Rozšířené mýty a neznalost rizik úniku nebezpečného plynu panují i v české populaci, prevence otrav je přitom dobře dostupná.
Nedostatečné povědomí o rizicích úniku oxidu uhelnatého v domácnostech a laxnost v prevenci otrav, to jsou hlavní zjištění nedávného průzkumu společnosti Resideo, který mapoval znalosti Čechů o tomto tématu. Dle jeho výsledků si sice 75 % lidí uvědomuje, že k úniku tohoto plynu může docházet, ale téměř polovina se domnívá, že u nich doma se to stát nemůže. Tento omyl pak stojí za více než 1000 otravami ročně, z nichž zhruba u čtvrtiny je nutná hospitalizace a mnohé končí fatálně. Jen od začátku roku došlo v České republice hned k několika dalším případům úniku a otravy CO, kterým bylo možné zabránit, kdyby byl unikající plyn zaregistrován včas.
Informovanost v populaci má na vrcholu topné sezóny, kdy otrav každoročně přibývá, zvýšit iniciativa „Udělejte z domova bezpečné místo”, jejímž cílem je informovat o příčinách, zdrojích i následcích úniku oxidu uhelnatého (CO) v domácnostech.
A jaké jsou nejčastější mýty o oxidu uhelnatém?
„Nemám karmu, nehrozí mi otrava.“
Omyl. Oxid uhelnatý vzniká při nedokonalém spalování pevných, tekutých i plynných paliv a může tak unikat z jakéhokoliv zařízení, které tato paliva spotřebovává. Kromě zmíněné a často v souvislosti s CO vzpomínané karmy jde o plynové trouby, kotle, grily či aktuálně hojně využívané krby a krbová kamna. Samostatnou kapitolou jsou výfukové plyny automobilů v garážích, výjimkou nejsou ani otravy při špatném tahu komína.
Kdyby plyn unikal, ucítím jej.
Na rozdíl od některých jiných plynů (zemní plyn/propan-butan) je oxid uhelnatý lidskými smysly nerozeznatelný. Není vidět ani cítit, nedráždí dýchací cesty, proto se mu také přezdívá tichý zabiják. Jediný, kdo plyn bezpečně odhalí, je detektor CO.
Otravu oxidem uhelnatým poznám.
Otázkou je, zda včas. Příznaky oxidem uhelnatým bývají nespecifické (malátnost, závratě, bolest hlavy), často zpočátku špatně rozpoznatelné. Dle urgentního lékaře MUDr. Marka Dvořáka, PhD., MBA však mohou velice rychle (v řádu minut) přejít do ztráty vědomí, zástavy dechu a následného úmrtí. Spoléhat se tedy na vlastní úsudek je v případě otravy tímto plynem spíše sázkou do loterie.
Mám detektor kouře, ten únik plynu spolehlivě odhalí.
Detektor kouře je bezesporu užitečná věc a pro včasné odhalení požáru je skvělým pomocníkem. Oxid uhelnatý, který uniká i bez kouře, však neodhalí. Jedná se o plyn, který je o něco lehčí než vzduch, takže se v něm rozptýlí, jeho koncentrace je však obvykle vyšší u stropu. Princip detektoru oxidu uhelnatého je založen na elektrochemickém čidlu, které mění vlastnosti při styku s tímto plynem. Při překročení bezpečné hladiny pak začne vydávat zvukový signál, kterým obyvatele upozorní na nebezpečí. Detektor je vhodné umístit v blízkosti stropu, ideálně v té části místnosti, kde se nachází potenciální zdroj CO.
Kontrola spotřebičů je dostatečnou prevencí.
Ačkoliv je pravidelná kontrola všech zařízení spalujících paliva vhodná, a dokonce ze zákona povinná, není všespásná. Důležité je také pravidelné větrání /dostatečný přívod vzduchu, čištění komína a v neposlední řadě funkční detektor, který jediný na únik nebezpečného plynu upozorní.
