměstnanců. V Česku automobilka zaměstnává zhruba 37 tisíc lidí, přičemž snižování stavů se má dotknout patnácti procent zaměstnanců automobilky. Mohlo by se tak týkat bezmála 6000 tuzemských pracovníků. Půjde patrně zejména o ty agenturní, avšak postihne i kmenové, neboť agenturní tvoři zhruba desetinu celkového počtu zaměstnanců.
Zellmerova slova dosud nezávažnějším způsobem potvrzují, že ani Škoda není imunní vůči dopadům tuhých regulací Evropské unie a transformativním změnám globálního autoprůmyslu.
Také další evropské automobilky zápolí s poměrně slabou poptávkou, vysokými náklady na energie a pracovní sílu, s klesající konkurenceschopností zejména tváří v tvář Číně a v neposlední řadě s nečekaně silnými problémy při přechodu na elektromobilitu.
Největší evropská automobilka, Volkswagen, matka Škody, se loni koncem roku dohodla s odbory na snížení stavu zaměstnanců o 35 000 lidí. Loni dokonce vážně hrozilo, že bude muset zavřít některé ze svých závodů v Německu, což se v její takřka devadesátileté historii nikdy nestalo, avšak tato hrozba pominula, i když patrně ne definitivně.
Současně právě dnes je naposledy v provozu bruselská továrna značky Audi, jež rovněž patří pod křídla Volkswagenu. O práci tak dneškem přichází na tři tisíce tamních zaměstnanců.
Automobilka Audi se rozhodla roku 2018 přeorientovat na výrobu elektromobilů, po přibližně 70 letech úspěšné produkce vozů se spalovacím motorem. Tuto revoluční přeměnu svého zaměření tedy nezvládá. Město Brusel tak přichází o svého vůbec největšího zaměstnavatele v rámci soukromé sféry.
Je to symbolické. Právě v Bruselu, v tamních úřadech a institucích Evropské unie v čele s Evropskou komisí, vznikla celá řada regulací, kvůli nimiž se nyní evropský automobilový průmysl ocitá ve vážné krizi, jakou vlastně nepamatuje. Fatální chybu už připouští i sama Evropská komise, která se v posledních dnech snaží o alespoň částečnou deregulaci, byť hlavně pod vlivem dění ve Spojených státech, oslabení transatlantické bezpečností vazby a deregulace v podání tamní nové administrativy. Otázkou však je, zda v EU s deregulací nepřichází pět minut po dvanácté.
Klíčovým důvodem nesnází automobilek jsou vysoké ceny energií, které Brusel uměle zdražuje emisními povolenkami, a to více než kdekoli jinde na světě. Automobilky v EU se ale také potýkají s přísnými emisními normami a dalšími zelenými regulacemi, jež jsou opět nejambicióznější na světě.
Nejde jen u automobilky skupiny Volkswagen. Na 4000 zaměstnanců, hlavně v Německu, propustí americká automobilka Ford.
A konečně nejde také jen o výrobce aut, nýbrž i o jejich dodavatele. Francouzský dodavatel autodílů Valeo loni v listopadu oznámil snižování stavů. Restrukturalizace povede k zavření dvou jeho francouzských závodů, práci ztratí přibližně tisícovka zaměstnanců. Výrobce pneumatik Michelin zase zavře dva závody v západní části Francie, čímž o práci připraví na 1250 lidí.
Putin láká Muska a Trumpa ke společným obchodům a projektům, včetně dobývání Marsu
Chce totiž válku na Ukrajině ukončit za pro něj nejvýhodnějších podmínek.
Společná americko-rusko-saúdskoarabská mise na Mars v raketoplánu SpaceX Elona Muska se může jevit jako sci-fi. A možná to sci-fi je. Rusům, kteří videoztvárněním takové hypotetické mise nyní tapetují sociální sítě, jde však o něco jiného. Chtějí Washingtonu pochlebovat, lichotkami jej i třeba balamutit, aby ten svolil k ukončení války na Ukrajině za podmínek, které budou z hlediska Kremlu co možná nejpříznivější.
Hypotetickou vesmírnou odyseu vylepuje na sítě i zmocněnec ruského prezidenta Vladimira Putina Kirill Dmitrijev, absolvent Stanfordu a Harvardu, někdejší konzultant společnosti McKinsey, jenž má v probíhajících námluvách Rusů s Američany stěžejní slovo. Právě Dmitrijev prý i na základě svých bohatých zkušeností z USA, kam odjel už jako čtrnáctiletý na sklonku 80. let, přesvědčil Putina, aby se právě pokusil Trumpovi či Muskovi, fakticky viceprezidentovi USA, vemluvit do přízně skrze společné obchodní příležitosti. Rusové se tak ovšem hlavně snaží vytěžit Trumpův celoživotní sklon k transakčnímu jednání a současně Muskovo stále přebujelejší ego.
Kreml zjevně uvěřil, že když bude Trumpa i Muska dostatečně hýčkat, ti v podstatě přeberou jeho vlastní agendu a cíle, zejména pochopitelně týkající se války na Ukrajině. Moskva by ji nyní ráda alespoň na čas „dala k ledu“, aby se mohla znovu pořádně vyzbrojit. Tři roky drtivých západních sankcí se už rovněž neblaze podepisují na stavu ruské ekonomiky. Což je jen další důvod k „pauze“. A mezitím lze bájit třeba právě o společných letech na Mars.
Dmitrijevovi se Putina podařilo k novému postupu vůči Američanům přesvědčit poté, co Trump začal po Ukrajině žádat podíl na jejím nerostném bohatství. Ruského prezidenta to utvrdilo v tom, že Trump nijak neslevil ze svého transakčního přístupu dokonce i k politice, ba geopolitice, takže mu začal předhazovat „návnady“. Nejen v podobě cesty na Mars. Minulý týden se ruský prezident v televizním vystoupení snažil Kyjev přebít s tím, že Rusko má neporovnatelně větší zásoby kovů vzácných zemin než Ukrajina, po jejichž nerostech teď Trump tolik pase. Prý by dokonce šly těžit v rámci společných rusko-amerických projektů.
Putin zároveň nabídl Trumpovi ke koupi dva miliony tun ruského hliníku, pokud Bílý dům zruší protiruské sankce. Je patrné, že Rusko sankce bolí.
Nemá zůstat u jednorázového obchodu. Putin navrhuje Američanům společnou těžbu hliníku na Sibiři a společné projekty ve arktické oblasti.
Zdá se, že Trump i Putin opravdu chtějí konec války. Alespoň na čas. Trump potřebuje splnit svůj klíčový slib, že ji rychle ukončí, Putin zase může zamýšlet konsolidovat síly. Kreml zjevně věří, že čím více holubů na střeše teď Washingtonu naslibuje, tím většího vrabce si bude moci sám nechat v hrsti.
Pohonné hmoty v Česku zlevní
Kvůli možným těžkým clům Spojených států nejen na EU i kvůli předpokladu míru na Ukrajině a návratu ruské ropy na světové trhy.
Pohonné hmoty v Česku v uplynulém týdnu zlevnily o jednotky haléřů. Litr nejprodávanějšího benzinu Natural 95 se aktuálně u čerpacích stanic v Česku prodává v průměru za 36,48 koruny, před týdnem byl o šest haléřů dražší. Nafta zlevnila o sedm haléřů, za litr teď řidiči dají průměrně 35,84 koruny.
V příštích sedmi dnech zlevní pohonné hmoty výrazněji, o zhruba dvacet haléřů na litr. V uplynulých dvou týdnech totiž ropa Brent zlevnila na světových trzích o zhruba tři procenta. Navíc posiluje koruna vůči dolaru, takže korunová cena barelu ropy klesla za poslední dva týdny dokonce o bezmála čtyři procenta. Tento pokles čerpací stanice v ČR do svých cen ještě teprve plně promítnou.
Světová cena ropy Brent se nyní nachází na svém letošním minimu, pod 73 dolary za barel. Ropa zlevňuje kvůli hrozbě nových cel ze strany Spojených států. Americký prezident včera uvedl, že cla na Mexiko i Kanadu nadále hodlá zavést. Není však jasné, zda už začátkem března, nebo až začátkem dubna. Trump zároveň hodlá zavést 25procentní clo na dovoz z EU, ač není zřejmé, zda by bylo plošné, tedy uplatněné na veškerý dovoz, či selektivní, uplatněné pouze na vybraná odvětví či produkty.
Hrozba rozsáhlé obchodní války USA a EU či USA a Číny zatemňuje výhled světové ekonomiky, což ochromuje poptávku po ropě, tedy snižuje její cenu.
Cenu ropy navíc snižuje spekulace, že dojde k brzkému míru na Ukrajině, který by pak mohl vést k ukončení západních sankcí proti Rusku a k plnohodnotnému návratu ruské ropy na světové trhy.
USA se teď budou snažit naklonit si Rusko a narušit jadernou osu „Moskva-Peking“
Ruský rubl proto mohutně posiluje. Na Evropskou unii USA chystají těžká cla, neboť míní, že vznikla jen proto, aby je odírala – tedy oslabovala ve vztahu k Rusku a Číně.
Spojené státy ztratily soudnost a jednaly nevyzrále, když se postavily dvěma jaderným velmocem naráz, Rusku i Číně, kritizuje ministr zahraničí USA Marco Rubio konání zejména předchozí, Bidenovy administrativy. Spojené státy se nyní budou snažit, co to půjde, naklonit si Rusko a narušit tak upevňující se osu „Moskva-Peking“.
Mezinárodní devizové trhy si už tohoto historického zlomu v zahraniční politice USA všimly. Prezidentování Donalda Trumpa totiž mimořádně svědčí ruskému rublu. Od lednové inaugurace staronového amerického prezidenta ruská měna posílila vůči té americké už o takřka 20 %, výrazně více než jakákoli jiná měna světa (viz graf Bloombergu níže). Trump je tak lepším krotitelem ruské inflace než kdokoli jiný. Z měn EU pak jeho prezidentování nejvíce prospívá forintu. Maďarsko je přitom zřejmě největším spojencem Ruska v EU.
Otázkou zůstává, jak daleko jsou Spojené státy v naklánění si Moskvy ochotny zajít a v jaké míře obětují pro tento cíl Evropu i s Ukrajinou. Vzhledem k tomu, že Trump včera naznačil, že nebude váhat rozjet s EU obzvláště těžkou obchodní válku, lze na vlídnost k EU asi zapomenout i v oblasti bezpečnostní spolupráce.
Na Evropskou unii Trump podle svých včerejších slov chystá naprosto speciální sadu těžkých cel, protože EU prý není jen tak obyčejný protivník v zahraničím obchodě. Podle Trumpa totiž vznikla speciálně proto, aby Spojené státy odírala, tedy oslabovala ve vztahu k Rusku a Číně. Nelze vyloučit, že Trump zavede 25% clo na veškerý dovoz z EU.
EU je z toho všeho „vyšokovaná“. Příští měsíc Brusel zveřejní přelomový plán masivního navýšení investic do zbrojení a zajištění bezpečnosti. Jedním ze zvažovaných opatření je to, že by se výdaje na zbrojení zčásti či zcela nezapočítávaly do oficiální statistiky rozpočtových deficitů. Což možná dluh sníží opticky, nikoli však fakticky. EU tedy nakonec zřejmě stejně bude muset výrazně snížit požadavky na výdaje v jiných oblastech, včetně zelené agendy a Green Dealu.
Evropské korporace a banky se už začínají na tento stále pravděpodobnější obrat připravovat. Největší evropská banka HSBC včera vyzvala k návratu k fosilním energetickým surovinám. Její šéf přes udržitelnost apeluje za to, aby banky přestaly penalizovat své klienty za příliš velkou uhlíkovou stopou. Dá se očekávat, že i další velké evropské banky nyní budou otáčet jako korouhvičky. Podobně se to přihodilo na přelomu roku v Americe, po Trumpově zvolení. Evropa, zejména pak EU, je ovšem ideologicky zaslepenější než Amerika, takže to trvá o něco déle. I tak je ale tempo odvratu bankovního a finančního světa od zelené agendy nečekaně rychlé. V největších západních bankách se děje něco, co bylo ještě před několika měsíci, ne-li týdny, zcela nemyslitelné.
Rozhýbává se také sama Evropská komise a rovněž pod Trumpovým vlivem začíná deregulovat. Včera předložená legislativa má změkčit nová ESG pravidla natolik, že se jim vyhne zhruba 80 procent firem, hlavně malých a středních, které jim měly původně podléhat. Ty díky menší byrokracii ušetří v přepočtu 110 miliard korun ročně, odhaduje Evropská komise. K tomu jednorázově uspoří zhruba 40 miliard korun, neboť nebudou muset zavádět požadované vnitřní postupy pro příslušné reportování.
Je nejvyšší čas, aby EU vskutku prioritizovala zbrojení a přestala na fosilní energie hledět skrze prsty. Bez dostupných fosilních energií a deregulace pořádně zbrojit nepůjde.
Pokud bude EU dále pošetile zachraňovat svět před uhlíkem, nezbydou jí finance na mnohem akutnější záchranu sama sebe před rozebráním Amerikou, Ruskem a Čínou…
