Den matek vzdává poctu matkám a mateřství. Slaví se v různé dny na mnoha místech po celém světě, vychází z různých tradic. Obdobné svátky po celém světě existovaly už dávno v historii, např. ve starověkém Řecku se slavil svátek plodnosti a matek, spojený s uctíváním pohanské bohyně Rhey = Kybelé, matky bohů. Myšlenka mezinárodních a pravidelných oslav tohoto svátku vznikla roku 1907 na počest Anny Reeves Jarvisové, která bojovala za práva matek. Poprvé byl veřejně slaven o rok později. V roce 1914 vyhlásil tehdejší prezident USA Woodrow Wilson první oficiální oslavu Dne matek coby celonárodního svátku, konající se druhou květnovou neděli. V Česku se slaví podle amerického vzoru rovněž druhou květnovou neděli. V Československu se začal slavit tento svátek v roce 1923. Jeho propagátorkou byla Alice Masaryková (Wikipedie). Otiskujeme příspěvky je Dni matek z roku 1947, které byly publikovány v Rodinném kalendáři českého hasičstva.
Stará bretaňská pověst
Mladý rybář se zamiluje do dívky, jíž nic nestačí na důkaz velikosti jeho lásky. Cokoliv učinil, aby osvědčil ryzost a sílu svého citu, není jí dosti. Krutá sobeckost děvčete vymyslí konečně hrůzný požadavek. „Chceš-li abych uvěřila, že mě nade vše miluješ, přines mi srdce své matky! “ Zmámený hoch spěchá vyplniti neuvěřitelné přání a nese zakrátko své milence zkrvácené mateřské srdce. Jat hrůzou i láskou nemá stání, zpola smyslu zbavený utíká po kamenité cestě, náhle klopýtne, padá. V tu chvíli slyší známý sladký konejšivý hlas své matky: „Neuhodil ses, synáčku“?
Josef Holeček
Kořím se Ti a velebím Tě, česká matko, zachovatelko a pěstitelko mého národa. Požehnaný buď plod života Tvého! Požehnán Tebou buď všechen národ náš, aby splnil veliké úkoly! Buď, jako jsi bývala, tichým jeho geniem, ochránkyní ryzosti svatováclavského jazyka, štěpitelkou šlechetných ideálů, za jaké se Čechové vždy zasazovali!
Antonín Sova
Tak zpívaje mamince svojí, matičkám
všem zpívám,
ať vidím chalupy nazad ubíhajících vsí,
ať na svatby nevěst neb na pohřby
stařen se dívám,
ať zpívám tíhu měst neb vroucnost
zálesí.
Svou matičku miluji ve všech. V živých
ji vídám živou,
a v mrtvých snít věčnou svou láskou
a trpělivou.
K. Toman
Náš sen je věčný, náš život vteřina – a každá matka s životem novým sen
náš počíná.
Pavla Křičková
Maminčiny dlaně, jak prostřený stůl,
láska klade na ně dětem mls i sůl.
Maminčiny dlaně, boží síly var;
z nich ti požehnaně tryská štěstí dar.
Maminčiny dlaně, hnízdo hřejivé;
okřívá v nich srdce mrazem neživé.
Maminčiny dlaně, statek nejdražší,
dětem život, štěstí, lásku přináší.
Maminčiny dlaně, klenba chrámová.
Prosím Boha za ně, ať je zachová.
Jan Čarek
Vesnická matko, Muso mých písní,
na hlavu moji polož svou dlaň
rozbodanou stébly
stůj při mně, až budu zpívat svou
píseň,
povzbuď mne, kdybych se zalykal
v slzách.
Svatopluk Čech
Za tu píseň, jíž´s mne uspávala,
za ty kyvy prosté kolíbky,
za ten křížek, jímž´s mi zažehnávala,
za ty tiché, vroucí polibky,
za ty dobré oči, plné lásky,
za mateřských ctností řídký zjev,
za líc ubledlou a v ní ty vrásky –
přijmi, matičko, můj chudý zpěv.
Marie Pujmanová
Pozdrav pracujícím ženám.
Je třeba pozdravit hodně nahlas národ neoznačených dělnic, na kterých stojí svět. Říká se jim „matko“ nebo „stará“, a nemají prázdno ani v neděli. O jejich kvalifikaci se nikdo nezmiňuje; a zatím, když to uvážíte podle dnešní dělby práce, máma je ošetřovatelka, vychovatelka, kuchařka, krejčová, pradlena, účetní a ministr financí v jedné osobě. Denně znovu uskutečňuje malý zázrak, jak z ničeno udělat něco, nakrmit hladové a uhájit hnízdo. Zachraňuje demokracii vojáky. Pokloňte se před ní, páni!
Viktor Dyk
Co máme, máme, kdož to jasně cítí,
že přijde den, kdy nebudem´ to míti?
Tak mnoho cest je, tolik volá hlasů.
Pro matku dítě nemá dosti času.
Co činí matka, je tak samozřejmé.
Povinnost k dítku s nás tak ráda sejme.
Vždyť říkáme si: Vzpomenem…
jednou!
A potom v chvíli mrazivou a bědnou
zavrou se oči, pro nás tolik bdělé.
Dluh chce se splatit. Není věřitele.
Jaroslav Seifert
Venku už se stmívá, maminka si zpívá,
navlékaje nit.
Snad se jí chce spáti, musí spravovati,
musí, musí šít.
Teď se pousmála, trochu narovnala
záda na židli.
Na co vzpomněla si? Na kuřátka asi,
skrytá pod křídly.
Venku už se stmívá, maminka si zpívá,
hybaj, děti, spát!
Kdyby ouško jehly, již drží prst
zkřehlý,
mohlo povídat!
Rudolf Medek
Poznal jsem v životě dvě největší lásky, jichž je schopen člověk a jež činí člověka vyšším a čistším tvorem božím. Je to láska k vlasti, jež sluší muži. A je to láska, jež činí zázraky; cit, jenž je srdcem duše ženy. Láska mateřská.
Otakar Březina
Ó matko má, dnes v světlo proměněná,
ty šípe zlatý, vystřelený do ohniska.
Tajemství věčně planoucích. Zvuk
tvého jména
na našich vlnách dochvěl se, však vím,
jsi blízka!
V mých žilách zahřívá se teplo tvého
těla,
tvých zraků tmavý lesk se do mých očí
přelil,
žeh víry mystický, jímž duše tvá se
chvěla,
v mé duši v oheň žhavý a krvavý se
vtělil
Jan Neruda
- na něho myslíme vždy, když vyslovíme: básník a matka. A přece jeho veršů neuvádíme; to proto, že každý je má v srdci a v májový den díkůvzdání matce připomene si je nad květinou, mamince podanou. Proto mně drahá, Ach, což ta láska mateřská, Ze všeho jediná… ty všechny svou krásou a prostotou zařadily se mezi nejvroucnější písně národní!
Stanislav K. Neumann
Miluji hvězdná nebesa,
pro jejich hloubku a krásu,
pro jejich modrou záhadu
plničkou třpytného jasu.
Na pohled úsměv, ticho, mír,
ve skutečnosti strž světů
nejhezčí, nejpodivnější,
bez bohů a jejich tretů.
Stanul jsem v noci lednové
uprostřed nesmírných sněhů:
velebnost hmoty chápal jsem
a v srdci pocítil něhu.
Edmondo de Amicis
(z knihy Srdce)
Dceruško, vzpomněl jsem si na Tvou matku, jak před lety stála jednu celou noc nachýlena nad Tvým lůžkem a pozorovala Tvůj dech, krví plačíc, úzkostí a strachem se chvějíc, že Tě ztratí, a bál jsem se, že se rozumem mine; a při té vzpomínce pocítil jsem ošklivost k Tobě. Ty, uraziti matku, matku, která by dala rok štěstí, aby Ti ušetřila hodiny bolesti, která by žebrala pro tebe, která by smrt podstoupila, aby Ti zachránila život. Miluji Tě, dceruško; jsi nejdražší nadějí mého života; ale raději bych Tě viděl mrtvou než nevděčnou k své matce.
Tvůj otec.
Josef Kožíšek
Zdálo se mi o sluníčku, jak jde na svět
boží –
a to prý se má matička naklonila k loži.
Zdálo se mi o větérku, jak si hraje
s klásky –
a to prý mi má matička pohladila
vlásky.
Zdálo si mi o jahůdce, jak se na mne
smála –
a to prý mi má matička pozdravení
dala.
Zdálo se mi, jak andílek se mnou k ráji
chvátá –
a to si mě k srdci vine má matička
zlatá.
