Tržby Tesly se po letošní stagnaci příští rok propadnou

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Elektromobily vycházejí z módy. Tržby Tesly budou letos stagnovat, v příštím roce se dokonce propadnou, šokuje ve své nové prognóze americká banka Wells Fargo. Jen letos spadly akcie Tesly o 32 %, zatímco akciový trh v USA roste o více než 8 %.

Co stojí za chabou poptávkou?

1) Lidé, kteří chtěli okázalou spotřebou signalizovat ctnost (rozuměj: koupí drahého auťáku ukázat ostatním, „že na to mají“, aby se dokonce i starali o životní prostředí), si už elektrovůz pořídili. Ostatní, jichž je drtivá většina, se do pořízení elektroauta neženou.

2) Snobská složka poptávky se také vyčerpala, protože hitem večírků teď už není „EV“ a „ESG“, nýbrž „AI“. (viz také ad 7)

3) Předlužené vlády Západu musí v čase trvaleji vyšších úrokových sazeb tlumit svoji rozhazovačnost, takže škrtají dotace na elektromobily.

4) Ani v zemích typu Německa se nedaří uspokojivě rozvíjet potřebnou infrastrukturu, zejména dostatečně hustou síť nabíjecích stanic.

5) Environmentální přínosy elektromobility se v rostoucí míře ukazují být přinejmenším sporné, zahrne-li si do kalkulace nejen provoz vozu, ale i jeho výroba, včetně produkce elektrobaterií.

6) Autopůjčovny typu Hertz v USA vyřazují ze svých flotil desetitisíce elektrovozů, neboť jejich opravy jsou příliš nákladné. Nahrazují je auty s tradičnějším pohonem.

7) Už se příliš rozkřiklo, že kdo jezdí v elektroautě, vlastně často jezdí na uhlí, často podporuje čínskou ekonomiku, drancování přírody pro těžbu niklu v Indonésii, dětskou práci v Kongu…

Pohonné hmoty ještě zlevňují, ale začnou zdražovat – dnes z několika důvodu

Zhruba půldruhého měsíce trvající zdražování pohonných hmot v ČR se s příchodem března zastavilo a stagnace či mírné zlevňování pokračovalo i v uplynulém týdnu. Zlevňování ale nebude trvalejší povahy, řidiči se musí smířit s brzkým obnovením cenového růstu. Benzín je nyní o dva haléře na litr dražší než před týdnem, stojí v průměru 38,43 Kč/l, zatímco nafta zlevnila o 14 haléřů na litr, na 38,46 Kč.

V příštím týdnu očekáváme stagnaci cen benzínu a další mírný pokles cen nafty, do deseti haléřů na litr. Ropa sice na světových trzích zdražuje, ale dopad jejích rostoucích cen zatím plně eliminuje posilování koruny vůči dolaru. Ještě před koncem března ale převáží efekt zdražující ropy, neboť zpevňování koruny se vyčerpá.

Ropa bude ve výhledu, od konce března dále, zdražovat hned z několika důvodů.

Zaprvé, kartel OPEC bude dále pokračovat v omezování své produkce ropy, až minimálně do poloviny letoška. Přidají se i členské země kartelu, jako je Irák, jejichž produkce je zatím nadlimitní.

Zadruhé, roste globální poptávka po palivech, zejména pak poptávka v USA. Zásoby v USA jsou přitom podprůměrné.

Zatřetí, trh s ropou se nachází ve stádiu „backwardation“, kdy jsou obchodníci ochotni platit přirážku za brzké dodání ropy, což je typický signál silné poptávky a pnutí na trhu. Přirážka za brzké dodání navíc od počátku roku roste.

Začtvrté, ukrajinské útoky na ruské rafinérie stupňují geopolitický dopad do cen ropy, stejně jako pokračující útoky jemenských povstalců na ropné tankery v Rudém moři či Adenském zálivu.

Zapáté, Bidenova administrativa postupně doplňuje své vyčerpané strategické ropné zásoby, čímž minimálně brání poklesu cen ropy.

Zašesté, vyhlížené snížení základní úrokové sazby v USA v podání tamní centrální banky oslabí dolar. Oslabit dolar navíc může normalizace měnové politiky v Japonsku, která zpevní jen. Slabý dolar obvykle zvedá poptávku po ropě.

Dopad do cen pohonných hmot v ČR tak kvůli uvedeným faktorům bude v souhrnu takový, že je třeba počítat s růstem cen. Koruna sice může vůči dolaru dále zpevnit a čínská ekonomika, největší světový dovozce ropy, se stále zadrhává, ale tyto faktory nebudou stačit na to, aby převážily zmíněných šest.

Majetek Čechů v podílových fondech loni historicky rekordně narostl

Sedminásobně v porovnání s průměrem let 2010 až 2019. Inflace Čechy donutila celkem výrazně investovat, většině burz a trhů se navíc dařilo.

Objem majetku, který mají Češi uložený v podílových fondech, loni narostl historicky rekordně, a to o 187,1 miliardy korun na 938,6 miliardy. Je to teprve podruhé v historii novodobé České republiky, kdy se majetek ve fondech navýšil během jediného roku o více než 100 miliard korun.

Uvažme, že v letech 2010 až 2019 narůstal majetek ve fondech v ČR průměrným ročním tempem 26,2 miliardy korun (viz graf níže). Loňský výsledek je tedy více než sedminásobkem ročního průměru desátých let. Loňský výsledek je tak rekordní i v reálném vyjádření, tedy po zohlednění inflace a inflačního znehodnocení koruny, k němuž průběžně dochází prakticky neustále, v uplynulých zhruba dvou letech však nebývale výrazným tempem.

Právě mimořádně vysoká inflace uplynulých let je klíčovým důvodem, proč majetek Čechů ve fondech rekordně narostl.

Dvouciferná inflace, jež výrazně převýšila jak nominální růst mezd, tak výši úročení na spořicích účtech či termínovaných vkladů, donutila Čechy – kteří se svým majetkem nakládají tradičně poměrně konzervativně – výrazněji investovat. Navíc světové trhy a burzy loni zažily nečekaně příznivý rok. Rostly prakticky všechny klíčové akciové trhy v Evropě či Severní Americe, dařilo se také většině trhů asijských, s výjimkou těch čínských. Akcím se vedlo dobře, neboť se inflace loni dále nezvyšovala, takže investoři příznivě přehodnotili svůj další výhled ohledně vývoje úrokových sazeb. Zejména závěrem roku se „investičním ternem“ staly dluhopisy, zejména vlád zemí Západu, které těžily ze sázek na zásadní pokles inflace v roce 2024.

Příznivý rok 2023 – jak na akciových, tak dluhopisových trzích – samozřejmě zásadně pomohl majetek Čechů ve fondech dále výrazně rozhojnit.

Češi při nákupech v eurozóně disponují vyšší kupní silou než před válkou a před covidem

Koruna proti euru reálně posílila o zhruba 20 procent, i když se někteří mylně stěžují, že je slabá.

Argumenty stoupenců eura, že koruna slábne, jsou čirý nesmysl. Česká měna není vůbec slabá, reálně totiž posiluje vůči euru o 20 procent, navzdory covidu i válce na Ukrajině. Eurofilové si budou muset najít jiný klacek.

Koruna je slabá, je třeba ji vyměnit za euro. Stoupenci eura si našli novou slabinu české měny. Museli.

Česko má letos nižší inflaci než všechny okolní země včetně „eurových“ Německa, Rakouska i Slovenska.

Česká inflace je podprůměrná jak v rámci EU, tak v porovnání s eurozónou jako celkem. Takže korunu už nelze vinit z mimořádně vysoké inflace – dříve jedné z nejvyšších v EU. Ono ji tedy moc nešlo vinit ani loni či předloni, ale to se stoupenci eura spolehli na to, že veřejnost jejich povrchní tvrzení nebude důkladněji zkoumat, aby zjistila, že balamutí.

Nyní tedy už není problémem inflace, leč údajné přílišné slábnutí české měny. Jenže ono zatím žádné nenastává. Naopak, kupní síla běžných Čechů při nákupech v eurozóně či třeba v e-shopech zemí eurozóny už střednědobě znatelně narůstá.

Reálně totiž koruna neslábne, naopak sílí. A její kolísavost (další problém, který s ní přívrženci eura mají) ve skutečnosti představuje kýžený tlumič, díky jehož existenci se česká ekonomika nemusí přizpůsobovat jinak a jinde. Klíčovým důvodem, proč všechny země, které platí eurem, s drobnou výjimkou malé Malty, vykazují vyšší míru nezaměstnanosti než Česko, je právě to, že se mnohé z nich musí přizpůsobovat okolnostem „jinak a jinde“, tedy třeba právě na trhu práce. Když nemůže oslabit měna, protože je v rámci sdílení eura nutně fixována, oslabí tedy trh práce. Tudíž vzroste nezaměstnanost.

Ale zpět ke kurzu. Podle údajů basilejské Banky pro mezinárodní platby, tedy „centrální banky centrálních bank“, na světě je těžko hledat měnu, která za uplynulé tolik pohnuté čtyři roky, od roku 2020 do loňska, vykázala v reálném vyjádření tak výrazné zhodnocení jako koruna. Tzv. reálný kurz se od toho prostého nominálního, který známe třeba ze směnáren, liší v tom, že zohledňuje inflační vývoj. Poskytuje tak vlastně realističtější obrázek toho, jak si daná měna stojí.

Jak si přiblížit reálný kurz? Třeba takto. Nominální – tedy ten „směnárenský“ – kurz koruny k euru činí nyní 25,36. Takže nominální kurz koruny k euru je stále krapet silnější, než byl v průměru v letech 2018 a 2019. Tedy než v letech před covidem a válkou na Ukrajině, během nichž se české ekonomice celkem dařilo. Průměrný nominální kurz koruny k euru v těchto dvou letech činil 25,66. Málokdo tehdy plakal nad slabostí koruny.

Nezapomenout na inflaci

V reálu je však koruna dnes mnohem silnější než tehdy. Nikoli tedy jen v tom rozsahu, v němž je nyní silnější nominální kurz, tedy nikoli jenom v rozsahu rozdílu údajů 25,36 a 25,66. Tyto údaje totiž neberou v potaz inflaci. Přitom inflace, k níž v Česku mezi lety 2018 až 2019 a současností došlo, činí takřka 40 procent. Euro tedy v poměru k ceně všeho v české ekonomice je nyní průměrně levnější zhruba o 40 procent než v letech 2018 až 2019. Za jednu korunu si člověk v letech 2018 a 2019 pořídil průměrně 0,039 eura. A stejně tak právě nyní. Za tisíc korun si nyní pořídíme zhruba 39 eur, opět jako v letech 2018 a 2019. A zatímco za tisícikorunu pořídíme stejně eur jako před pěti či šesti lety, za takový kilogramový bochník chleba rozhodně nikoli. Zdražil natolik, že nyní koupíme za tisícikorunu jen 22 bochníků, zatímco v letech 2018 a 2019 to bylo nějakých 41 kusů.

Za tisícikorunu dnes pochopitelně koupíme výrazně méně nejen chleba, ale třeba též plynu, elektřiny či mnoha dalších potravin. Přitom znovu: eur za tisícikorunu pořídíme stále stejně jako v letech 2018 až 2019, pořád těch 39 eur. Euro, pokud si je někdo kupuje třeba v brněnské nebo pražské směnárně, je tedy vzhledem ke všemu dalšímu v české ekonomice vskutku zhruba o 40 procent levnější.

Samozřejmě je třeba zahrnout také inflaci v eurozóně. Teprve poté získáme opravdu reálnější obrázek celé věci. Stoupenci eura rádi připomínají, jak moc byla v uplynulých letech inflace v Česku vyšší než v eurozóně. No, byla. Byť to příliš nesouvisí s používanou měnou. Inflace v eurozóně mezi obdobím let 2018 až 2019 a současností činí zhruba 21 procent. To vše znamená, že koruna je dnes při zhruba stejném nominálním kurzu jako v průměru v letech 2018 a 2019 zhruba o 19 procent (= 40 % – 21 %) reálně silnější vůči euru než tehdy.

Jedním z důsledků poměrně výrazného reálného posílení koruny v uplynulých letech je, že Češi při nákupech v eurozóně disponují vyšší kupní silou své průměrné mzdy než před válkou a než před covidem.

Vždyť nominální průměrná mzda v porovnání s průměrem let 2018 a 2019 vzrostla v Česku do dnešních dní přibližně o 28 procent. Češi tak tedy nárůstem své mzdy sice neporazili inflaci v Česku (protože 28 % je méně než 40 %), porazili však inflaci v eurozóně (protože 28 % je více než 21 %). Při současné úrovni kurzu – nominálně tedy, jak už víme, srovnatelné s průměrem z let 2018 a 2019 – vskutku disponují v eurozóně vyšší kupní silou své průměrné mzdy než tehdy, protože právě 28 % je více než 21 %. Lze říci, že jejich reálná mzda při nákupech v eurozóně je nyní zhruba o sedm procent vyšší než v letech 2018 a 2019 (i když je kurz koruny k euru číselně zhruba stejný jako tehdy).

Zato je zhruba o 12 % nižší při jejich nákupech v Česku.

Pokud tedy příznivci eura tolik vypichují to, o kolik byla inflace v Česku vyšší než v eurozóně, měli by dodat také to neméně podstatné. A sice, že to při dnešní zhruba stejné číselné úrovni kurzu koruny k euru znamená právě ono přibližně pětinové reálné posílení koruny. (15.3.2024)