Otrava plynem uhelným je otrava kysličníkem uhelnatým, který vzniká nedostatečným spalováním uhlí, dříví atd. za nedostatečného přístupu vzduchu.
Vedle kysličníku uhelnatého hraje také jistou úlohu při otravách těchto kysličník uhličitý, dále kyslík, dusík, uhlovodík, kysličník siřičitý a někdy i sirovodík (hoří-li kamenné uhlí). Zvláště koks vydává mnoho kysličníku uhelnatého. Rovněž dříví a uhlí hnědé i kamenné je tím směrem nebezpečné. V místnostech uzavřených, je-li špatný tah v kamnech, je nebezpečí otravy takové velmi naléhavé, může-li plyn unikati do světnice. Také plyn z koksu obsahuje méně čpících součástí a nepozoruje se tak snadno příměs jeho ve vzduchu, který dýcháme. Na štěstí jsou v plynu uhelném přísady tzv. přiboudliny, zapáchající po kreosotu, kterými bývá člověk na nebezpečí, bdí-li, v čas upozorněn. Otravy ty povstávají:
a) Když byly předčasně zavřeny záklopky v troubách, jimiž mají plyny unikati do komína. (Nové, dokonalejší systémy kamen nemají tohoto zařízení zbytečného, které bylo tolikrát osudno). Když taková záklopka se zastrčí, pokud ještě hoří, nebo řeřaví uhlí, plyny nemohouce ucházeti do komína, otvory ve dvířkách, štěrbinami ve stavivu kamen (kachlech) vstupují do světnice.
b) Když komín a trouby jsou zanešeny sazemi, c) když se hojný prach na stěnách kamen pozvolna spaluje, d) z otevřených kamínek a košů v novostavbách (v Italii, Jižní Francii atd. užívá se v chudších krajinách otevřených kamínek), e) z otevřených cihliček vytápěných dřevěným uhlím, jakými naše hospodyně žehlí, f) z nevhodných soustav kamen, např. právem u nás zapovězených kamen Alwina Nishe z Drážďan. Za to z Meidingerových kamen, kde se uhlí spaluje na kysličník uhličitý, nenastala dosud ani jednou otrava. g) Z jiných místností dolních, leč i horních a sousedních, při čemž třeba některou bližší místnost plyn mine a uškodí obyvatelstvu pokoje vzdálenějšího.
h) Z doutnajících trámů ve zdi a ovšem tím spíše za větších požárů, kde lidé hynou popálením, leč i otravou plynem uhelným (při požáru v dolech příbramských, v divadle Iroquois v Chicagu aj.), i) z čadivých lamp, j) z továren a dílen, např. sléváren, u klempířů, kteří ke spájení užívají co pomůcky dřevěného uhlí, dále ve vápenicích a cihelnách. k) Při výrobě některých anilinových barev povstává mnoho kysličníku uhelnatého.
l) Z osvětlení plynového, kde plyn uniká neuzavřeným kohoutkem neb otvory v trubicích. Tu hrozí i výbuch, vstoupí-li kdo se světlem do prostoru ucházejícím plynem naplněného. Takové otravy bývají však někdy i úmyslné (sebevražda neb vražda). m) V dolech uhelných vyvíjí se kysličník uhelnatý, jenž klesá, jsa těžší nežli vzduch, vždy níže a níže. I při požárech v dolech obrovské množství plynu tohoto se vyvíjí. n) Též při trhání podkopů střelným prachem, zapálení prachu za nedostatečného přístupu vzduchu, též při spalování střelné bavlny, hojnost velká kysličníku uhelnatého povstává a otravovati může.
Čtenář seznává, že se může otráviti kysličníkem uhelnatým zcela nenadále. Zdrojů kysličníku uhelnatého je mnoho a jsou různé. Kéž by se aspoň záklopky u kamen už nezastrkovaly a u plynu náležitě zavíraly!
Nastává otázka, v jaké míře je plyn ten jedovatý. Z výzkumů pozdějších vysvítá, že množství ½ - 1 % ve vzduchu, který dýcháme, je dávka k usmrcení způsobilá. Vezměme tuto dávku za nejmenší otravnou příměs, 10 % plynu uhelného ve vzduchu, který dýcháme, možno již pokládati za dávku smrtelnou. Menší dávky kysličníku uhelnatého ve vzduchu mohou býti delší dobu vdechovány, aniž jsou patrné známky otravy. Že to není však tělu našemu zdrávo, vypočítáme si na prstech, uvážíme-li, že plyn ten vstupuje s barvivem krevním krvinek rudých ve stálé sloučenství a proto ty krvinky, jejichž barvivo utvořilo s kysličníkem uhelnatým onu stálou sloučeninu, jsou pro vlastní svůj úkol (jímání kyslíka v plicích, který donášejí po těle) nezpůsobilé.
Jsou jisté zkušenosti, jež nás učí, že z několika osob v témže prostoru dlících jedni byli plynem usmrceni, druzí ochuravěli těžce, jiní lehčeji. Sám jsem r. 1894 v jednom pražském domě ku pomoci byl povolán ke dvěma, jež se otrávily tímto plynem zastrčivše záklopku v kamnech. Jedna, 17l. byla již mrtva, druhá, 45l. byla v bezvědomí, podařilo se však v nemocnici ji zachránit.
Hůře pochodí ten, kdo byl zdroji plynu nejblíže, kdežto osoba, jež spala třeba u otevřeného neb rozbitého okna, bude na tom lépe. Někteří lidé jsou choulostivější k jedu tomuto, jiní mu spíše oddolávají. Děti a osoby stížené chorobami srdce a plic podléhají otravě spíše, nežli osoby dospělé a zdravé.
Příznaky otravy vylíčil dr. Slavík, profesor soudního lékařství na pražské universitě, v jedné ze svých přednášek širším kruhům takto:
Prvé příznaky záležejí v pocitu teploty zvláště obličeje, závratích, bolení hlavy, hučení v uších, hučení ve spáncích, úzkostí, vrhnutí; někdy nastává rozčilení, neklid ano i záchvaty zuřivosti; obličej i spojivky oční bývají červené, nastřiknuté, rohovky se lesknou, pak se dostavuje bezvědomí s porušením dýchání a bezcitností, úder srdeční jest urychlený, ale seslabený, dýchání se stává povrchním, nastává stažení žvykačů, někdy také křeče svalů zádových a končetin, konečně tak zvaný stav komatosní, chrčivé dychání, zmodrání obličeje, ochrnutí svalů a smrt za několik hodin i dnů. Zachráníme-li je v tom období neb proberou-li se z bezvědomí, bývají značně sesláblí, trpí bolením hlavy, nepamětí, zmatenosti, často dostavují se duševní choroby, záchvaty zuřivosti, porušení inteligence až blbost; někdy těžké poruchy čivové, obrny, záchvaty křečí, úplavice cukrová a mnohé choroby kožní.
Krev otrávených, jež může, jak učenci vypočítali, pojmout kysličníku uhelnatého až 9,4 % svého objemu, je světle třešňové barvy. Obličej je vždy růžový. Tuto barvu nalezne pitvající lékař i na všech útrobách.
Co činiti, vlastně nečiniti, aby se otravy tyto nepřiházely, z pověděného vyplývá. Obyčejně žádá se od nás pomoc už jen při neštěstí, na rady je už pozdě. První pomoc žádá opatřiti otrávenému hned čerstvý vzduch. Nejlépe dopraviti hned otráveného a čerstvý vzduch. To ovšem ve velkém městě za dne není možno, neboť by se sběhlo celé město a na chodbě celý dům. Otevřeme proto co nejrychleji všecky okna a všecky dveře.
Je-li nemocný v bezvědomí a dýchá-li už špatně, hned počněme s umělým dýcháním. Obličej a prsa buďtež otírány ručníkem ve studené vodě omočeným. Končetiny buďtež otrávenému horlivě třeny flanelem, aby co nejdříve přišel k sobě, je-li to ještě možné, a pomáhal pak sám v záchranném díle našem. Když se probral, podáme mu, může-li polykati, silnou černou kávu. Lékař pak vykoná všecky opatření, jež má po ruce, aby nemocného vzkřísil. Proto buď hned povolán.
